Koronavirus ji připravil o plíce i normální život, nyní se vrátila domů

Mayře Ramirezové je 28 let. V dubnu se nakazila koronavirem, její zdravotní stav po nakažení dospěl až do takového bodu, kdy musela být připojena na ventilátor. Poslední, co si pamatuje, je telefonát matce, kterou pověřila pravomocí rozhodnout o její léčbě.

Ramirezová pracuje jako asistentka v právnické firmě specializující se na imigraci. Podle vlastních slov pracovala z domova a dbala na veškerá opatření, vzhledem k panující pandemii se snažila nevycházet z domu a nákupy si nechala dovážet. Její zdravotní stav byl poměrně dobrý, trpěla ovšem Devicovou chorobou. Kvůli tomuto onemocnění brala léky, které potlačují imunitní systém; právě to ji zřejmě udělalo zranitelnější vůči nákaze.

Příznaky u ní, poté co se nakazila, trvaly nepřetržitě asi dva týdny. Vše konzultovala s pracovníky horké linky zřízené ve Spojených státech za účelem pomoci nemocným. V jeden moment se prý sama vydala přímo do nemocnice, tam ovšem nedošla ze strachu a následně samu sebe přesvědčila, že se uzdraví i bez této pomoci.

Dne 26. dubna její horečky přesáhly 40 °C a Ramirezová byla tak slabá, že nedokázala chodit. Když ji přítel odvezl do nemocnice Northwestern Memorial v Chicagu, bylo jí sděleno, že potřebuje ventilátor.

„Myslela jsem si, že tam budu maximálně jen pár dní a potom se vrátím zpátky k normálnímu životu,“ řekla Ramirezová NYT. Připojená na ventilátor ale strávila příštích šest týdnů, zároveň potřebovala také zařízení, které dodává kyslík přímo do krevního řečiště.

Podle svých slov, která zopakovala také v rozhovoru pro televizi CNN, měla po celou dobu noční můry. Ty zahrnovaly obrazy, jak se s ní loučí rodina, topení se nebo doktorů, kteří jí říkali, že zemře. Během těchto šesti týdnů se její plíce postupně ničily a jejich poškození se začalo projevovat také na játrech nebo na srdci.

„Můj přítel byl v nemocnici každý den, kontroloval mě. Moje rodina ale mnoho nevěděla, jen se jim denně volalo, aby věděli, jak se vše vyvíjí. Jednou jim řekli, že se nedožiji druhého dne a aby se rozhodli, jestli se chtějí přiletět rozloučit,“ sdílela s veřejností Ramirezová ve vysílání CNN. Její rodina opravdu do Chicaga ze Severní Karolíny dorazila, v té době u ní už ovšem doktoři hlásili stabilizovaný stav a Mayra byla přidána na seznam adeptů pro transplantaci plic.

Transplantace obou plic proběhla 5. června a trvala deset hodin. Ramirezová nebyla po následném probuzení schopna mluvit, měla žízeň, byla v bolestech a naskytl se jí pohled na své tělo plné modřin. To na první pohled kvůli vyděšení ani nepoznávala, vycházelo z něj hned několik trubiček.

„Nemohla jsem to zpracovat. Měla jsem problémy s dýcháním a měla jsem žízeň. Až o několik týdnů později jsem dokázala být vděčná a myslet na to, že tam někde je rodina, která někoho ztratila.“

Ramirezová neměla tušení, kolik času uběhlo. Po probuzení žila v představě, že může být přibližně začátek května. Procitla přitom po šesti týdnech jakožto první „covid pacient“, který ve Spojených státech podstoupil transplantaci obou plic. Kvůli stále se šířící nákaze ji rodina po operaci určitou dobu nemohla navštívit, procházela si tak nastalou situací nejdříve sama, což doprovázela úzkost nebo záchvaty paniky.

„Jsem si dost jistá, že kdybych byla v jiném zařízení, prostě by ukončili mou léčbu a nechali by mě zemřít.“

Domů se osmadvacetiletá Mayra vrátila 29. července, dost se pro ni ale změnilo. Stále jí často dochází dech, dokáže ujít jen malou vzdálenost, potřebuje pomoct s hygienou nebo i se vstáváním ze židle. Pomáhá jí její rodina, a byla dokonce založena sbírka, kde lidé mohou finančně pomoci její cestě zpátky k normálnímu životu. Vybrané peníze by měly jít například na placení účtů, které je teď pro ni obtížné pokrýt.

„Určitě se cítím, že mám nějaké poslání,“ říká Ramirezová. „Možná je to pomoc jiným lidem projít si tou samou situací, nebo možná je tím sdílení mého příběhu a pomáhání mladým uvědomit si, že když se to stalo mně, může se to stát i jim.“

Ramirezová podstoupila transplantaci u chirurga Ankity Bharata, který 5. července provedl i druhou podobnou operaci u pacienta Briana Kuhnse. Kuhns před podstoupením operace strávil 100 dní připojen na přístrojích a podle jeho manželky dříve koronavirus považoval za hoax. Na stejný zákrok pak v té stejné nemocnici čekají další dva lidé.

I jiná transplantační centra zvažují uskutečnění těchto operací, nedávno například jedna proběhla v nemocnici UF Health Shands ve městě Gainesville na Floridě. Mnohdy ale potenciální pacienti v jiných centrech měli navíc další závažné zdravotní problémy, které operaci vyloučily, jindy pak podle Bharata nemocnice čekají příliš dlouho, než pacientovi doporučí podstoupení operace, pak už ale zákrok není proveditelný, jelikož například selžou další orgány. Jiným problémem je neochota pojišťoven zaplatit výlohy se zákrokem spjaté.

„Tohle je pro nás nové,“ říká doktor Tiago Machuca z již zmiňované floridské nemocnice. „Pro lékaře bude výzva rozhodnout, kteří pacienti jsou skutečnými kandidáty a jaké je načasování. Nechceme to provádět moc brzy, kdy se pacient ještě stále může z nákazy zotavit a pokračovat v kvalitním životě, ale zároveň nechcete zmeškat ten hraniční moment, kdy už to bude marné a pacient bude příliš nemocný.“

Operace jako transplantace plic je považována za opravdu poslední možné řešení v léčbě jakýchkoliv onemocnění podobného typu, celkem bylo v USA minulý rok uskutečněno jen 2700 takových zákroků. Podle doktora Bharata je ale další vývoj pro Mayru Ramirezovou slibný, jelikož je mladá a zdravá. Léky kvůli operaci bude muset brát stále a nové plíce může její tělo po nějaké době odmítnout, v některých případech je ale možné, aby pacient podstoupil i druhou transplantaci.