Článek
Článek si také poslechněte v audioverzi.
Loni bylo zahájeno skoro půl milionu nových exekucí, o 28 tisíc více než v roce 2020.
Jak se něco takového mohlo stát v časech, kdy přerozdělování ve prospěch lidí bez příjmu dosáhlo historického vrcholu? A kdy se vlády zaklínají, že lidem v dluhové pasti pomohou?
V kategorii nejvíce ohrožených chudobou se v čase koronavirové pandemie ocitli lidé, kteří sice mají práci, ale špatně placenou. Lidé z odlehlých regionů, kde nelze sehnat místo u pokladny supermarketu anebo u výrobní linky nadnárodní společnosti.
„Když má někdo pracovat za minimální mzdu ve městě vzdáleném 20 nebo 30 kilometrů, vydělá denně 800 korun čistého, a za benzín utratí tři stovky,“ říká o „nových“ chudých ředitel sociálních programů společnosti Člověk v tísni Jan Černý.
„Takoví lidé chodí do práce už jenom ze zvyku,“ dodává k popisu, jak dnes vypadají lidé z kategorie nízkých příjmů, jimž nyní nejvíc hrozí exekuce a tím dlouhodobý pád do chudoby.
„Stačí hypotéka, rozvod, k tomu zrušení pracovního místa v časech covidu, a ani stát vám nepomůže. Já už na to kašlu, řekne si takový člověk a přestane platit složenky,“ líčí ředitel Černý obvyklý příběh.
Případy popisované sociálními pracovníky přitom měly zůstat výjimkou. A to i během pandemie, kdy vláda opakovaně zavírala a omezovala provoz podniků. „Příjmy domácností byly v časech pandemie zachovány, vládní pomoc doputovala ke svým adresátům,“ tvrdí i Josef Vlášek z Českého statistického úřadu s odkazem na každoroční průzkumy panelu EU-SILC, který monitoruje příjmy obyvatel Unie.
Pravdu má nepochybně u penzistů, v případě zaměstnanců však jenom do určité míry. Ti bohatší z nich si sice díky vládní pomoci dokonce polepšili, ovšem u pětiny lidí s nejnižšími výdělky se v roce 2020 příjmy propadly o 2,5 procenta, i když se nezapočte tříprocentní inflace.
Poměry všech zaměstnanců se mohly zlepšit loni, když se díky ANO a ODS snížila sazba daně z příjmu. Výpočet institutu IDEA však upozorňuje, že právě pro zaměstnance s nízkými platy se k lepšímu zase nic nezměnilo.
Většině zaměstnanců se sice po snížení daní zvyšují čisté příjmy nejméně o osm procent, pětina s nejmenším výdělkem však už předtím platila minimální daňovou sazbu, a tak si v průměru polepšila jen o necelá čtyři procenta. A tuto „výpomoc“ v příjmech loni pohltila inflace.
„Jde o zaměstnance s příjmy do dvaceti tisíc měsíčně. To jsou lidé, kteří berou minimální mzdu, případně nepracují celý rok, anebo jsou závislí na prekérních formách práce, třeba na dohodě o práci, někdy na částečných úvazcích,“ vysvětluje Klára Kalíšková z ústavu IDEA.
Potíže postihují především ženy, kterých je ve skupině s nejnižšími výdělky 68 procent. Vzdělání pak hraje při rozdělení na chudé a bohaté menší roli. Polovina ze skupiny s nejnižšími výdělky má maturitu, čtrnáct procent dokonce vysokoškolské vzdělání.
„To jsou obvykle vysokoškolačky po mateřské,“ upřesňuje ekonomka Kalíšková.
Velmi pravděpodobně musí s nízkými příjmy častěji vycházet lidi z venkova, přesto je stejně zasažena část obyvatel velkých měst včetně Prahy.
Analýza amerického ústavu Pew Research Center ukázala, že světová chudoba sice v minulém desetiletí ustupovala, po nástupu pandemie se však do ní na zeměkouli nově propadlo 131 milionů lidí.
Podle Radka Hábla z Institutu prevence a řešení předlužení je také v České republice za změnou k horšímu pandemie.
Nejde jen o to, že po postupném poklesu nových exekucí před rokem 2020 jich loni naopak přibylo. Ještě nápadnější je okolnost, že rodin neschopných splácet dluhy nejvíc přibylo ve východních a jižních Čechách, tedy v regionech, které se až dosud dokázaly chudobě bránit.
„Lockdowny a další opatření zasáhly plošně všechny obyvatele. Do exekucí tak vlivem externích vlivů spadli i ti, kteří by za normálních okolností problém neměli,“ vysvětluje důvody sociální expert.
