Článek
Také jste si toho všimli? Dva roky byli našimi společníky. A teď, ze dne na den, zmizeli. Na monitorech, displejích, obrazovkách a v rozhlasových reproduktorech je vystřídal Putin se svojí pitomou válkou. Mluvím o epidemiolozích, imunolozích, virolozích, hygienicích. O všech odbornících, kteří se snažili, často v marné při s některými populistickými politiky, potlačit škody páchané na naší zemi tragickou covidovou epidemií.
Nemyslím, že by jim světla ramp chyběla. Předpokládám, že dál systematicky pracují, aby koronavirus zahnali do kouta. Už tam ostatně skoro je. Množiny nemocných i hospitalizovaných se setrvale smršťují. Ještě pořád se sice každý den nakazí zhruba pět tisíc lidí, vše ale, nerad bych to zakřikl, nasvědčuje, že nám virus dá alespoň na několik měsíců pokoj. A že se dokonce možná, jak se o tom čím dál častěji hovoří, promění v běžné respirační onemocnění, jež dokážeme léčit novými a v lékárnách běžně dostupnými medikáty.
Ženám a mužům, kteří na tom všem mají zásluhu, kteří pro záchranu lidských životů, snažíce se o nevděčnou osvětu, statečně vycházeli před své laboratoře, aby čelili reflektorům televizních kamer, teď nikdo nestihl ani pořádně poděkovat. Natož se jim omluvit za to, že se v posledních měsících zhusta potýkali s neomluvitelnými výhrůžkami a dokonce sprostým pronásledováním na svých zápražích.
Nuže, vážené dámy, vážení pánové, díky.
Dodám ještě větu, která by za jiných okolností byla urážlivá. Myslím však, že je zřejmé, že ji v kontextu uplynulých čtyřiadvaceti měsíců vyslovuji s hlubokou úctou, maximálním respektem, vlídně, (dobro)srdečně, pokorně a v nejlepším zájmu celého Česka: Doufám, že už se neuvidíme.
