Postcovidem trpí asi 100 tisíc lidí, expert pro ně má i dobré zprávy

Postcovid může mít různé podoby, například lidé po těžkém průběhu s hospitalizací mohou trpět poškozením plic či průdušek.

„I tyto změny se ale mohou vyhojovat. A to je velmi pozitivní zpráva – při sledování po roce či roce a půl i pacienti s původně těžkým poškozením plíce mají patrnou postupnou reparaci plic, a to většina z nich,“ přibližuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Vladimír Koblížek, přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové a vědecký sekretář České pneumologické a ftizeologické společnosti.

Hradecké Centrum postcovidové péče funguje už více než rok a zavítalo do něj už více než 1200 ambulantních pacientů. Lékař popisuje, co o postcovidu nyní víme a jak postupovat při sledování potíží.

Aktuálně v Česku každý den přibývají desítky tisíc lidí nakažených koronavirem. Jaká je ale situace ve vašem centru postcovidové péče? Přibývá vám pacientů ještě z té předchozí vlny?

Postcovidová péče se týká pacientů až v řádu měsíců po vzniku covidu, takže omikronovou vlnu zachytíme v postcovidové ambulanci nejdříve někdy za dva nebo tři měsíce. Po té předchozí vlně, způsobené delta variantou viru, je nyní pacientů o něco méně. Poradna je nicméně stále plná. A to i díky tomu, že stále sledujeme dřívější pacienty při následných kontrolách po roce, případně po delší době.

Je možné už nyní odhadovat, zda se i po omikronu část lidí bude potýkat s dlouhodobými zdravotními problémy a v jaké míře?

Je ještě brzy to předvídat, odborné studie zatím nejsou. Logicky, protože omikron existuje přibližně dva měsíce. Myslím, že nějaké případy budou, ale bude jich asi méně a možná budou mít jinou podobu – je to však zatím trochu spekulace. I když i omikronová varianta SARS-CoV-2 může také způsobit těžké poškození plic (včetně selhání dýchání),  mívá v akutní fázi spíše mírnější průběh v porovnání s předchozími typy koronaviru. To ale ještě úplně nevylučuje, že infekce způsobí změny pozorované u nakažených alfou či deltou. Někteří pacienti z těchto dřívějších vln se totiž „dopracovali“ k postcovidu i po mírné akutní fázi nemoci.

Pokud tedy po mírných průbězích alfy či delty jsou postcovidové stavy, je možné, že po mírném omikronu budou také. Jak jsem však říkal, žádná relevantní data nyní nejsou. Šíření omikronu pozorujeme přibližně od začátku prosince v Jihoafrické republice. První poznatky o postcovidu při omikronu budou tedy možná během února či v březnu z jihu Afriky, pak z Velké Británie a USA, kontinentální Evropa bude mít data o něco později.

Když odhlédneme od omikronu, vaše centrum postcovidové péče funguje už více než rok. Můžete říci, kolik pacientů jste za tu dobu léčili?

Přišlo k nám přibližně 1200 ambulantních pacientů. Menší část z nich je v péči dlouhodobě – déle než jeden rok. U nich postupně zjišťujeme, že strukturální změny v plíci a s tím související zdravotní potíže i po těžkém průběhu covidu s předchozí hospitalizací pomalu mizí. Poškozené plíce se dokážou postupně částečně či úplně reparovat.

Máme první informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky, kterému plicní lékaři z různých ambulancí od léta minulého roku mohou zadávat základní data týkající se závažnosti postcovidem postižených pacientů. Ke včerejšku je tam přibližně 4500 záznamů, u některých pacientů je jich ale více kvůli kontrolám. Takže se dá říci, že na vzorku 3000 pacientů je postcovid v Česku systematicky sledován.

Většina pacientů s postcovidem ale takto sledována není. Mnoho z nich se vyléčí samo, jen pomaleji, než by tomu bylo v rámci specializované lékařské péče. Odhadujeme, že nejméně pět procent pacientů po prodělání akutního covidu může mít dlouhodobé potíže, které ale mají tendenci postupně ustupovat.

