Článek
Jak už Seznam Zprávy informovaly, Ministerstvo zdravotnictví zatím odmítlo všechny žádosti o odškodnění za následky očkování proti nemoci covid-19. Před soudem ale podle advokátky Sudolské jeho odůvodnění neobstojí.
Úředníci zpravidla žádosti odbývají některým ze tří nejčastějších argumentů. Zaprvé, že odškodné je možné zaplatit jen v případě zvlášť závažného ublížení na zdraví. Tento stav zatím ministerstvo nepřiznalo ani lidem, kteří se i rok po očkování potýkají s vážnými problémy.
Zadruhé, že lékařské zprávy ani časová následnost nedokazují příčinnou souvislost mezi očkováním a zhoršením zdravotního stavu. A za třetí, že náhradu nelze vyplatit pozůstalým, pouze poškozenému.
Odvolávají se na zákon, který vláda vypracovala už v roce 2020 a který umožňuje získat náhradu za zdravotní problémy po očkování proti covidu. Podobný zákon platí pro všechna povinná očkování. Vakcína proti covidu je naopak jediným nepovinným očkováním, po kterém lze o náhradu žádat.
Někteří právníci přitom poukazují na to, že zákon zní trochu jinak, než jak ho vykládá ministerstvo. Klíčové je to, že se text zákona o očkování proti covidu drobně liší od textu zákona o povinném očkování (viz box níže). Upozornil na to třeba Tomáš Svoboda z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, podle kterého jde zřejmě o chybu zákonodárce.
Zákon o povinném očkování ukládá velmi přísné podmínky, mimo jiné právě to, že očkování musí člověku způsobit ‚zvlášť závažné ublížení na zdraví‘. Zákon o očkování proti covidu se ale zdá být mírnější, ať už omylem, nebo schválně.
„Z textu zákona vyplývá, že ‚zvlášť závažné ublížení na zdraví‘ je u očkování proti covidu jen jedním z případů, kdy lze peníze vyplatit,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička s vlastní kanceláří AK Sudolská.
Rozdíly v textu zákona
Povinné očkování – zákon č. 116/2020 Sb., § 2
„Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování (…), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním.“
Očkování proti covidu – zákon č. 569/2020 Sb., § 2
„Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat (…), újmu způsobenou očkováním (…), došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění.“
Text zákona, kde se hovoří o odškodnění za následky po očkování proti covidu, se liší od textu zákona, který řeší odškodnění po povinných očkováních. V případě covidu mi z textu vyplývá, že ‚zvlášť těžké ublížení na zdraví‘ už není podmínkou, ale jedním z případů, ve kterých má očkovaný nárok na náhradu. Je to tak?
My to vnímáme obdobně, byť je otázkou, proč se zákonodárce rozhodl pro rozdílnou textaci. Ze žádostí o náhradu a odpovědí ministerstva, které jste nám poskytl, vyplývá, že Ministerstvo zdravotnictví přesně tento rozdíl nevnímá, nebo zcela záměrně ignoruje. Pakliže by tak činilo ministerstvo svým nesprávným a necitlivým výkladem, je to přinejmenším smutné, ale pakliže by tak ministerstvo činilo záměrně, aby náhradu nepřiznalo, potom je pojmenování ‚necitlivý výklad‘ slušně řečeno velký eufemismus.
Naštěstí na řízení před ministerstvem navazuje řízení před soudem, přičemž soud dle našeho názoru zákon vyloží tak, jak jej nazíráme my.
Proč se ty dva zákony v případě odškodnění drobně liší? Byla to chyba při vytváření zákona, nebo úmyslné rozšíření kategorie těch, kteří mají na odškodné nárok?
Takovou věc nám nepřísluší hodnotit. Zákonodárce má takový legislativní aparát a taková vnitřní pravidla, aby legislativním chybám předcházel. I kdyby to ale legislativní chyba byla, vykládat to jiným způsobem, dle našeho názoru, nejde. Pokud to zákonodárce udělal, tak je na místě předpokládat, že to udělal záměrně s cílem okruh odškodňovaných osob rozšířit. Vzhledem ke kvalitě „covidových“ právních předpisů je ale možné všechno.
Vyjádření ministerstva
Jedná se o nepochopení smyslu ustanovení v zákonu č. 569/2020 Sb. Významově se náhrady podle obou zákonů neliší, rozdíl v dikci je dán tím, že v případě zákona č. 569/2020 Sb. jde jen o výčet toho, co se u dotčených újem bere v potaz, nejde o kopii ustanovení ze zákona č. 116/2020 Sb. vymezující rozsah nároku. Podstatná je ta další věta daného ustanovení, kterou již tazatel necituje, totiž: „Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.“ Tedy to, v jakém rozsahu a za jakých podmínek se daná újma nahrazuje, plně odkazuje na zákon č. 116/2020 Sb. (Slovo „obdobně“ znamená, že se podmínky pro danou újmu, co se týče jejího posouzení a rozsahu, použijí podle zákona č. 116/2020 Sb. v plném rozsahu.) Odpovědi MZ (žadatelům o odškodnění) jsou tedy s dotčenými ustanoveními v souladu.
Při definici ‚zvlášť těžkého ublížení na zdraví‘ se ministerstvo odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu. Je možné, že se do této kategorie nevejdou takové případy, jako je ochrnutí celého těla na několik měsíců s dosud trvajícími následky nebo výrazné zhoršení autoimunitního onemocnění s projevy, jako jsou časté epileptické záchvaty?
