Článek
Povinné očkování proti covidu v Česku nebude. Vláda se rozhodla vyrazit cestou nejmenšího bezprostředního odporu. Novelizuje platnou vyhlášku o povinném očkování tak, aby z ní covidová vakcinace, kterou tam vepsal Adam Vojtěch těsně před odchodem z úřadu, zase vypadla.
Jednu věc lze na tomto kroku bez ironie pochválit. Nový ministr Vlastimil Válek šel do sebe a rozhodnutí o konci očkovací povinnosti učinil skoro o měsíc dříve, než sliboval. Původní termín v polovině února, tedy dva týdny před začátkem vymahatelnosti povinného očkování, byl z pohledu předvídatelnosti covidové politiky zcela nesmyslný.
Existuje také nenulová šance, že rozhodnutí o zrušení covidové očkovací povinnosti seniorů upustí aspoň malinko páry ze společenského papiňáku, v němž se nacházíme kvůli vypjatým střetům na očkovacím názorovém spektru.
Jenže cesta nejmenšího odporu není vždy ta správná a nese s sebou rizika. A u aktuálního rozhodnutí vlády hrozí zcela ukázkové vylití dítěte s vaničkou. Na první pohled se zdá, že Válek zrušením očkovací povinnosti jen splnil, co před nástupem k moci sliboval. Jenže to není tak úplně pravda.
Otevřený nesouhlas vyjadřovali politici koalice Spolu s plošným povinným očkováním věkových skupin, Vojtěchova novela vyhlášky konkrétně hovořila o lidech nad 60 let. Jenže Válek nyní přišel s tím, že Vojtěchovy „paragrafy zmizí“, což znamená definitivní odmítnutí nejen povinného očkování seniorů, ale také očkovací povinnosti pro profesní skupiny.
Není to přitom tak dlouho, co Vlastimil Válek říkal: „Shodli jsme se s panem ministrem Rakušanem, že povinné očkování policistů je cesta správným směrem.“ Odpor k povinnému očkování policistů a přestřelené odhady, kolik příslušníků by očkovací povinnost vyhnala od sboru, byly navíc jednou z důležitých věcí, které nový ministr vnitra Vít Rakušan vytýkal policejnímu prezidentovi Janu Švejdarovi. Což tedy teď, po Švejdarově rezignaci a následném zrušení očkovací povinnosti pro policisty, působí poněkud komicky.
Týž Vlastimil Válek, který se tak rád zaklíná „názory odborníků“ najednou zapomněl, že Roman Chlíbek, předseda odborné vakcinologické společnosti a šéf Válkova pandemického institutu, rovněž patří k odpůrcům plošného očkování seniorů, ale nařízenou vakcinaci profesních skupin, především zdravotníků, podporuje. Ostatně stejně jako další odborníci sdružení ve skupině MeSES. Nemluvě o jednom z nejsilnějších zastánců povinného očkování zdravotníků, prezidentovi lékařské komory Milanu Kubkovi.
Válek ve svých vystoupeních před nástupem na ministerstvo zdůrazňoval, že povinné očkování v některých branžích je třeba konzultovat se zástupci jednotlivých profesí, a pokud oni budou toto opatření považovat za užitečné, má k němu existovat cesta. O ničem takovém už ale na triumfální tiskové konferenci, kde ministři slavně uchránili všechny Čechy před strašákem povinného očkování, samozřejmě nebyla řeč.
Přitom zabouchnout jednou ranou i tyto dveře je chyba, zejména pokud si potrpíte na argumenty o nutnosti selektivní ochrany rizikových skupin.
Jejich zástupci se koncentrují právě v nemocnicích a zařízeních sociální péče a v rámci jejich ochrany by tedy snad dávalo smysl zaručit jim kontakt výhradně s očkovaným personálem. Zvláště v době omikronu a sílících reinfekcí, v níž se setkání dvou očkovaných jeví jako mnohem méně riskantní než setkání očkovaného klienta s neočkovaným zdravotníkem nebo ošetřovatelem.
Je skoro jisté, že téma povinné vakcinace některých profesí se do české covidové debaty dříve nebo později vrátí. Jen bude teď, po vládním „vítězství“ nad povinnou vakcinací, jeho cesta zpátky mezi seriózní návrhy mnohem obtížnější.
