Článek
Verdikt Nejvyššího soudu z minulého týdne znamená novou šanci na odškodnění za vládou vyhlášené restrikce v době covidové pandemie.
Soud rozsudek vynesl v konkrétním sporu podnikatele Karla Vávry o odškodné (viz box níže). Nově však podle tohoto rozhodnutí mají šanci na odškodnění všichni, komu byla způsobena nařízeními nějaká škoda. Není přitom nutné, aby soud konstatoval, že to které opatření bylo nezákonné nebo při něm úředníci chybovali.
Ani nyní - podle výkladu Nejvyššího soudu - však nebudou mít nárok na odškodnění všichni. Pouze ti, kdo již žádost o odškodnění nebo žalobu k soudu podali.
Ostatní případy budou nejspíše promlčeny.
„Poškozený musí nejdříve škodu uplatnit u orgánu krizového řízení, a to do šesti měsíců od okamžiku, kdy vznikla. A teprve poté případně u soudu, když u orgánu krizového řízení neuspěje,“ vysvětluje právník a bývalý člen Legislativní rady vlády Petr Bezouška v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
První krizová nařízení, proti kterým podávali lidé nebo firmy žádosti o zaplacení škod, byla už na jaře roku 2020.
V čem je podle vás nové rozhodnutí Nejvyššího soudu důležité?
Nejvyšší soud potvrdil, že když stát vydá krizové opatření a způsobí tím někomu škodu, musí ji nahradit. Lze vzpomenout různá vyjádření někdejších vládních politiků, kteří toto zpochybňovali. V tomto ohledu jde v případě verdiktu Nejvyššího soudu o důležité potvrzení, že jsme právní stát a justice funguje.
Nutno ale připomenout, že tohle je pouze základ - soud říká: Můžete se domáhat náhrady škody. Ale vůbec to neznamená, že v konkrétní věci se žalobce nějaké náhrady domůže.
Spor Karla Vávry se státem
Podnikatel Karel Vávra, jehož firma provozuje obchod v Praze nepřetržitě celý rok (výjimkou jsou dva dny po Vánocích a Nový rok), podal už během roku 2021 žalobu kvůli nařízení vlády premiéra Andrej Babiše proti koronaviru, které se týkalo nočního zákazu prodeje ve večerkách. U Nejvyššího správního soudu se mu v květnu před dvěma roky podařilo prokázat, že toto opatření bylo nezákonné, protože nebylo dostatečné odůvodněné. Následně podal žádost o odškodnění. Ministerstvo vnitra i soudy mu ji ale zamítly. Případ se mu podařilo zvrátit až u Nejvyššího soudu, který mu dal šanci na zaplacení škod.
Co potřebuje, aby uspěl?
Bude muset prokázat, že mu škoda vznikla a v jaké výši. A to je důkazně velmi složité, protože se bude zjišťovat, jakého zisku by dosáhl, kdyby krizové opatření vydáno nebylo - tedy v době, kdy lidé čelí každodenním zprávám o pandemii, chovají se obezřetněji, raději nikam nechodí, mají strach.
Právník Petr Bezouška.
Tohle určit nebude vůbec jednoduché, byť asi můžeme obecně říci, že lze hypoteticky očekávat propad v tržbách (a zisku) oproti „normálnímu“ chodu věcí. A ještě je třeba dodat, že do náhrady škody se započtou případně kompenzace, které žalobce od státu získal v rámci různých podpůrných programů.
Podle toho verdiktu má nárok na odškodnění každý, koho se dané nařízení dotklo, a není ani nutné, aby soud předtím řekl, že bylo toto nařízení nezákonné?
Ano, to pravidlo v krizovém zákoně stojí na myšlence, že když stát něco nařídí určité skupině obyvatel, aby tím chránil veřejný zájem, pak musí nahradit oběť, kterou ta skupina obyvatel přinese. Neřeší se, zda to krizové opatření bylo zákonné, zda bylo vhodné, to jsou nepodstatné otázky. Takže se lze náhrady škody domáhat, i když nebylo zrušeno pro nezákonnost.
Budou moci po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu podávat žádosti o odškodnění i další lidé nebo firmy, kterých se nařízení dotklo?
S ohledem na to, že první krizová opatření tu byla na jaře 2020, pak lze říci, že je reálná hrozba, že něktré nároky budou už promlčeny. Protože obecná promlčecí lhůta trvá tři roky. Na druhou stranu, může se i stát, že by případná námitka promlčení, kterou by stát uplatnil, byla shledána rozpornou s dobrými mravy. K tomu existuje několik rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu. Každý případ by však musel být posouzen individuálně.
Ještě se nesmí zapomínat na jeden limit - poškozený musí nejdříve škodu uplatnit do šesti měsíců od okamžiku, kdy vznikla, u orgánu krizového řízení. A teprve poté případně u soudu, když tam neuspěje. Takže to bude hodně limitující - kdo požádal včas, a kdo ne.
Mohl byste říct, jestli tímto rozhodnutím Nejvyšší soud vyjasnil i otázku odškodnění u jiných podobných případů? Dokázal byste uvést nějaké příklady?
Rozhodnutí se týká krizových opatření podle krizového zákona. Už si úplně nepamatuji, čeho všeho se týkala. V určité chvíli se přešlo pod pandemický zákon, což je zase jiný případ s jinými pravidly pro odškodnění.
Ale obecně to mohou být všichni podnikatelé, kterým krizové opatření nějakým způsobem zasáhlo do jejich činnosti - ať už v tomto případě šlo o uzavření prodejny, nebo mohlo jít o zákaz konání různých akcí, třeba zrušené koncerty, sportovní utkání a podobně.
