Komentář: Odstrašující příklad. Proč Amerika prohrává boj s pandemií

Kromě napáchání velkých společenských a ekonomických škod virus v USA také ukázal, že americká společnost se v boji proti viru nedokáže dohodnout ani na základním postupu. Americkým specifikem, které bohužel nahrává hlavně nemoci samotné, je naprostá politizace všeho, co s koronavirem souvisí. Je to fenomén, který je pozorovatelný už od jara 2020.

Když pandemie teprve startovala, hlavní obavou části amerických politiků (obavou mnohem silnější než strach ze samotné nemoci) bylo, aby se celá situace nezvrhla v nenávist proti Američanům asijského původu. Jak známo, na druhé straně v té době úřadující prezident Donald Trump celou situaci povážlivě zlehčoval s tím, že koronavirus zmizí, nemoc není zase tak vážná a podobně.

Tato lehkovážnost nejenže stála spoustu Američanů životy, protože tamní občané virus podcenili, ale Trumpovi také prohrála volby. Pandemie, bohužel pro Spojené státy, byla od začátku zpolitizovaným tématem.

Neexistovalo takřka nic, na čem by se republikáni a demokraté byli schopni shodnout. Už třeba jen nošení roušek se stalo tématem, na němž bylo možné okatě demonstrovat vlastní politickou příslušnost. Zatímco demokraté roušky glorifikovali, republikáni je považovali za zbytečnost a projev slabosti.

Trumpovi oponenti pak s chutí otloukali prezidentovi o hlavu, že za tisíce mrtvých může výhradně on a jeho strana. Tato podlá komunikační strategie přitom byla mnohými opuštěna poté, co do úřadu usedl Joe Biden. Vinit osobně prezidenta ze smrti tisíců lidí bylo zkrátka možné jen ve chvíli, kdy prezident kopal za jiný tým.

Ukazování prstem fungovalo odlišně u různých vln pandemie. Kupříkladu vlna varianty delta z letošního léta byla některými přezdívána jako „red state wave“, tedy pandemická vlna, která zaplavuje výhradně červené, tedy republikánské státy. Přitom to zdaleka nebyla pravda. Přesto bylo měření, zda si v boji s virem vedou v danou chvíli lépe demokratické, nebo republikánské státy, velmi oblíbenou kratochvílí některých amerických novinářů a osobností. Cílem bylo opět ukázat, zda proti pandemii zabírá lépe ta, či ona politická ideologie.

Stejné to po jednu dobu bylo i s očkováním, i když na účinnosti vakcín se naštěstí američtí politici nakonec shodnout dokázali. V této souvislosti je zajímavé, že velkým fanouškem covidových vakcín je právě Donald Trump. Rád a opakovaně to hlásá ve svých veřejných vystoupeních, i když za to na něj někteří jeho fanoušci pískají.

„Měl jsem posilovací dávku proti koronaviru. Mnozí politici to nechtějí říkat, protože jsou zbabělci. Přitom by to říkat měli. Faktem je, že vakcíny zachránily miliony životů po celém světě,“ uvedl Trump nedávno.

Obecně bývalá, ale i současná americká administrativa vsadily hodně na to, že vakcíny zaberou najednou a rychle a celou pandemii tak ukončí. Toto přesvědčení ostatně sdílela i česká vláda. V současné době skoro 87 procent Američanů nad 18 let dostalo alespoň jednu dávku vakcíny. Pandemii to bohužel, jak už dnes víme, neukončilo. Tečka za koronavirem se nekonala.

„Zavřu virus, ne zemi,“ hřímal po vítězných volbách Joe Biden a vyzýval, aby Američané nosili 100 dní roušky, což mělo v kombinaci s rapidní vakcinací virus porazit. To se nestalo. A tak Bílý dům vsadil na vysoce kontroverzní povinné očkování.