Zásadní je to, že zvlášť závažné ublížení na zdraví musí osobu vyloučit z běžného života, nebo ji vyřadit z některých sfér společenského uplatnění. Vzhledem k výše nastíněnému rozdílu mezi dvěma odškodňovacími zákony, kdy zvlášť závažné ublížení na zdraví u covid-19 není podmínkou, ale variantou pro přiznání odškodnění, bude okruh odškodňovaných výrazně širší, než zatím ministerstvo připouští.
Bude k tomu muset vzniknout konstantní judikatura. Na povinné očkování judikatura existuje, v rámci nemoci covid-19 nás to teprve čeká.
Neúspěšní žadatelé se mohou obrátit na soud
Neúspěšní žadatelé se ze zákona mohou obrátit na soud. Ministerstvu zatím nebyla doručena od soudu žádá žaloba neúspěšného žadatele o odškodnění. Někteří to ale plánují, dva takoví lidé to redakci potvrdili.
Dokonce i v případech, kdy lékařské zprávy jasně mluví o zhoršení zdravotního stavu právě po očkování proti covidu, se ministerstvo ohání tím, že nejde o jasné prokázání příčinné souvislosti. Co s tím?
Je to samozřejmě otázkou navazujícího soudního rozhodování. Zcela zásadní roli v této otázce bude hrát odborné lékařské posouzení. V obecné rovině prochází poškozený minimálně dvojím odborným posouzením, kdy se provede základní klinické vyšetření a na základě výsledků tohoto vyřešení a zjištěných zdravotních potíží je pak nutné provést vyšetření specialistou z oboru imunologie, vakcinologie, neurologie, revmatologie etc. Příčinnou souvislost lze pak i ve složitějších případech prokázat.
Vláda chystá už od roku 2020 prováděcí vyhlášku. Dokazování příčinné souvislosti bude usnadněné tím, že se zjednodušeně řečeno napíše tabulka nežádoucích účinků. Stanovuje se takzvaná domněnka příčinné souvislosti, prokazování je potom o to snazší. Nicméně tuto vyhlášku ministerstvo dluží téměř dva roky.
Pozn. red.: Vyhláška vešla v platnost 1. ledna 2022.
Pozůstalí by měli mít nárok na odškodné
V jedné z odpovědí na žádost o náhradu ministerstvo dokonce připouští, že popisované problémy patří mezi nežádoucí účinek vakcíny proti covidu. Ministerští úředníci si k tomu vyžádali stanovisko Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který to potvrdil. Přesto ministerstvo tvrdí, že ani v tomto případě nelze dokázat příčinnou souvislost.
To je ale v uvozovkách jenom vyjádření ministerstva. To neznamená, že takto bude rozhodovat soud. Musíme si uvědomit důležitou věc, že u soudu má poškozený další možnosti se svých práv domoci. Soud musí provádět důkazy, musí zkoumat veškeré souvislosti. Má to úplně jiné parametry než řízení před ministerstvem.
Nežádoucí účinky vakcíny proti covidu-19
Každá vakcína má nějaké nežádoucí účinky. Odborné společnosti při jejich schvalování posuzují, zda benefity převažují možná rizika. Od začátku očkování proti covidu bylo v České republice podáno přibližně 17 milionů dávek této vakcíny. Úřady zaznamenaly přibližně 12 tisíc případů nahlášených nežádoucích účinků, další případy zřejmě zůstaly nenahlášené. Často je to bolest, únava nebo jiné menší problémy, které po několika dnech odezní. V některých případech jsou ale následky skutečně vážné, a to často u lidí, kteří dlouhodobě trpí nějakým autoimunitním onemocněním. O náhradu újmy kvůli zdravotním komplikacím nebo úmrtí blízké osoby zatím požádalo 43 lidí.
Je možné požadovat náhradu újmy i bez toho, aby existovala prováděcí vyhláška? Je možné bez ní uspět u soudu?
Se správnou právní a lékařskou argumentací zcela určitě. Teď je důležité vytvořit konkrétní precedenty, na které se budou moci další poškození odkazovat. Vyhláška je podpůrná věc, měla by tomu, kdo žádá o odškodění, ulehčit dokazování příčinné souvislosti skrze zmíněnou domněnku příčinné souvislost. Ale obejdeme se bez ní za předpokladu, že si nebude ministerstvo vykládat právní normy po svém a poškození nebudou nuceni se na soud obracet.
Někteří lidé žádají o náhradu za smrt blízké osoby, například rodiče nebo partnera. Podle zákona o povinném očkování mohou žádat o náhradu i osoby blízké, v zákoně o náhradách po očkování proti covidu ale nic takového není. Ministerstvo proto tyto žádosti odmítá s tím, že může odškodnit jenom poškozeného. Je to tak v pořádku?
Ministerstvo zcela ignoruje, že odškodňovací zákon k povinným očkováním je subsidiární k zákonu o odškodňování po vakcinaci proti covidu-19. Jinými slovy, pokud zákon u covidu-19 nestanoví něco jiného, použije se zákon k povinným vakcínám. K osobám blízkým zákon u covidu-19 nic nestanoví a v rozsahu náhrady explicitně odkazuje na základní zákon. Základní zákon v rozsahu odškodňovaných hovoří i o osobách blízkých, a ministerstvo by tedy zřejmě svůj postoj k odškodňovaným osobám mělo přehodnotit.
