Blog: Neustupujme před blbstvím, je nebezpečné

Německá policie zahájila vyšetřování možné přípravy vraždy saského premiéra Michaela Kretschmera. Uvedla to ve středu televizní a rozhlasová stanice MDR, podle níž o věci diskutovala skupina radikálních odpůrců očkování proti koronaviru na šifrované komunikační aplikaci Telegram. O případu informovala veřejnoprávní televize ZDF v investigativním magazínu Frontal, podle níž se o plánech vraždy diskutovalo v chatovací skupině s názvem Dresden Offlinevernetzung (Offlinové spojení Drážďany). Administrátor skupiny mimo jiné poznamenal, že disponuje zbraněmi.

Tato informace prohučela českým prostorem bez většího zájmu. Což je, myslím si, nebezpečné. Se Saskem sdílíme 454 kilometrů státních hranic. V necovidových dobách měli v každém saském Kauflandu pokladnu s česky mluvící pracovnicí/pracovníkem. V Drážďanech tvořili polovinu návštěvníků adventních trhů Češi. Vím, o čem mluvím. Roky jsme tam z Liberce jezdili po strop narvanými vlaky.

Nedávno jsem konstatoval, že saské nebo obecněji německé „trendy“ se zpožděním přicházejí do Čech. Vraždu ústeckého hejtmana Jana Schillera nebo libereckého hejtmana Martina Půty, velkého přítele Saska a speciálně primátora města Žitavy Thomase Zenkera, alespoň, pokud je známo, díkybohu nikdo neosnuje. Stačí se ale podívat například na Půtův facebookový profil, aby člověk zaznamenal radikální posun. Zatímco před covidem byl Půta miláčkem publika, dnes, kdykoliv zveřejní cokoliv o covidu, dostává v komentářích ostře naloženo.

Moje osobní zkušenost s hatery říká, že jde o plané hrozby, jejichž autoři si za monitorem jen virtuálně olejují bicepsy.  O sílící covidové agresivitě a výhrůžkách doktorům a sestřičkám jsem napsal snad tři komentáře. Autory e-mailových výhrůžek jsem vyzval k osobnímu setkání. A nestalo se nic.

Věřil jsem, že tím to hasne. Saský příklad ovšem ukazuje, že je – co se dá dělat – stále co dodat. Německý příběh naznačuje, že by mohlo jít o mnohem surovější problém. Strašně rád bych teď z vlídných slov vysoustružil poeticky uklidňující, útěšné poselství. Věty, jež by dál „neprohlubovaly příkopy“. Odstavce, které by nerozdělovaly společnost, což je momentálně jeden z nejoblíbenějších termínů antivaxerů.

Bohužel mě nic nenapadá. Situace je hrozná.

Moudřejší ustoupí, radí nám přísloví připisované křesťanskému učení. Jsou ovšem situace, a nyní žijeme jednu z nich, kdy se věkovité pravdy ukazují jako mylné. Podat smířlivou ruku lidem, kteří chtějí zabít člověka, jehož jediným „prohřeškem“ je snaha zastavit epidemii, by byl absurdní nesmysl. Potupná rezignace, smrt intelektu, zbabělé podlehnutí strachu, nedůstojné ustoupení hrubé síle.

Nevím, co dělat. Nikdo to, zdá se, neví.

Podvědomí však říká: Nepodrobujme se blbství, zničí nás.