Lidé v respirátorech mezi námi. „Ruce si také myju, i když na to není zákon“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je pracovní den a ranní dopravní špička v pražské hromadné dopravě polevila. I tak ale redaktor během dopoledne napočítal asi dvacítku lidí, kteří cestovali s respirátorem či rouškou. V tramvajích na ně štěstí neměl, všechny potkal v metru.

A jak zjistil, když je oslovil, nadpoloviční většinu tvořili cizinci. Mezi nimi i dvě studentky z Kanady. Do Prahy přijely jen na skok a absence roušek je velmi překvapila. „Mám pocit, že jsme jediné, kdo tu stále ještě nosí roušku,“ řekla třiadvacetiletá Theresa, která s kamarádkou vystupovala z metra na Náměstí Republiky.

„Mám několik důvodů, proč ještě roušku nosím. Zaprvé jedu brzy za svými prarodiči a nechci je něčím nakazit. Zadruhé mi na covid zemřel dědeček a můj táta byl hospitalizován s těžkým průběhem covidu,“ odpověděla pohotově na otázku, proč cestuje v roušce.

„Navíc oba moji rodiče pracují tak trochu ve zdravotnictví, takže věřím tomu, že jsem dostatečně informovaná o tom, že covid je stále nebezpečný. Jsem už třikrát očkovaná, ale stále si myslím, že prevence je vždy lepší než se léčit,“ řekla.

Ochranu dýchacích cest nosí i venku, když je mezi lidmi. „Samozřejmě si ji sundám v parku, když nikdo není kolem,“ vysvětluje.

A přestat nosit ji hodlá až tehdy, až vymizí vážné symptomy a experti se shodnou na tom, že už nehrozí žádné vážně zdravotní riziko. „Co zatím vím, tak se znovu objevují těžké průběhy, takže si ji hodlám chvíli nechat. Nemyslím, že covid úplně vymizí, ale že se sníží na úroveň něčeho jako chřipky,“ dodala.

Její o něco starší kamarádce Ellen zase na covid zemřela babička, což ji přimělo v nošení ochrany dýchacích cest rovněž nepolevit. „Nosit respirátor je pro mě velmi malá oběť, když to může zachránit život,“ doplnila Theresu.

Studentky jsou na poznávací cestě po Evropě a dodaly, že v jiných zemích, které v posledních týdnech navštívily, bylo nošení roušek a respirátorů v hromadné dopravě mnohem běžnější, někde dokonce povinné.

I mezi Čechy se ale najdou tací, kteří v nošení roušek setrvali. Třeba osmatřicetiletý Michal, který na cestě do Dejvic přestupoval na stanici Můstek. Covid zatím nikdy neměl a věří, že díky osobní hygieně. Podle něho by ve vytížených oblastech jako metru a letištích mohli roušky nosit všichni, a to i „po covidu“.

„V některých zemích, třeba v Japonsku, se respirátory nosily běžně ještě před covidem. Nemusejí na to mít žádné nařízení, prostě to dělají, aby v zalidněných oblastech neroznášeli nemoci,“ řekl Michal.

„Mýt si ruce taky není nikde uzákoněné, a přece to dělám, protože je to dobrý nápad. Myslel jsem, že po covidu bude nošení roušek v metru běžné nebo o dost běžnější, stejně tak na letištích. Pochopil bych, kdyby to právě na letištích bylo povinné navždy,“ dodal.

Ministerstvo zdravotnictví sice i v současnosti nošení respirátoru doporučuje, ale závazné nařízení se vydat nechystá.

„V tuto chvíli zůstává nošení roušek a respirátorů v hromadné dopravě ve formě doporučení. To znamená, že všichni, kteří se necítí dobře nebo jsou v rizikové skupině, tak těm určitě doporučujeme nosit roušky a respirátory. Kde je to doporučení ještě silnější a intenzivnější je oblast zdravotnických a sociálních zařízení,“ uvedl pro Seznam Zprávy Josef Pavlovic, náměstek ministra zdravotnictví.

„Některé nemocnice roušky vyloženě zahrnuly do svého provozního řádu. Písemně ale zatím nic není. Vzhledem k tomu, že máme analýzu situace v zahraničí, tak jsme schopni predikovat i možné zatížení českého zdravotního systému a nad povinným nařízením zatím neuvažujeme,“ dodává Pavlovic.

Že mezi cestujícími jsou v současnosti i lidé, kteří jsou ohleduplní k ostatním, potvrzuje případ třiapadesátiletého Pavla. Do metra si vzal roušku poté, co mu bylo nevolno. „Včera se mi udělalo špatně a nechtěl jsem tady v metru roznášet případné nemoci. Před rokem jsem nejspíš nakazil kamaráda covidem a bylo mi to líto, znovu to nechci riskovat. Mám ji ale po dlouhé době,“ řekl pro Seznam Zprávy.