Lékaři odložili „skafandry“. Víc než covidu se teď bojí bakterií a plísní

Zdravotníci během pandemie převezli na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) skoro stovku pacientů z nemocnic po celé republice. Právě na tomto pracovišti zachraňují nemocné s nejtěžší formou covidu a v kritickém stavu.

Řada postupů a opatření se přitom od začátku pandemie změnila. Zdravotníci například omezili nošení ochranných obleků a kombinéz. Od loňského února používají jen respirátory a rukavice, případně jednorázovou zástěru.

„Důvodem je především ochrana našich pacientů před přenosem bakterií na rukávech obleků. S ECMO výjezdy a příjmy jinak kriticky nemocných jsme si v průběhu epidemie na naše oddělení začali přivážet pacienty s velmi odolnými bakteriemi, se kterými jsme se u nás dříve nepotkávali,“ přiblížil přednosta KARIM Jan Bláha. Kvůli rezistentním bakteriím se po jeden čas zvýšila úmrtnost pacientů o šest až osm procent.

„Ve chvíli, kdy se náš personál naočkoval a promořil, přestali jsme ochranné obleky nosit a mortalita se zase snížila. Nebojíme se tolik covidu, jako právě bakterií, plísní a jiných virů, které ho provázejí,“ dodal Jan Bláha.

Pacienti hospitalizovaní v intenzivní péči navíc mívají zajištěné dýchací cesty a riziko přenosu nákazy je tak podle něj minimální. Jak dodává vedoucí lékař intenzivní péče Martin Balík, odolné bakterie jsou v podstatě celosvětovým problémem.

„Hospodařením s antibiotiky – a týká se to nejen intenzivní péče, ale i ambulantních oborů – jsme si v medicíně vypěstovali kmeny, které jsme dříve neznali. Skutečně jsme za posledních dvacet let sklouzli někam, kam jsme nechtěli,“ uvedl Balík. Problémy způsobují například takzvané gramnegativní tyčinky typu Acinetobacter baumannii, což je multirezistentní kmen bakterií.

„Skafandry jsme tedy zrušili a už je rok nepoužíváme. Během dvou měsíců jsme se vrátili na původní čísla. Chráníme se především tím, že jsme vakcinovaní a většina covid také prodělala, takže máme hybridní imunitu,“ dodává lékař.

Už rok také lékaři na KARIM používají pro stanovení diagnózy a množství infekce jen laboratorní antigenní testy, a to jak z dýchacích cest, tak i z krve.

„Oproti PCR testům jsou lepší pro stanovení nálože viru, infekčního rizika pro okolí a určení indikace k virostatikům a monoklonálním protilátkám. Právě odhad virové nálože nám umožňuje léčit pacienta efektivněji. Když je nálož nízká, už nemá cenu podávat virostatika, která zabraňují množení viru v těle. Naopak se setkáváme s tím, že v některých zařízeních nepodávají lékaři virostatika pacientům, u kterých už uplynulo sedm a více dní od pozitivního testu. Jsou si jisti, že už v sobě živý vir nemají. Nemusí to být ale pravda. Naše data prokazují, že až polovina lidí s beta i delta mutací ho má i přes deset dní. Vedle toho nemusí mít ani svoje neutralizační protilátky,“ vysvětlil Balík.

Rutinně lékaři při diagnostice využívají ultrazvuk, echokardiografii a rentgen hrudníku. Nutností naopak vždy není počítačová tomografie – vyšetření CT. Běžně se individualizuje protisrážlivá léčba a v pozdější fázi onemocnění podávají kortikosteroidy.

Naopak není třeba bojovat s takzvanou cytokinovou bouří, protože ji podle pozorování lékařů většina pacientů nemá. Důraz na klinice zdravotníci podle svých slov kladou na snahu o včasné odpojení od umělé plicní ventilace, jejíž limity odhalil právě covid-19.

„Dvě třetiny našich pacientů jsou obézní a dvacet procent je kriticky obézních s BMI přes 40. Když jsou tito lidé imobilizovaní na přístrojích, musíme se snažit je co nejrychleji rozhýbat. Kdybychom čekali s tracheostomií 14 dní do jejich bezinfekčnosti, tak by se toho nemuseli dožít. Každý den na umělé plicní ventilaci totiž znamená snížení svalové hmoty o čtyři až pět procent. Ve chvíli, kdy je někdo hodně obézní, tak první, co zmizí, jsou svaly a zůstane skelet a tuk. Jsme tedy zastánci časné tracheostomie a bronchoskopie bez ohledu na infekčnost pacienta,“ doplnil Balík.

Celkem v intenzivní péči lékařů během pandemie skončilo víc než 2000 pacientů. Oproti začátku pandemie se častěji objevují lidé mladších ročníků. Stále jsou mezi nimi pacienti trpící obezitou či přidanými chronickými potížemi.

„Nicméně je značná část pacientů, u kterých žádné zásadní přitěžující okolnosti nevidíme. Samozřejmě to není tak, že by zcela zdravý pacient prodělal covid s nějakými komplikacemi. Je to problém na úrovni imunity, který neumíme odhalit, nebo není do té doby nějak prošetřen. Ale s imunitním deficitem coby hlavním faktorem, proč se pacient dostane do těžkého stavu, se setkáváme čím dál častěji a u čím dál mladších ročníků,“ přiblížil Jan Bláha.

Zdravotníci dodávají, že jednou z priorit je po celou dobu pandemie umožňovat rodinám a blízkým návštěvu pacientů.

„Považujeme to za základní etický princip, aby rodina a blízcí měli tu možnost. Je to nutná část ošetřovatelské etiky a nevidíme důvod, proč by to nešlo zařídit. Je jasné, že i v infekčních prostorech se dá najít způsob, jak to udělat,“ dodává Bláha.