Článek
Na konci ledna se Pavel necítil dobře. Přisuzoval to klasické viróze. I po měsíci a půl po odeznění nemoci se ale při námaze zadýchával, kvůli koronaviru však návštěvu lékaře odložil. V dubnu se několikrát snažil do ordinace dovolat, nakonec se ale dostal na prohlídku až v červenci. Výsledek? Černý kašel.
„Neměl jsem žádné příznaky, takže mě jako neakutní případ na konci května objednali až za měsíc. Na prohlídce mi vzali krev a udělali stěry a z toho se zjistilo, že jsem prodělal černý kašel, ale už nejsem nakažlivý,“ popisuje Pavel (redakce jméno na žádost pozměnila).
Během té doby ale mohl kohokoliv nakazit. Infekční je totiž člověk s neléčeným černým kašlem klidně dva měsíce.
„Takový ten prudký průběh černého kašle, který známe od dětí nebo lidí, kteří nebyli nikdy očkováni, může vést až k úmrtí. Syndromy dávivého kašle ale mohou probíhat protahovaně a kašel, který z nemoci pak zbyde, je už reflexní záležitost. Bakterie v organismu není, protože ji zvládl zahubit,“ vysvětluje primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová.
Pavel v dětství očkovaný byl, a žádné typické příznaky černého kašle proto neměl. K doktorovi se tedy rozhodl zajít až po vleklých dýchacích potížích. Koronavirus všechno ale o čtvrt roku prodloužil.
„Ani jsem nevěděl, co černý kašel obnáší, vím akorát, že je to infekční nemoc, tak jsem to okamžitě hlásil nadřízenému v práci, aby někdo s podobnými příznaky radši rovnou zašel k doktorovi,“ dodává Pavel.
Koronavirus a dál nic
Statistiky Státního zdravotního ústavu mluví jasně, počet případů většiny infekčních nemocí letos ve srovnání s loňskem poklesl. Letos od ledna do června je hlášených jen 15 tisíc případů planých neštovic, loni to bylo ve stejném období přitom přes 37 tisíc. Ubylo ale také případů salmonelóz nebo žloutenky typu C, stejně jako pásových oparů, růže nebo spály.
Jedním z důvodů může být právě to, že pacienti kvůli obavám z koronaviru návštěvu doktora i přes infekční nemoc vynechali, stejně jako Pavel s černým kašlem. Případů ale ubylo hlavně kvůli karanténě, protože se infekční nemoci méně šířily mezi lidmi.
„Úbytek infekčních nemocí je o kombinaci faktorů. Lidé byli hodně doma, takže se tolik nemohli nakazit v kolektivech. U nákaz přenášených vzdušnou cestou pak zafungovaly roušky, a to třeba i u těch, které nejsou evidované, jako je prostá angína. Takových onemocnění bylo letos také méně. Pokud měl navíc někdo mírný průběh nemoci, mohl se obávat, že by v čekárně u lékaře chytil covid-19, a proto pomoc nevyhledal, přitom v minulých letech by tak učinil,“ vysvětluje vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl.
Pokud člověk s infekční nemocí nešel k lékaři, mohl nakazit další lidi. Podle Roháčové se ale většina skutečně nemocných dostala do péče lékařů i v době, kdy vrcholila koronavirová krize.
„V okamžiku, kdy se jedná o infekci těžkého typu, třeba průjmová onemocnění, která vyžadují zavodňování pomocí infuzí, tak takovou nákazu člověk sám neustojí. Tito pacienti tedy byli i v době koronakrize. Řada lidí, kteří se chodí poradit s nějakými menšími problémy, ale nepřišla, protože zdravotnická zařízení byla kvůli koronaviru navštěvována minimálně s výjimkou infekcí dýchacích cest,“ dodává Roháčová.
Nemoc covid-19 tak paradoxně zafungovala jako tlumič. Celé Česko se v průběhu března a dubna zastavilo a s tím i šíření infekčních nemocí. Stejně tak pomohlo i používání roušek nebo obecně opatrnost lidí a zvýšená hygiena.
Rozmach encefalitidy a černého kašle
Výjimku mezi infekčními nemocemi ale tvoří třeba klíšťová encefalitida, čísla tohoto onemocnění letos významně rostou. Od ledna do června letošního roku se už objevilo 158 případů. Nejvíce pacientů, a to i v přepočtu na obyvatele, hlásí Jihočeský kraj. Vyšší čísla než letos se u encefalitidy objevila naposledy v roce 2011.
Přibývá ale také právě případů černého kašle, a to kvůli menší proočkovanosti populace. Téměř vymýcená nemoc se tak stává opět poměrně běžnou nákazou, která ale pro neočkované a zvlášť nejmenší děti může skončit až smrtí.
„Případů černého kašle přibývá. Byly roky, kdy se vůbec nevyskytoval, nebo jen minimálně. Zvlášť pro dětskou populaci, která není očkována, je to významné riziko. Doporučuje se proto očkování těhotných i celé rodiny, kam se má dítě narodit, protože i u nás se bohužel objevila úmrtí kojenců na černý kašel,“ dodává Roháčová.
Černým kašlem se ještě po druhé světové válce v Česku nakazily ročně desetitisíce lidí. V roce 1956 bylo hlášeno 49 tisíc případů. Díky plošnému očkování se ale podařilo v polovině sedmdesátých let nemoc téměř vymýtit. Za celý rok 1989 se objevilo například jen 5 případů onemocnění. Od roku 1993 se ale počty pacientů opět zvyšují. V posledních letech jde o stovky nemocných. Loni počet nakažených černým kašlem dosáhl 1347 případů.