Bidenovy úmysly byly v tomto případě jistě jen ty nejlepší, ale takzvané „vaccine mandates“, tedy jakési jednotlivé segmenty očkovací povinnosti, v sobě nesly dva problémy – politický a právní. Zaprvé často narážely na neochotu jednotlivých států je vůbec zavádět. A zadruhé některé z nich narazily na Nejvyšší soud – jako nedávno očkovací povinnost pro všechny firmy nad 100 zaměstnanců, kterou soudci dočasně zablokovali.

Na rozdíl od samotné účinnosti vakcín zapadla debata o očkovací povinnosti opět zpátky do už zmíněných kolejí. Takřka přesně po partajních liniích bylo možné sledovat, kdo očkovací povinnost hájí (demokraté) a kdo naopak udělá všechno pro to, aby Američané k očkování nuceni nebyli (republikáni). Nejen kvůli tomu se opatření samotné nakonec minulo účinkem.

Tato nesmyslná politizace koronaviru navíc za poslední necelé dva roky v americké společnosti vytvořila dva jakési „extrémy“. Prvním jsou lidé, kteří situaci dělají ještě horší, než skutečně je. Soudkyně Sonia Sotomayorová například hřímala, že v amerických nemocnicích leží přes 100 tisíc dětí ve vážném stavu, navíc často na ventilátorech. Ve skutečnosti je v USA s koronavirem hospitalizováno necelých pět tisíc lidí pod osmnáct let, počet vážných případů není znám. Lidé s podobným přístupem se navíc často vyznačují až příliš úzkostlivým vztahem k nemoci, takže třeba nezajdou s vážným zdravotním problémem k lékaři z obavy, že by se koronavirem mohli nakazit. Nebo mají nasazené roušky, když jedou sami v autě.

Na druhé straně je známá a médii často probíraná skupina lidí, kteří věří tomu, že celá pandemie je fakticky podvod, koronavirus že lze vyléčit popíjením vlastní moči, a dopady choroby zásadně zlehčují. Jejich extrémními zástupci je kupříkladu šestice moderátorů známých antivaxerských rádiových show, kteří koronavirus zlehčovali tak dlouho, až na něj zemřeli.

Obě tyto krajní kategorie jsou v Americe pochopitelně mnohem početnější než v Česku a obě ztratily – přinejmenším částečně – schopnost vnímat realitu.

V kostce se vlastně jedná o takovou zvláštní davovou psychózu. V rámci každodenního boje s globální pandemií je pro mnohé Američany při hledání jejich postoje k tomu či onomu problému nebo návrhu rozhodující to, co udělá druhá strana. Pak je nutné se automaticky zachovat vždy opačně.

Pokud bychom tuto společenskou náladu přenesli analogicky do Česka, vypadalo by to zhruba tak, že by se velká část obyvatel loni v zimě odmítla naočkovat přesně ve chvíli, kdy by je k tomu vyzval tehdejší premiér Andrej Babiš. Jednoduše proto, že rady kohokoli z hnutí ANO, natož samotného Babiše, přece určitě poslouchat nebudou. Zatímco mnozí stoupenci vládní moci by si šli pro vakcínu natruc jejím odpůrcům jen proto, aby dali najevo podporu premiéra. No a pak role obraťte, když se do premiérského křesla zase posadí třeba Petr Fiala.

Stejně tak by se ochota dodržovat protipandemická nařízení odvíjela v první řadě od toho, zda vládnoucí garnitura, která je vydává, konvenuje politickému přesvědčení daného občana, či nikoli. Jestli to zní šíleně, tak to je proto, že to skutečně šílené je.

V případě debaty o koronaviru to ale ve Spojených státech bez nadsázky působí tak, že všichni zúčastnění povýšili stranickost nad racionalitu, nad péči o vlastní zdraví i nad snahu pandemii ukončit. Česko si může gratulovat, že nic takového v podobné míře nezažilo a v souvislosti s pandemií velmi pravděpodobně ani nezažije. Je to bohužel ten hlavní důvod, proč Američané boj s covidem-19 neustále prohrávají.