Podařily se i dobré věci, hodnotí rok učitelé. Máme toho ale dost, přiznávají

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První stupeň základních škol 94 dní, druhý stupeň 141 dní a střední školy 155 dní. Čas, který žáci strávili od března 2020 do června 2021 na distanční výuce. Déle měly uzavřené školy ze států Evropské unie jen Polsko, Irsko a Slovinsko. A to se samozřejmě podepsalo na školním životě.

„Velký problém jsou u nás žáci druhého ročníku, loňští prváci. Také byli ve škole jen dva a půl měsíce, když jsme si to přepočítávali. Jedna třída dokonce o měsíc méně, protože byla dvakrát v karanténě,“ vrací se ještě k minulému školnímu roku zástupce ředitele na Karlínské obchodní akademii v Praze Tomáš Holubec.

Do jejich třídních hodin tak pravidelně docházela školní psycholožka, aby žákům pomohla restartovat běžný školní život.

„Třeba teprve koncem října nebo začátkem listopadu najeli někteří z nich na svůj studijní, ale i denní režim. Problém bylo například po distanční výuce i jenom ranní vstávání. V podstatě jsme s tímto ročníkem začínali znovu, však se také loni v květnu teprve seznamovali, protože se znali jen jako ikonky na obrazovce,“ dodává další postřeh Holubec. Naopak učitele překvapilo, jak bezproblémově v kontrastu s druháky nastoupil do školy první ročník, který distanční výuka přitom postihla v zásadním životním momentě – přestupu ze základní na střední školu.

To u svých nových žáčků učitelka prvního a druhého ročníku v kocbeřské malotřídní základní škole Sofia Hladíková rozdíl pozoruje. I na tuto skupinku dopadl covid v pro ně prozatím nejzásadnější době jejich vzdělávací dráhy, tedy při přestupu z mateřské na základní školu.

„Ačkoliv se školky moc nezavíraly, tak prvňáčci jsou letos trošku jiní. Jsou ještě hodně dětští, vyžadují velkou pozornost, a hůře si proto zvykali na školní režim,“ pozoruje Hladíková, která je zároveň ředitelkou ZŠ a MŠ Kocbeře na Trutnovsku.

Z průzkumu PAQ Research a Kalibro z konce loňského školního roku vyplynulo, že čtvrtina žáků základních škol zažívala duševní nepohodu, která výrazně souvisela s tím, že zaostávali během distanční výuky. Oproti období před pandemií vzrostl o 20 procentních bodů výskyt špatných nálad, častěji jsou ale žáci také podráždění nebo mají problémy se spánkem. Podobný průzkum provedla i Schola Empirica pro nadační fond Eduzměna. Výsledky ukázaly, že s nějakou formou depresivity nebo úzkosti se potýká každé čtrnácté dítě.

I ve výuce kvůli nutnému znovuobnovení vztahů v kolektivu tak v Kocbeřích navázali volnějším tempem.

„Pokračujeme pomaleji. Třeba právě letošní druháci pocítili výpadek hodně. Byť jsme se snažili, jak to jen šlo, čtení s porozuměním z první třídy se teď dohání hodně těžko,“ dodává Hladíková.

V Rybitví nedaleko Pardubic si jako na začátku každého roku třídní učitelka druhého ročníku Kateřina Horáková dopodrobna ověřila, co žáci pozapomněli, nebo v čem potřebují pomoct. Žádné větší manko podle ní ale během distanční výuky nenabrali.

„Do poloviny října se v podstatě opakovalo a ústní formou, hrou, ale i testy jsem zjišťovala, jak na tom děti jsou. Ano, některé měly menší mezery, ruka není asi tak vypsaná, protože nebylo tolik prostoru na procvičování. Celkově ale nevidím, že by v něčem výrazně zaostaly,“ uvažuje Horáková.

Navíc dodává, že ani distanční výuka nemá jen negativa.

„Děti se naučily daleko větší samostatnosti a také se strašně moc do školy těšily. Přispěla k tomu i výborná spolupráce s rodiči,“ dodává.

Učitelé se ale shodují, že dopady pandemie a distanční výuky na žáky jsou velmi individuální. Například speciální školy byly uzavřené nejkratší dobu, podobně jako mateřinky. Jejich žáci ale zase potřebují daleko větší podporu, kterou jim během distanční výuky neměli šanci učitelé v takové míře poskytnout.

„Žákům velmi chyběl osobní přístup a dodnes narážíme na věci, které se probíraly v distanční výuce, ale některé z nich úplně minuly. V matematice třeba pokračujeme násobením a dělením mnohočlenů a číselnými výrazy, ale někteří žáci mají ještě problém s násobením a dělením desetinných a záporných čísel,“ vysvětluje na konkrétním příkladu učitel matematiky, fyziky a informatiky Petr Němec ze ZŠ a MŠ logopedická Olomouc.

Sám se přitom ze všech sil snažil, aby pro žáky byla výuka i na distanční výuce zajímavá. To ostatně dokládá i úspěch jeho výukových videí, která byla původně určené jen jeho žákům. Dnes ale má jeho nejpopulárnější video na serveru YouTube 18 tisíc zhlédnutí a další přes 10 tisíc.

