Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na Zelený čtvrtek se ruší poslední všeobecný symbol boje s nemocí covid-19: povinné nošení respirátorů ve veřejné dopravě. Roušková morálka beztoho už nějakou dobu upadá. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nicméně dal za příklad „každého inteligentního Japonce“, který při riziku nákazy respirátor používá, i když to není nařízeno shůry.
Po dlouhém potýkání se s covidem, včetně desítek komunikačních kotrmelců (v drtivé většině té předchozí) vlády, ale mezi námi „inteligentních Japonců“ asi moc nenajdeme. Většina bude vděčná za konečně jasnou zprávu: respirátory – kromě zdravotnických zařízení – končí.
Symbol odvolal ministr Válek rovněž symbolicky. Napřed 7. dubna ohlásil: „Po víkendu se má oteplit a až budu mít data za pondělí a úterý, tak nevidím důvod, aby byly respirátory dál povinné ve veřejné dopravě.“ Tři dny nato už dat za pondělí a úterý nebylo třeba. „Můžu si to dovolit z toho důvodu, že máme klesající incidenci. Situace v nemocnicích se stále lehce zlepšuje, ale především klesá incidence pozitivních testů,“ řekl v neděli v České televizi.
To už tu víckrát bylo. Vláda, ministr, zodpovědní veřejní činitelé poslali lidem nějaké avízo co-kdy-jak, aby ho pak kreativně změnili. Na tom, jestli se rušení povinných respirátorů oznámí ve středu, nebo nečekaně už v neděli, asi není nic osudového. Ale ilustruje to nekonzistentní způsob vládní komunikace – alias „máme pro vás překvápko“ – z posledních dvou let.
Fakta napovídají, že pandemie skutečně slábne. Klesl počet vážných případů a s ním nápor na zdravotnictví. Klesá i procento pozitivních testů. I když zdaleka ne tak, jak vehementně s tím šermuje ministr zdravotnictví. A protože se testuje málo, jsme co do covidových čísel zase tak trochu slepí. Varianta omikron mívá relativně lehký průběh a tisíce lidí nemoc prodělají, aniž by se objevili ve statistikách. Bez testů je popis reality jen přibližný.
Rušení povinných respirátorů v MHD by – pokud by se situace vyvíjela jako doteď – dřív nebo později na jaře přišlo. Když připustíme, že lidé jsou k sobě v dopravních prostředcích ohleduplnější než dřív, anebo respirátory ani neodloží, není to něco, co by mělo uvést covid či chřipku v teplých měsících znova do pohybu.
Roky 2020 a 2021 ale přesvědčivě ukázaly, že odložením roušek nenastává konec pandemie. Že na nějaké „do třetice“ nechceme už ani pomyslet, bohužel neznamená, že na podzim se covid nevrátí.
Xkrát se mluvilo o tom, že bude důležité chování státu i společnosti za pandemie podrobit důkladnému zkoumání a z něj odvodit poučení pro příště. A to promítnout do zákonů, vyhlášek, krizového i nekrizového řízení, komunikace, státního rozpočtu, ekonomiky, vzdělání, sociální práce a tak dále. Že jsme pandemii zvládli daleko hůř, než bylo nezbytně nutné, je holý fakt. Řeč byla dokonce o vyšetřovací komisi.
Vypukla válka a vládu teď zaměstnávají úplně jiné věci. Zvládnutí uprchlické vlny z Ukrajiny, aktivita v zahraniční politice, změna energetiky, sociální smír, vyjmenoval na kongresu ODS Petr Fiala výhled příštích dvou let. Přibrat si k tomu sedmou nebo kolikátou vlnu covidu? Ověřit si v praxi, jestli vládní strategie funguje i za podstatně ošklivějšího počasí, než jaké panuje teď? Že o takovou příležitost nikdo nestojí, neznamená, že nenastane. A že na rozpočet hygieniků můžeme zapomenout, protože teď řešíme rozpočet vojáků.
