Článek
Pokud se nic nezasekne v Senátu nebo na Hradě, bude mít Česko i po 28. únoru svůj pandemický zákon. Podle toho, co je psáno ve schváleném znění, by ho mělo mít do konce listopadu, ale je pravděpodobné, že někdy zjara nebo počátkem léta k tomu řekne své slovo ještě Ústavní soud.
Jenže zatímco se tento týden konal sněmovní obstrukční ultramaraton, přihodily se i další věci. Zejména padl přísný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který vládě přikázal do týdne zrušit, nebo zásadně upravit opatření, které omezuje přístup neočkovaných a „neuzdravených“ lidí například do restaurací a klubů. A tuhle nepříjemnost se vláda (na rozdíl od obstrukcí kvůli pandemickému zákonu) rozhodla vyřešit kapitulací bez boje.
Stát se tak nyní dostává do trochu paradoxní situace. Na jedné straně kabinet získává legislativní nástroj na řízení epidemie, po kterém toužil, a na straně druhé v nejbližších dnech na řízení epidemie fakticky rezignuje.
Premiér Fiala a ministr zdravotnictví Válek oznámili, že od příští středy se žádné certifikáty v restauracích nebo lyžařských areálech vymáhat nebudou, v dalších dnech dojde k ukončení plošného testování ve firmách a školách a posléze i k ukončení stavu pandemické pohotovosti.
To se dá přeložit jediným způsobem. Pro tuto chvíli (přesněji řečeno od středy 9. února 2022) považuje vláda omikronovou vlnu za ukončenou, ale kdyby se virus v nějaké jiné variantě vrátil, chce mít v rukách nástroj k opětovnému omezení života v Česku.
To dává dohromady určitý smysl, jenže obě tyto teze jsou velmi sporné.
Především omikronová vlna rozhodně nekončí. To nejoptimističtější, co o ní můžeme říci, je, že tento týden snad kulminuje a od příštího týdne začnou čísla znatelně klesat. I to je ale spíš přání, jakkoli podložené sledováním nedávného průběhu omikronu v jiných zemích. Bylo by rozumnější vyhlašovat rozvolnění a faktický konec epidemické vlny až ve chvíli, kdy klesající trend nebude jen zbožným přáním.
Budeme navíc klesat z vysokých denních hodnot, což znamená, že přinejmenším ještě několik dní budou nakažení přibývat rychlým tempem. To i podle čerstvých predikcí šéfa ÚZIS Ladislava Duška, na kterého ministr Válek hodně dá, může znamenat v průběhu února výraznou zátěž nemocnic, byť zřejmě ne tak tragickou jako během podzimní vlny varianty delta. Také skutečnost, že nákaza se teprve nyní dostává mezi rizikovou populaci lidí starších 60 let, kde na ni stále čeká skoro 300 tisíc nijak nechráněných lidí, nasvědčuje tomu, že omikron ještě zdaleka neřekl poslední slovo.
Stručně řečeno, polekána rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vyhlašuje vláda konec epidemické vlny na základě předpokládaného poklesu počtu denních nákaz. Což je shodou okolností kritérium, jímž se slibovala během omikronové vlny neřídit.
Počet pacientů v nemocnicích, který naopak měl vládní covidovou politiku určovat, přitom nyní roste. A ne pomalu. Za poslední týden vyskočil počet covidových pacientů na standardních lůžkách o více než 40 procent. Je ale pravda, že počet pacientů na JIP se za stejné období prakticky nezměnil.
Ani vládní předpoklad, že pro případnou další nepříjemnou vlnu bude mít v rukách funkční nástroj pro řízení epidemie, nestojí na příliš pevných nohou. Schválená novela pandemického zákona je sporná v mnoha ohledech a jednání u Ústavního soudu bude napínavé.
Už proto, že vládní většina silově protlačila zákon v legislativní nouzi, jejíž potřebu vzápětí sama popřela tím, že oznámila brzké ukončení stavu pandemické pohotovosti a rozvolnění opatření. Pokud ústavní soudci dojdou k závěru, že legislativní nouze byla zneužita nebo použita nesprávně, znamená to pro celý zákon konečnou bez ohledu na to, jestli jeho věcný obsah je, nebo není v souladu s Ústavou.
I kdyby soudci přešli tento argument a zabrali se do útrob zákona, nemůže si vláda vydechnout. Ze zákona díky poslaneckým pozměňovacím návrhům vypadly ty nejkřiklavější červené hadry, které by mohly strážce Ústavy dráždit – podle původního návrhu například smělo ministerstvo „omezit“ skoro všechny služby, ale provoz hudebních a tanečních klubů a kasin mohlo klidně „zakázat“, což se ve Sněmovně zmírnilo. Zároveň platí, že původní pandemický zákon jako celek už jednou (loni v prosinci) před Ústavním soudem obstál a přišel jen o jednu bizarní pasáž v odškodňovací části. Jenže omezování občanských svobod je vždycky bruslení poblíž ústavní hrany. A přeformulovaný a mnohde připepřený pandemický zákon nemá v Brně rozhodně nic jistého.
A konečně zbývá otázka, proč nástroj, který má pomoci zvládnutí podzimní pandemie, expiruje na konci listopadu. Delta kulminovala v nemocnicích v první polovině prosince 2021 a předloňská třetí vlna se naplno rozjela po „mikulášském“ rozvolnění a kulminovala kolem poloviny ledna 2021. Pokud by – nedej bůh! – něco podobného hrozilo i letos, bude vláda od 1. prosince opět v nedbalkách. Nebo si 20. listopadu vzpomene, že vlastně pandemický zákon potřebuje prodloužit, a uvidíme podobně šílené legislativní divadlo jako v minulých dnech.
Postupem času se zdá, že nejčistší variantou by bylo vepsat pandemickou pohotovost vedle nouzového stavu a stavu ohrožení do ústavního zákona o bezpečnosti. A následně ji promítnout do zákona krizového. Tím bychom získali univerzální nástroj pro pandemické situace s ústavní oporou, nástroj jemnější než humpolácký nouzový stav a umožňující vládě jen užší spektrum omezování svobod.
Nebo se samozřejmě můžeme tvářit, že nouzový stav a zákon o ochraně veřejného zdraví se v boji s covidem tak skvěle osvědčily, že s nimi už můžeme čelit čemukoli, co nám budoucnost uchystá. Anebo že covid skončil a žádná další pandemie už nemůže nikdy přijít. Jak je libo.