„Zájem pokračuje i po návratu dětí do školy. A je vidět, že problém je zejména u fyziky. Sledovanost matematických témat je oproti tomu asi třetinová. Já jsem jednotlivé kapitoly natočil včetně pokusů, takže se žáci k videím mohou vracet, pokud něco nepochopí,“ dodává Němec.

Kvůli extrémně dlouhému výpadku z prezenční výuky ztratili žáci z pohledu výsledků průměrně tři měsíce učení. Přišli na to výzkumníci z PAQ Research a Kalibro, když porovnali loňské a letošní testy páťáků z matematiky a češtiny. Propadli se navíc více žáci ze škol, kam dochází méně dětí s vysokoškolsky vzdělanými rodiči. Neměli totiž takovou podporu při domácí přípravě. Autoři práce ale připomínají, že část manka mohly školy dohnat už na konci minulého školního roku. Zbytek pak například díky doučování v průběhu podzimu.

Jenže i v letošním školním roce se děti musely vyrovnat s distanční nebo hybridní výukou. Ačkoliv žádná plošná uzávěra škol nepřišla, neznamená to, že by se děti učily bez omezení. Třeba v třídě Edity Roberts na základní škole ve středočeských Velvarech přišla rána v polovině listopadu. I přes kompletní očkování se nakazila covidem-19 a děti skončily v karanténě. Trasování trvalo dlouho a polovina třídy se do školy nevrátila, protože kapacity PCR testování byly plné.

„Půlka žáků, která do školy mohla, se ale nakazila od jiné paní učitelky a musela opět po dvou dnech do karantény. Mezitím se druhá část dětí vrátila, ale ve třídě musela zůstat jen s paní asistentkou a já vysílala z domova,“ popisuje náročné období distanční a hybridní výuky Roberts.

Ani tímto ale bohužel covidové dobrodružství pro děti a učitele z velvarské základky neskončilo. V úterý 14. prosince bylo na škole už 34 potvrzených případů covidu a 175 z 524 žáků bylo v karanténě, tedy téměř třetina. Hygiena tak školu o den později až do konce roku uzavřela.

„Děti jsou po návratu vyspělejší, rozumnější, mnohem lépe ovládají techniku a vyhledávání informací, ale někteří, myslím, strádají po psychické stránce,“ přidává další postřeh Roberts.

Tlak na doučování a dohánění učiva tak nejde od pedagožky, ale především od rodičů. V páté třídě totiž své děti chtějí někteří přihlásit na osmiletá gymnázia.

„Rodiče opravdu mají zájem o extra hodiny jak matematiky, tak českého jazyka. Tyto hodiny jsou pro učitele dobrovolné, to znamená, že je nemají hrazeny, přesto u rodičů panuje jakási tradice, že by tyto hodiny měla škola nabízet,“ dodává učitelka pátého ročníku ze ZŠ Velvary.

Ještě větší pozornost je upřená na učitele devátých tříd. Žáky čekají přijímací zkoušky a přechod na střední školy. Co se nedoučí v následujících měsících pro ně proto může být zásadní při volbě další vzdělávací dráhy. Opět ale tlak na doučování vychází hlavně od rodičů, nikoliv od pedagogů.

„Deváťáci ohrožení neúspěchem mají doučování z češtiny i matematiky. Snažíme se tak eliminovat všechny mezery, na které jsme přišli už při opakování během září,“ přibližuje Němec.

U maturantů pak na Karlínské obchodní akademii opět pozorují, že mají zájem se doučit, co se nepodařilo v době distanční výuky. Zaměřují se ale úzce na maturitní zkoušku.

„Pandemie nepandemie pro čtvrťáky je poslední ročník motivací školu uzavřít a pokračovat na vysokou nebo nastoupit do práce. Do dvou tříd chodím pravidelně na češtinu, tak vidím, že jsou hodně motivovaní, ale zajímá je zjednodušeně jen maturita. Předchozí ročníky se přitom nebály zabrousit i do jiných témat. Doháníme proto některé měkké věci, které se hůř dělaly v on-linu. Například přípravu strategie pro didaktické testy,“ dodává zástupce ředitele Holubec.

Nepřidává jim navíc ani nejistota, která zatím stále panuje kolem formy maturitní zkoušky. Ministerstvo školství nevyloučilo, že dozná některých změn podobně jako letos na jaře. Konkrétní podoba ale zatím není jistá. Prodloužit by se však měl pravděpodobně znovu čas na vypracování testů.

To je ostatně společný jmenovatel českého školství, který je extrémně vyčerpávající i pro učitele –neustálá nejistota. Pedagogové by tak do příštího roku uvítali konečně trochu klidu na práci, protože sil prostě ubývá.

„Byť zním vesele a říkám samé optimistické věci, tak jsem strašně unavená,“ dodává Hladíková a souhlasí s ní i ostatní oslovení učitelé.