Článek
Lyžaři a členové Horské služby svah sjíždějí poslední den v roce od roku 1948, kdy byla na Šumavě založena Horská služba. Tradice se na několik let přerušila jen za komunistického režimu v 50. letech, později akce nebyla jen několikrát kvůli nedostatku sněhu. V posledních letech, pokud není dost sněhu, lyžaři a horští záchranáři svah scházejí s pochodněmi pěšky, řekl náčelník šumavské horské služby Michal Janďura.
„Několik let po sobě nám to nedovolil nedostatek sněhu. Tak jsme Šance alespoň sbíhali. Letos nám sice počasí přeje, sněhu je dostatek, ale vzhledem k nouzovým opatřením v souvislosti s covidem-19 takovou akci nesmíme uspořádat,“ řekl. Před revolucí v roce 1989 se podle něj akce každoročně účastnilo kolem 20 lidí, v posledních letech je jich zhruba 50.
Při prvním silvestrovském sjezdu v roce 1948 ještě nebyly svahy Špičáku zalesněny tak jako dnes a trasa vedla zhruba v místě dnešní sjezdové tratě číslo 2. Tradice byla přerušena v roce 1951, kdy bylo zřízeno pohraniční pásmo a Špičák spoutala železná opona. Sjezd s pochodněmi byl obnoven opět v roce 1957 a lyžaři startovali zhruba v polovině nynějších Šancí. „Od roku 1972 se Šance začaly sjíždět celé a kromě dvou ročníků, které se nekonaly kvůli nedostatku sněhu, nebyl tento každoroční zvyk přerušen,“ doplnil mluvčí Horské služby Radek Zeman.
Každý sjezd s pochodněmi je vždy doplněn troubením večerky na trubku a závěrečným přáním: „Hodně štěstí v novém roce, ať se vám vše vydaří, to vám přeje Horská služba a šumavští lyžaři!“
