Článek
V době, kdy obyvatelé z jednadvaceti plně izolovaných obcí prožívali ty nejtěžší chvíle, jsem se s nimi spojila. Na lince Praha-Litovel jsem si s nimi povídala o tom, jak se jim převrátil život naruby.
A jedna věc byla jasná hned od začátku. Někteří považovali zavření hranic obcí za nespravedlnost. „To, co tady máme my, by měla dodržovat celá Česká republika,“ říká v reportáži jedna z obyvatelek Litovle Barbora Šišmová, podle které nařízení udělalo z obyvatel „pokusné králíky“, třebaže uzavření hranic až na pár slabších chvilek nevnímala jako zásadní narušení běžného života.
Nulová zdravotnická péče
„Pro mě to odloučení totiž není žádná velká novinka. Loni nám zemřel syn a dobře si vzpomínám, jaké to bylo trávit veškerý čas v izolaci na jednom pokoji. S rodinou máme kvůli téhle zkušenosti velkou školu. Model fungování naší rodiny to proto příliš nezměnilo, byli jsme zvyklí fungovat pospolu už předtím,“ vylíčila vlastní postřehy.
Největší starost ale měla kvůli těhotenství a nulové zdravotnické péči. Její pečující lékař totiž ordinuje až v Olomouci, kde podle ní kvůli koronaviru zavládl pocit strachu. „V Olomouci nás kvůli té izolaci nechtějí přijmout,“ vysvětlovala ještě v době úplné karantény vyhlášené od půlnoci z neděle na pondělí v jednadvaceti obcí na Olomoucku.
„Opravdu si tady připadáme jak za války,“ líčil však ještě před zlomovým rozhodnutím hygieniků a znovuotevření hranic obcí Jan Reitschmied, který žije se svou rodinou v Litovli. I s ním jsem si povídala přes monitor počítače. On byl zavřený ve svém bytě v Litovli, já v Praze.
Hysterie některé ovládla
Když jsme se dostali k tématu pospolitosti ve společnosti, přiznal mi, že hodně oceňuje obětavost dobrovolníků šijících roušky. Na druhou stranu ostře zkritizoval ty, kteří se podle něj nechali zmasírovat hysterií a až příliš si všímají toho, co dělají sousedi.
„To jde člověk s odpadky do popelnice, nemá na těch pár vteřin roušku na nose, a během chvilky ho všichni pranýřují ve facebookové skupině, kde diskutují obyvatelé města,“ kroutil hlavou. To mi při videotelefonátu potvrdil i další z obyvatel, Petr Látal.
„Jsem překvapený, jak sprostě mi někteří lidé nadávali na sociálních sítích jen proto, že jsem si tam postěžoval kvůli tomu, že jsem nemohl najít místo, kde vydávali ušité roušky,“ vyprávěl a chování některých lidí pojmenoval jako „fanatismus“. „Lidé jsou podle mě snadno zmanipulovatelní celou tou situací,“ uvedl rozzlobeně.
Jak upozornily již v týdnu Seznam Zprávy, rozhodnutí hygieniků vyvolalo mezi obyvateli rozporuplné emoce. Někteří uvolnění situace vítali s nadšením, jiní se začali obávat, zda nepřišlo zbytečně brzy.
Jiskření na sociálních sítích
„Je to tady jako v Kocourkově. Při dvaceti nemocných nás zavřou, teď je na Litovelsku a Uničovsku dohromady přes sto nakažených - a oni otvírají. Jakmile lidé začnou pendlovat, bude to jen horší,“ myslí si Miluše Hlavinková z Litovle. A ve facebookové skupině, kde stále ještě přihlížím diskuzi tamních obyvatel, to skutečně ještě čas od času jiskří.
Česko ale musí ještě na chvíli zatnout zuby. Nejen že i nadále zůstává v karanténě, zůstává také v rukou vlády, která se i přes líbivá marketingová slova vykašlala na ty nejohroženější skupiny. O tom koneckonců svědčí počet nakažených zdravotníků i časovaná bomba v domovech důchodců.
V sobotu pak v rámci projektu My, o nejrůznějších jevech české společnosti vydáme rozhovor s psychologem o tom, jak i nadále „bojovat“ s vlastními neduhy v čase izolace způsobené vládními nařízeními.
