Koronavirus není chřipka, ukazuje příběh mladého Itala, co málem zemřel

Jmenuje se Mattia a je mu 38 let. 18. února se vydal do nemocnice v Codognu, protože cítil, že má těžkou chřipku. Lékaři ho poslali domů. Druhý den se jeho stav dramaticky zhoršil. Tentokrát už v nemocnici zůstal. Jako běžný pacient. Později se lékaři dozvěděli, že byl Mattia na začátku února v kontaktu s člověkem, který se vrátil z Číny. Test lékaře šokoval. Mattia, kterého ošetřovali bez ochranných pomůcek, byl pozitivní na COVID-19. Nakažená byla i manželka a v nemocnici nakazil několik lékařů a sester.

První velký hotspot v Itálii byl na světě. Později se ukázalo, že podezřelý, který se navrátil z Číny, nakažen nebyl a způsob infikování Mattia je neznámý.

Po Mattiově testu nastal chaos. Všichni v nemocnici museli zůstat 30 hodin. Pak zdravotníky poslali domů, měli zůstat v karanténě. Stav Mattii se horšil. Vedení nemocnice později zdravotníky z domácí karantény povolalo zpět do práce. Mezi nimi i ty nakažené. Koronavirus se šířil nemocnicí dál.

Lékaři na JIP mezitím bojovali o Mattiův 38letý život. Intubován, dýchaly za něj přístroje. Zkoušeli na něm mix experimentálních léků. Mattia nebyl typický pacient v kritickém stavu s COVID-19. Nebylo mu přes 60, neměl žádné velké zdravotní potíže. Naopak šlo o sportovně založeného člověka, hrál fotbal, rád běhal. Nakažené manželce je 38 let a je v 8. měsíci těhotenství.

V pondělí 9. března přišel zlom. Po 19 dnech v kritickém stavu lékaři vyhráli. Mattia už potřeboval jen malou podporu kyslíku. Jeho plíce opět fungovaly. Mohl mluvit. Během dne ho odvezli z JIP. Malé, ale zároveň obří vítězství pacienta č. 1. Jeho těhotná žena už na něj čeká doma, u ní byl průběh nemoci mírný.

„Tahle nemoc má dlouhý život,“ řekl šéf JIP Francesco Mojoli podle serveru americké televize ABC, která příběh Mattii popsala. „Nyní doufám, že fakt, že je mladý a v dobré kondici, mu pomůže dostat se zpět do normálního života.“

Mattia uvolnil tak cenné lůžko na JIP. „Plicní ventilace má v dnešní době cenu zlata,“ řekl jiný lékař. Tohle vítězství je ale jen malé v obří válce. Během boje o život Mattii v nemocnicích v Lombardii zemřely stovky pacientů s COVID-19.

I většina z nich před smrtí prošla JIP. Přeplněnými odděleními, kde jsou unavení lékaři, protože mezi nakaženými je i mnoho jejich kolegů. Dělají, co mohou. Počet lidí na JIP v Itálii s COVID-19 se za poslední 3 dny zdvojnásobil na 877. Z toho v Lombardii jich je 466. Pro srovnání: Lombardie má zhruba stejně lidí jako ČR.

Kvůli chřipce prošlo JIP od listopadu 2019 do 6. března 2020 v ČR podle dat SZÚ 267 lidí a 55 z nich zemřelo. Ve statistice, kde se počítá i s chřipkou jako druhotnou příčinou smrti, kdy například chřipka dramaticky zhorší dřívější zdravotní problémy, uvádí SZÚ odhad 1 500 mrtvých v ČR ročně. V Lombardii zemřelo k úternímu večeru na COVID-19 za dva a půl týdne 468 lidí.

Dr. Giuseppe Nattino z JIP z Lecco o víkendu popsal, jak mají pacienti infekci v plicích, která ovlivňuje krevní tlak, srdce, ledviny i játra, a pacienti tak potřebují neustálou léčbu. Jeho pacientům je 46–83 let a jen malá část z nich má i jiné zdravotní problémy. „Před týdnem jsme otevřeli 6 míst JIP pro nakažené. Za dva dny bylo plno. Zvětšili jsme to 3. března na 10 míst. Ta se zaplnila za odpoledne. Nyní musíme spojit běžné JIP s kardiologickým JIP, abychom získali dalších 10 míst pro pacienty s COVID-19,“ popsal Nattino.