Odhady toho podílu se třeba v rámci některých zahraničních prací liší, ukazují více procent – 10 či 20. Záleží ale i na tom, zda byl pacient skutečně vyšetřen, nebo zda mu pouze volají a podobně. My na základě i čerstvých čísel a s přihlédnutím k vlnám a pacientům, kteří tudy prochází, odhadujeme nyní nejméně pět procent. Nicméně vzhledem k tomu, že máme v Česku celkem 2,7 milionu případů, pět procent není úplně nízké číslo – je to více než sto tisíc osob.

Postcovidové potíže mohou mít vícero podob. Platí, že se nejčastěji týkají poškození plic?

Když to dost zjednodušíme, existují dva typy postcovidového postižení.

První nalézáme u lidí, kteří měli těžký covid a byli hospitalizováni v nemocnici, často na vysokoprůtokovém kyslíku, nebo na některé formě umělé plicní ventilace. U nich se setkáváme s postižením plic v místě covidového zápalu plíce, případně jde o poškození průdušek. I tyto změny se ale mohou vyhojovat. A to je velmi pozitivní zpráva. Při sledování po roce či roce a půl i pacienti s původně těžkým poškozením plíce mají patrnou postupnou reparaci plic s návratem plicních funkcí k normě. Neříkám, že všichni. Ale drtivá většina z nich.

Ve druhé skupině jsou potom pacienti s nenápadnou formou ambulantního covidu. Akutní covid byl u nich mírný a bez větších projevů, bez hospitalizace v nemocnici. Potom se ale, za dva nebo tři měsíce, dostavily potíže připisované postcovidu. Patří sem i pacienti popisující neurologické a psychické potíže, poruchy spánku, potíže s vlasy a tak dále. Mívají také respirační potíže, jsou však mírné – zadýchávají se například při námaze. Obecně se zdá, že postcovidové projevy mírného covidu jsou pestřejší.

Snažíme se však především pečlivě sbírat data. Je jich třeba mít co nejvíce, abychom potom mohli udělat analýzu a porovnat je s daty ze zahraničí. Porovnat, co se týkalo té či oné vlny, nebo pátrat po tom, zda vakcinace skutečně redukuje riziko vzniku postcovidu. To jsou všechno zajímavé věci, které teď zatím nevíme.

Pokud se člověk potýká s problémy, které odpovídají postcovidu, měl by nejprve kontaktovat praktika?

Ano, ten daného pacienta nejlépe zná, vyšetří ho a je schopen ho dále směřovat. Je možné, že má člověk například nemocnou štítnou žlázu a ta způsobuje pociťované projevy. Třeba si je pacient dříve jen neuvědomil. Ne vše po covidu musí s covidem souviset. Proto je praktik klíčový.

Většina lidí, které máme s postcovidem v ambulantní péči, je poměrně zdravá, tedy nemá jiná závažnější onemocnění. S postcovidem pečujeme i o seniory, ale u mladších lidí je to obvykle evidentní: ti nemají žádnou další nemoc, před třemi měsíci měli covid a teď se potýkají s dříve nepřítomnými problémy. Pro lékaře je to signál zaslat takového člověka například k pneumologovi.

Plicní lékař ve své ordinaci vyšetří plicní funkce a posoudí, zda jsou nemocní v pořádku. Pokud je na plicích normální nález, stále ještě to může být poškození srdečních svalů, poškození ledvin, případně nervů, kůže, psychiky, které je výrazně vzácnější, ale existuje i tato možnost.

Pacientů po covidu je nicméně mnoho a pneumologové i praktičtí lékaři jsou nyní zahlceni.

Pokud člověk během dvou či tří měsíců od akutního covidu stále není zcela v pořádku, měl by zajít ke svému praktickému lékaři. Zejména pokud je pacientovi po covidu stále hůř, je ideální jít okamžitě za praktikem a sdělit mu: „Měl jsem covid před dvěma měsíci, necítím se dobře, špatně se mi dýchá a podobně.“ Praktický lékař už ví, jak reagovat a kam pacienta směrovat.

Naopak člověk, kterému se stav postupně zlepšuje, ten může postupovat například podle odborných doporučení, jak správně a efektivně dýchat a rehabilitovat. Často stačí začít se více hýbat – ne moc a najednou, ale postupně si přidávat. Ideální je zejména pravidelná chůze.