Na jipce jsou hlavně neočkovaní. Nesoudím je, říká sestra v Amsterdamu

„Na jipce už nic neříkají, jsou intubovaní,“ odpovídá zdravotní sestra Štěpánka Krupičková na otázku, jestli neočkovaní pacienti s covidem-19 litují, že odmítli vakcínu. Češka, která žije v Amsterdamu už téměř třicet let, pracuje v posledním týdnu na covidové jednotce intenzivní péče v jedné ze zdejších nemocnic.

Právě neočkovaní lidé tvoří podle ní drtivou většinu pacientů, o které se personál jipek stará. „Nechci je ale soudit, je to každého věc,“ říká smířlivě zdravotní sestra, která také vyučuje mladé mediky komunikaci s pacienty z řad přistěhovalců na Svobodné univerzitě v Amsterdamu.

Oproti loňskému roku pozoruje Štěpánka Krupičková velký rozdíl mezi lidmi, o které se stará. Zatímco dřív byla na JIP homogenní skupina lidí - převážně obézní muži ve věku 60 až 70 let, často cukrovkáři, dnes tam končí i lidé podstatně mladší, čtyřicátníci či padesátníci. „Máme i jednoho pacienta, kterému je 31 let. I on je neočkovaný,“ podotýká sestra.

„Na začátku pandemie byla úmrtnost drsná, nevěděli jsme, jak to léčit. Teď už máme léky, které předcházejí komplikacím, například léky na srážlivost krve. Loni se každý den na jipce vypínaly přístroje, části pacientů už nešlo pomoci,“ vzpomíná sestra Krupičková.

Připomíná přitom jiný systém nizozemského zdravotnictví - lidé se dostanou do nemocnice obvykle později než v Česku, první fáze léčby probíhá prostřednictvím domácích lékařů.

Velkým problémem zdejších nemocnic je nedostatek personálu, i proto skončila Štěpánka Krupičková na interní, tedy covidové jipce. Dříve se na jednotce intenzivní péče věnovala pooperační péči, v současné době ale nemocnice skoro všechny operace odkládají. Výjimkou jsou případy rakoviny, u kterých už zákrok nelze oddalovat. Pokud ale potřebujete například výměnu kolene či kyčelního kloubu, musíte se obrátit na soukromá zdravotní zařízení. Ta nyní provádějí operace placené ze zdravotního pojištění.

Vzhledem k prudce rostoucímu počtu nakažených v posledních týdnech se Nizozemsko nyní připravuje na takzvaný černý kód, tedy krizový scénář. Ten by mohl nastat asi za dva týdny. Lékaři se obávají, že počet nemocných bude tak velký, že už budou muset rozhodovat ne podle toho, zda má člověk ještě šanci přežít, ale i podle věku pacientů.

Nicméně už dnes umírají lidé. Řada z nich stráví na přístrojích i několik týdnů. Jen v listopadu zaznamenalo Nizozemsko o 3500 úmrtí více, než je podle statistik obvyklé.

„Nakonec se dává methylprednisolon, a když na to člověk nereaguje, tak se po domluvě s rodinou léčba zastaví a dýchací přístroj se vypne. Lidé pak umírají během dvou minut. Není to eutanazie, jen ukončení léčby. Ti lidé nemají vůbec žádnou šanci, aby se z toho dostali,“ vysvětluje zdravotní sestra, jež je na volné noze. Pohybuje se tak hned mezi několika amsterdamskými nemocnicemi a klinikami, kromě covidové jipky pracuje například i na psychiatrii.

„Mám obrovský respekt k personálu, který je na covidových odděleních po celou pandemii. Ti lidé často odcházejí, mají deprese, trpí posttraumatickým syndromem. Já mám štěstí v tom, že když už jsem moc vyčerpaná, začnu dělat na jiném oddělení a vyčistím si hlavu,“ říká.

Když se minulý týden vracela na covidové oddělení, všimla si, že kolegové jsou až sarkastičtí a otupělí. „Je to opravdu těžká práce,“ chápe je.

Každé dva roky si přitom dodělává nějakou další specializaci, nyní je to práce na oddělení odběru orgánů. V Nizozemsku totiž platí zákon, že tělní orgány lze při náhlém úmrtí odebrat pro potřeby pacientů každému, pokud se tedy úmyslně z registru dárců nenechá vyškrtnout. „Já se specializuji na oční bulvy,“ upřesňuje Štěpánka Krupičková.

Vraťme se ale ke covidu. I v Nizozemsku dokážou lidé vyjmenovat řadu různých důvodů, proč se neočkovat. „Slyšela jsem jich už spoustu. Třeba ten, že vakcíny obsahují čipy… Radši už to ani neposlouchám. Říkám si, jak tomu, proboha, mohou lidé věřit?“ ptá se sestra s tím, že velkou roli v odmítání vakcín hraje náboženství. „Když je to vůle boží, tak se to stane,“ slýchává od některých pacientů.

Celkově je v zemi plně naočkovaných 72 procent lidí, přesto ale v posledním týdnu denně onemocní okolo 21 tisíc obyvatel. Za poslední týden tak vychází 780 nakažených na 100 tisíc obyvatel.

Znepokojení u unavených lékařů samozřejmě vyvolává i nová mutace omikron, která se právě do země tulipánů dostala velmi rychle. Úřady se ale snažily vytrasovat všechny pacienty a umístily je do izolace, na běžných nemocničních jipkách se s nimi proto zatím zdravotníci nesetkávají.

Krizový scénář se nicméně chystá bez ohledu na omikron, situace je vážná i bez něj.

Navzdory vysokým počtům nakažených a plnícím se oddělením intenzivní péče si Štěpánka Krupičková nemyslí, že je nyní správným řešením lockdown.

„Když zavřete obchody v pět, jen se tam pak lidé víc nahromadí přes den, nepřijde mi to logické. Hlavně aby nezavírali sportovní kluby… Lidé, kteří sportují, se totiž obvykle na jipky nedostanou,“ uzavírá zdravotní sestra. Končíme rozhovor. Za pár minut jí začíná další dlouhá směna na jednotce intenzivní péče.