Hlavní obsah

Koronavirus a nebezpečná aktivita číslo 1: olizování prstů

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Nic se nezměnilo (ilustrační snímek ze 60. let).

Epidemie koronaviru obrátila pozornost k podstatným otázkám. Lidstvo se sebou musí něco dělat. Změna chování je otázkou přežití. Kde začít? U sebe, samozřejmě.

Článek

Nemnout si oči, nedrbat se na nose, nedotýkat se úst, vybídli hygienici. Kdo se nepřemůže sám, ruce za záda! Jinak se virus přenese na sliznice a je vymalováno. (Vědci zjistili, že si saháme na obličej v průměru 23krát za hodinu, a to kdoví jestli.)

Kromě toho existují další zlozvyky, které homo sapiens prostě nemůže dlouhodobě snést. Platilo to vždycky, ale až za časů koronaviru vidíme cestu do záhuby jako na dlani. Poučíme se? Ovládneme se?

Nebo je to beznadějné, protože svoji DNA nepřepíšeme?

Číslem 1 na seznamu nebezpečných aktivit je ustavičné olizování prstů při obracení stránek. Ano, ani digitální epocha tenhle čtenářský reflex nevymýtila. Jakkoli zapojovat sliny do sjíždění chytrého telefonu by bylo kontraproduktivní. Rozhodující interakce 21. století displej-prst probíhá tzv. nasucho.

Přes všechen technologický pokrok zůstává nejrozšířenější fyzickou aktivitou recipientů alfabetických informací vlhčení prstů na prahu dutiny ústní. Jsou tací, kteří bez toho neotočí ani list.

Funkcionalita přitom bývá sporná. Často jde spíš o „pavlovovský tik“, protože stránka v novinách a v knize, jeden list papíru od druhého, by se většinou oddělily prakticky se stejným úspěchem, ať už člověk mezitím přiloží ukazováček (případně palec, podle zvolené techniky) ke rtu, nebo ne. Ten jazyk klidně zase zastrčte.

To všechno by se ještě dalo, snad, možná při troše štěstí ustát. Kdyby šlo o privátní záležitost. Kdyby olizovači svůj ritus praktikovali někde stranou od lidí. Doma v kuchyni, na lavičce v opuštěném parku, ve vězení.

Není tomu tak, bohužel. Dnes a denně jsme svědky olizování prstů na veřejnosti, zejména v MHD. To není jen ostentativně špatný příklad ostatním, to není jen pozvánka bacilům, to je konečná.

Nebo snad věříte, že když někdo v metru odloží svůj výtisk bezplatného deníku napuštěný mízou z tiskařské černi a nasliněných prstů, aby si početl zase někdo další, že to můžeme společně zvládnout? Nemyslím si. Takovou imunitu nemáme.

Zprávu o momentální globální situaci podala na tiskové konferenci paní Sara Codyová, zodpovědná osoba přes zdravotnictví v městské správě kalifornské Santa Clary. Poctivě popsala hygienická doporučení: nesahejte si na obličej, protože dotýkání se úst, nosu, očí přispívá k šíření viru. A pak si za chvíli na té samé tiskovce zručně naslinila prst, aby obrátila na další pokyny. Vidíte: je to v nás.

Konec sebevraždy v přímém přenosu.

Související témata:

Doporučované