Článek
Křišťálové koule poseté hroty mají pět až šest centimetrů v průměru a váží zhruba tři čtvrtě kila. Podle agentury AP vytvářejí tzv. „koronový efekt“.
Čtvrtstoletí provozu
Suvenýry vyrábí sklárna z ruského města Gus-Chrustalnyj ve Vladimirské oblasti. Její pece žhnou už přes 250 let a zvlášť proslulá je pro svoje kvalitní výrobky z křišťálu o více než dvaceti barevných variacích. Tamní tradice řezání skla má původ dokonce až v dobách cara Petra I. Velikého.
Parametry výrobků a sklárny.
„Myslíme, že naše děti a vnoučata možná jednoho dne budou držet tenhle suvenýr, a třeba to bude i v muzeu křišťálu, kde si řeknou: Co to je? A tak se vrátí zpět k této době a budou přemýšlet, jak lidé asi tehdy žili. Myslíme, že na prvním místě jde o zachycení okamžiku,“ vysvětluje zastupující ředitelka továrny Elena Usenková.
Denní produkce křišťálových koronavirů
O křišťálový koronavirus je údajně velký zájem. Dva skláři prý „vyprodukují i dvacet virů denně“, a to při běžné osmihodinové směně. Podle Usenkové se jich prodalo už padesát. Jeden si koupil i známý ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko.
Vrýoba a prodej.
S nápadem připomínky nelehkých časů přišlo i jedno šperkařství v Moskvě. Před suvenýry ale upřednostňují uměleckou práci: stříbrné prsteny s motivem miniaturních roušek stojí 6000 rublů, což je v přepočtu asi dva tisíce korun, a náušnice i méně.
„Nechtěl bych, aby na takové události upomínaly suvenýry. Těmi roušky nejsou: nemají na sobě nápisy ‚COVID-19‘ nebo něco takového. Je to psychologický symbol ochrany,“ vysvětluje šperkař Aleksandr Ryzhankov.
Roušky si našly cestu do stříbra.
Umělec má ale v sortimentu i jiné klenoty, jimiž upozorňuje na další problémy, které současnou společnost a svět sužují. V jeho výloze jsou k vidění i náhrdelníky ze stříbrných plastových pytlíků nebo motivy betonových zdí symbolizující pevné hranice kolem totalitního státu.
Tuzemské sklárny propouštěly, i ta nejstarší v Evropě
To v Česku musely sklárny výrobu při nouzovém stavu omezit. Úplnému odstavení pecí se ale vyhýbaly: nové pánve na tavení skla by je totiž vyšly na čtvrt milionu. „Vyhasit je přitom nejde z hodiny na hodinu, musí se to dělat řízeně týden až deset dní, aby nepopraskaly,“ vysvětluje František Novosad, majitel sklárny v Harrachově na Semilsku.
Harrachovský podnik je se založením před rokem 1712 nejstarší fungující sklárnou v Česku a zřejmě i v celé Evropě. Ačkoliv výrobu nezastavila, ale pouze omezila na všední dny, musela stejně propustit zhruba desetinu zaměstnanců. Pro ostatní využila program Antivirus na úhradu mezd.
České sklárny a koronavirus.
„Požádal jsem také o půjčku z programu COVID II, abych měl rezervu, kdyby bylo potřeba. Ručí za to Českomoravská záruční a rozvojová banka, přesto po mně chtěli jako záruku majetek v hodnotě pětinásobku a musel jsem podepsat bianko směnku. Jediný, kdo na tom vydělá, budou banky,“ dodává Novosad pro ČTK.
