Článek
Televize Seznam pokračuje v reportážní sérii Do posledního dechu, která ukazuje, jak to vypadá za zdmi českých nemocnic v době nejhorší zdravotní krize. Ta s sebou přináší i tragické příběhy lidí, kteří uvěřili dezinformacím.
Předvánoční Vsetínská nemocnice může vypadat jako kouzelné místo. Uprostřed budov se vyjímá ohromný a značně nasvícený strom. Do toho v minulých dnech Vsetín zasypal sníh. Zimní romantika? Zdání klame. Tenhle malý špitál s 335 lůžky má v posledních týdnech podobný počet covidových pacientů jako největší česká nemocnice v pražském Motole.
„Jsme malá okresní nemocnice. Jestliže chceme otevřít covidovou stanici, musí se zavřít neurologie. Pacienti z neurologie se pak přesunou na ortopedii. Už v tu chvíli to omezí plánovanou ortopedickou péči. Když jsme chtěli otevřít druhou covidovou stanici, museli jsme zavřít jednu ze dvou stanic chirurgie, protože potřebujeme ten personál na covidovou stanici,“ vysvětluje Televizi Seznam primář ARO Vsetínské nemocnice Marek Proksa.
Nemocnice už před polovinou listopadu omezila elektivní péči, před koncem měsíce ji pak úplně zastavila. Vrchol krize přišel na začátku prosince, kdy počet covidových pacientů přesáhl stovku a špitál se ocitl na hraně svých kapacit.
„Teď, jak to zas začalo, tak to bylo pro nás strašné. Navíc víme, že ti lidé pro to mohli sami něco udělat, mohli se nechat očkovat. V podstatě teď máme všechny neočkované,“ říká odevzdaným hlasem zdravotní sestra Eva, když sedí před sklem, za kterým leží pacienti v těžkém stavu.
Podobné pocity má i nejmladší zdravotnice na vsetínském anesteziologicko-resuscitačním oddělení. „Nastoupila jsem a po roce začala pandemie. Kdybych to předem věděla, tak nevím, zda bych tenhle obor šla studovat,“ přiznává Televizi Seznam sestra Valerie. „I já přemýšlím, zda tuhle práci chci dělat celý život. A také bude záležet na tom, jak dlouho tu s námi bude covid. Nyní studuji i trochu něco jiného, tak uvidím.“
V posledním týdnu už naštěstí počet pacientů klesl a na ARO zažili i velmi nezvyklou situaci. Několik dní nebyl ani jeden člověk napojený na plicním ventilátoru. Buď z něj byli odpojeni, nebo ho ještě nepotřebovali. Pro všechny zdravotníky na oddělení, kde končí ty nejtěžší případy, bylo mimořádné, že se starali o všechny pacienty při vědomí. Některým to vlilo i trochu optimismu do žil. Statistika však hovoří jasně. Zhruba polovina lidí na ventilátoru umírá. A někteří zbytečně.
Lék si objednal přes internet
Takový je i případ jednoho z pacientů primáře Proksy. „Přivezli ho záchrankou na interní oddělení, pak standardní covidové oddělení, kyslík, kyslík o vysokém průtoku, jednotka intenzivní péče, ARO. Pacient doma užíval ivermektin, skončil nakonec tady na umělé plicní ventilaci.“
Neočkovaný šedesátník si antiparazitikum, které Evropská agentura pro léčivé přípravky k léčbě covidu nedoporučuje, zakoupil přes internet. „S rodinou řešíme, kdy může přijít kněz. No, jestli ten někde něco domluví, bylo by to super,“ psal Proksa na Twitteru 7. listopadu.
„Přitom kdyby chtěl, měl nárok na monoklonální protilátky. Ta indikace tam byla. Kdyby místo ivermektinu zkusil je, myslím, že by udělal líp. V nemocnici skončil pozdě a s tak těžkým plicním postižením, že už ho ani na ECMO nevzali. A pak prostě zemřel,“ krčí Proksa rameny ve své kanceláři.
„Člověk se tomu jen podiví. Objednat si nějaký lék z e-shopu a dát to do sebe? To je naprostá hloupost,“ přidává se zdravotní bratr Radek.
Primář Marek Proksa tak lidem vzkazuje, ať zapomenou na dezinformátory propagované „zázračné léky“ a nechají se raději očkovat.
Další reportáž ze vsetínského ARO sledujte v úterních Večerních zprávách Televize Seznam od 18:25.
