Článek
Hledat v českém boji s covidem nějaký vnitřní smysl nebo strategický záměr bylo vždycky složité, ale aspoň nějaký elementární jednotící prvek by přítomen být měl. Několik posledních kroků nové vlády sice rozkopalo covidový styl vlády předchozí, ale prozatím jsou výsledkem jen trosky, z nichž nic nového nepovstává.
Zdá se, že by v danou chvíli pomohlo vrátit do covidové politiky systém O-T-N namísto dosavadního O-N, tedy zpřístupnit neočkovaným bez prodělané nemoci dnes zakázané oblasti společenského života na základě negativního PCR testu.
Například proto, že to ministr Vlastimil Válek nejen před volbami, ale ještě před měsícem sliboval. Ještě důležitější ale je, že po několika vládních rozhodnutích už vlastně nic jiného nezbývá, pokud má mít aktuální covidová politika alespoň nějakou vnitřní logiku.
Vláda Andreje Babiše loni v listopadu zavedla variaci na „bavorský model“, který zásadně omezuje život neočkovaných lidí, kteří neprodělali infekci koronavirem. A záhy následovalo vyhlášení očkovací povinnosti. Přes všechny kontroverze a oprávněné námitky dávala tato opatření dohromady jakýs takýs střednědobý scénář: povinná vakcinace zajistí (silové) proočkování rizikových skupin seniorů, a jakmile bude v horizontu týdnů riziková skupina proočkovaná, bude možné uvolnit opatření včetně systému O-N, protože se sníží riziko masových hospitalizací a úmrtí seniorů a virus se bude zcela volně šířit „jen“ mezi statisticky méně rizikovou populací.
Jistěže má takový scénář hodně děr a úskalí a etických i právních problémů, ale pořád se to s přimhouřeným okem dá za scénář označit.
Nová vláda očkovací povinnost spektakulárně zrušila a je tedy plus minus smířená s tím, že 400 tisíc rizikových seniorů bez vakcíny nebo jen se dvěma dávkami už prostě asi očkováno nebude. Přesněji řečeno, že se snad někteří z nich nechají přemluvit Válkovými apely, ale že nechráněná skupina rizikových jedinců zůstane hodně velká. I to je zcela legitimní politické rozhodnutí, ale musí mít své další dopady.
Předně se zrušením očkovací povinnosti stírá časový horizont pro zrušení systému O-N, který významnou část občanů drží mimo mnoho veřejných služeb. Protože „ochrany rizikových skupin“ vakcínou nebude dosaženo nikdy.
Očkovací povinnost dávala systému O-N alespoň nějakou legitimitu, ale bránit občanům v přístupu ke službám kvůli nepovinnému očkování je morálně neudržitelná pozice.
Vláda se tedy rozhodla nebojovat s covidem povinnou vakcinací ohrožených skupin, ale mohutným testováním. Zároveň Vlastimil Válek opakovaně vystupuje s prohlášením, že negativní PCR test je zárukou, že 72 hodin po odběru vzorku testovaný nemůže virus šířit. Současně vláda apeluje na osobní odpovědnost.
Pak ale dává smysl, aby vymáhala opatření, která brání nakaženým virus dále šířit – tím chrání veřejný zájem a zdravotnický systém. Ale neměla by už zároveň restrikcemi tlačit lidi k tomu, aby se sami nenakazili. Z toho všeho ovšem celkem logicky vyplývá, že systém omezení služeb by se měl vrátit k původnímu O-T-N. Protože testovaný neočkovaný je stejně (ne-li spolehlivěji) „bezinfekční“ jako očkovaný nebo uzdravený, zatímco riziko vlastní nákazy podstupuje na svou osobní zodpovědnost.
Systém bez povinného očkování rizikových skupin a s otevřenějšími službami pak samozřejmě vyžaduje kromě rozsáhlého testování také relativně silný a přísný zákonný rámec pro řízení epidemie, který se vláda snaží získat novelou pandemického zákona. Nicméně opětovné uznání testů pro přístup ke službám se zatím jaksi nekoná, čímž vzniká ve vládních krocích nepříjemná disharmonie.
Oficiální zdůvodnění nedostatečnými kapacitami PCR testování neobstojí, rozhodně ne na dlouho. Pokud vláda staví na testování celou svou covidovou strategii, pak je zajištění dostatečných kapacit jen logickou podmínkou – nutnou a zdaleka nikoli dostačující.
