Článek
Vsetín. S osmačtyřiceti procenty druhý nejméně proočkovaný okres v celém Česku. Sousední Zlín je na tom o osm procent lépe. Jen Jeseník je na tom ještě o procento hůře než „valašský“ okres.
Malá proočkovanost je i jedním z důvodů zaplněnosti jednotky intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačního oddělení. „Měli jsme v intenzivní péči od poloviny září, tedy od chvíle, kdy tahle vlna víc běží, čtyřiasedmdesát lidí. Z nich bylo čtrnáct lidí očkovaných. Což vychází, že osmdesát procent v intenzivní medicíně jsou neočkovaní lidé,“ vypočítává primář ARO vsetínské nemocnice Marek Proksa v reportážní sérii Televize Seznam Do posledního dechu.
Zasáhlo mě to. Nejvíc, když umírají mladí lidé. To bylo pro mne nejhorší. Předtím jsem na smrt byla zvyklá, ale byli to nemocní nebo staří lidé. Tohle ale byli fakt zdraví a mladí lidi. Sportovci. Kolikrát jsem chodila domů a brečela jsem.
Ze čtrnácti očkovaných na JIP nebo ARO mělo deset nárok na třetí dávku, ale už si ji nestihli dát. Na svém oddělení měl primář Proksa jen tři tvrdé antivaxery. A co zbytek? „Buď za ně rozhodla rodina a nebo poměrně často – teď budu střílet do vlastních řad – se potkávám s tím, že jim to poradil praktický lékař, ambulantní specialista nebo onkolog. Častý důvod je: Vy jste nemocný, to si radši nedávejte,“ kroutí Proksa hlavou.
V prosinci tak denně umírá průměrně 110 lidí na covid-19. Mnoho z nich zbytečně. A zdravotníci se kvůli tomu potýkají s emocemi či nočními můrami. „Zasáhlo mě to. Nejvíc, když umírají mladí lidé. To bylo pro mne nejhorší. Předtím jsem na smrt byla zvyklá, ale byli to nemocní nebo staří lidé. Tohle ale byli fakt zdraví a mladí lidé. Sportovci. Kolikrát jsem chodila domů a brečela jsem,“ přiznává Televizi Seznam mladá zdravotní sestra Valerie.
„Oproti loňsku nebo jaru je pacientů asi víc. Jsou neočkovaní, možná i zbytečně. Tehdy neměli lidé šanci se chránit. Teď tu šanci mají. Na našem oddělení ARO tu šanci se chránit využili jen dva pacienti, ostatní ji nevyužili. A naprosto zbytečně tu skončili a někteří, jak všichni víme, naprosto zbytečně umřeli,“ přidává se zdravotní bratr Radek.
Na ARO se umírá běžně. Během pandemie je to ale ještě mnohem častěji. I to je pro lékaře a sestry těžké. „Deptá nás ta monotónnost, je to stále to samé. A sestry nejsou hloupé, ony vidí, že ze čtyřiceti padesáti procent je to snažení k ničemu,“ říká primář ARO.
Právě takový poměr lidí umírá na covid na umělém plicním ventilátoru přes veškerou snahu lékařů.
I Marek Proksa má stále v hlavě některé tragické osudy svých pacientů. „Mladé ženy, sestřenice, které zemřely obě dvě. Pak jedna rodina. Manželka zemřela. Pán zemřel. Dcera jediná to přečkala,“ říká pomalým hlasem, když vzpomíná ve své kanceláři.
Moravu tak v posledních týdnech zasáhla zbytečná a nečekaná vlna hospitalizovaných a mrtvých. „Mysleli jsme, že to budou jednotlivci. Že budeme mít jednoho dva pacienty na ARO boxech. Ne, že bude celé oddělení covidové. To jsme nečekali. To nečekal opravdu nikdo,“ dodává zdravotní sestra Eva.