Krize dostoupila tak strašného momentu, že se v některých chvílích museli lékaři rozhodnout, kterého pacienta na JIP přijmou a kterého ne. Doktoři to přirovnali k triáži během války. Italská komora lékařů kritické péče vydala 15 etických doporučení, jak v této situaci postupovat. Podle doporučení nemá rozhodovat to, kdo do nemocnice přišel jako první. Kritérii jsou věk pacienta a pravděpodobnost přežití.

80 % nakažených má lehký či střední průběh nemoci. Pětina nakažených však potřebuje nemocniční lůžko. Z nich podle WHO 6–7 % JIP, v Itálii dokonce 10 %, píše The Independent s odkazem na profesory z Milánské univerzity.

Antonio Pesenti, šéf lombardského krizového týmu, pro Corriere della Sera uvedl: „Jsme nuceni zřizovat lůžka JIP na chodbách, v odpočinkových místnostech a na operačních sálech.“ Za poslední 2 týdny tak přidali 150 lůžek JIP, stejný počet chtějí navýšit tento týden. I to je ale málo.

„Jsme bohužel pouze na začátku,“ řekl Massimo Galli, šéf infekčního oddělení v milánské nemocnici Sacco. Lombardie vyhlásila stav nouze a některé lidi z JIP poslala jinam.

O životě či smrti tak nyní mohou rozhodovat i mladí lékaři bez dostatku zkušeností. „Může se stát, že vedoucí oddělení, ale i mladý nezkušený lékař bude muset v brzkých ranních hodinách takto rozhodovat o lidské bytosti,“ popsal anesteziolog Christian Salaroli pro AFP. „Pokud má pacient ve věku 80 až 95 let závažnou dechovou nedostatečnost, pravděpodobně k intubaci nepřistoupíme. Pokud mu selhává několik životně důležitých orgánů, už se nedá nic dělat, pravděpodobnost, že zemře, je prakticky stoprocentní,“ dodal lékař z Lombardie.

„Válka vypukla a bitvy zuří nonstop celé dny a noci. Jeden za druhým se nešťastní lidé objevují na pohotovosti. Mají daleko horší příznaky než komplikace chřipky. Neříkejte už prosím, že je to jen těžká chřipka,“ líčil na Facebooku chirurg Daniele Macchini z Bergama. I on ošetřuje nakažené. „Tahle nemoc nás spláchla jako tsunami. Nechci vytvářet paniku. Ale cítím povinnost sdělit, co hrozí. Chodí nám výsledky testů. Pozitivní. Pozitivní. Pozitivní. Na tabuli s pacienty se objevuje stále ta samá zpropadená diagnóza: oboustranný intersticiální zápal plic.“

Macchini varoval, že nejen staří, ale i mladí končí zaintubovaní na JIP. „Nebo ještě hůře v ECMO.“ To je přístroj pro ty nejhorší případy, který odvádí z těla krev, okysličuje ji a vrací ji zpět do těla. To vše v naději, že se plíce zase uzdraví.

„A přitom jsou pořád lidi na sociálních sítích, kteří se chlubí tím, že se viru nebojí, ignorují doporučení a ještě si stěžují, že jejich životní zvyky jsou dočasně omezeny. Přitom kolem nich řádí epidemiologická katastrofa.“

„Pohotovost se hroutí. Improvizujeme, všichni pomáhají. Jsme vyčerpaní. Vidím plačící sestry, protože nedokázaly všechny zachránit. Už nejsme chirurgové, urologové, ortopedové, Jsme jeden tým čelící vlně tsunami, která nás všechny spláchla,“ napsal Macchini.

„Realitou ale je, že zázraky neumíme,“ řekl anesteziolog Christian Salaroli v rozhovoru pro deník Corriere della Sera.