Článek
Pokud něco potvrdila pandemická krize u nás, tak neschopnost prezidenta Zemana povznést se nad své osobní zášti a posedlost rozdělovat. Neschopnost alespoň po tuto kritickou dobu dodávat elán a posilující naději spoluobčanům bez rozdílu jejich přesvědčení.
Není pak příliš divu, že část naší zkoušené veřejnosti našla v březnu povzbuzení spíš v projevu „sesterské“ slovenské hlavy státu Zuzany Čaputové, která mimo jiné vzkázala svému národu: „Všichni jsme spojeni v solidaritě, všichni jsme si rovni vůči hrozbě, že onemocníme, a všichni se navzájem potřebujeme.“
A tak by se mohla naše nynější krize, v níž český prezident definitivně vyhořel, stát šancí pro kandidáty do příštích prezidentských voleb. Kdyby jako „stínoví prezidenti“ ukázali, co by oni dělali, s čím by vystupovali na veřejnosti v době národní zkoušky. Což ovšem předpokládá osobnosti, které se už nyní jasně a bez lavírování hlásí o prezidentský úřad.
Analytik agentury STEM Jan Hartl už v lednovém rozhovoru pro Seznam Zprávy uváděl důvody, proč by ten, kdo vážně uvažuje o kandidatuře na prezidenta, měl neprodleně oznámit svůj úmysl veřejnosti. Podle Hartla, pokud chce kandidát nebo kandidátka uspět, musí dát voličům čas, aby si na něho (na ni) zvykli. Aby ho mohli sledovat, posuzovat jeho fungování s vědomím, že chce být prezidentem.
Jan Hartl připomíná zkušenost z minulé volby v lednu 2018. Podle něj, kdyby někteří kandidáti začali mnohem dříve před takzvanou horkou fází kampaně a měli více času, mohlo to celé dopadnout jinak. „Proto říkám, že je zcela správně, když noví kandidáti dají o sobě vědět s předstihem. Pro uváženou volbu je důležité i to, že si lidé ujasní, jakého kandidáta nechtějí. Nemusím mít jen pozitivní motivaci. Vyhledám informace o jednotlivých kandidátech, začnu o tom diskutovat. A to všechno potřebuje čas,“ míní.
Dnes nám možnost pitvání přímočarých uchazečů o Hrad poskytují jen dva politici, již se jasně přihlásili do volby prezidenta 2023. Senátoři Marek Hilšer a Pavel Fischer, kteří kandidovali už v minulém hradním plebiscitu.
Marek Hilšer se na facebookovém profilu prezentuje jako „Kandidát na prezidenta ČR, lékař, vědec, učitel, horolezec, tanečník tanga“. Ke koronakrizi, strastem a obavám občanů, k vzedmuté vlně občanské spolupráce a svépomoci, se ale vyjadřuje hodně sporadicky.
Výrazněji spíš tak vyzněl jeho pokus o vtip na nedostatek roušek, kdy na sociálních sítích zapózoval s jednorázovou plenou na obličeji. Což asi zrovna nesplňuje očekávání, které si většina veřejnosti spojuje s úřadem prezidenta.
Obratněji si státnickou image vytváří Pavel Fischer, který vsadil zejména na bezpečnost státu a jeho ohrožení ze strany Číny a Ruska. Na svých stránkách také oslovuje občany s vyjádřeními k pandemické krizi, jež vyznívají vcelku prezidentsky.
Další možný kandidát na Hrad generál Petr Pavel založil iniciativu „Spolu silnější“ na pomoc lidem zapojeným do boje proti koronaviru. Což má v sobě i nesporný prezidentský étos.
Co se týče kandidatury, Petr Pavel ale důsledně setrvává ve fázi naznačování. Kandidovat prý bude, když to bude potřeba. A potřeba nastane, pokud by se Česká republika sunula dál směrem k oligarchizaci, k Číně a Rusku. Jako by pan generál ne úplně přesně vnímal, že právě tyhle tendence jsou čím dál okatější a nebezpečnější právě teď v trudném čase koronaviru a jeho nevyzpytatelných dopadů.
Docela zprudka vtrhl do politické arény šéf Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ten už počátkem dubna ve svém prohlášení „lékaře, občana a rektora“ vyzval ke zrušení prakticky všech karanténních opatření do konce dubna. Jinak předpovídal „devastační dopady“ a „obrovskou vlnu nezaměstnanosti a sociálního zmaru.“ Hromadné oběti drakonického uvolnění koronavirové infekce jsou podle rektora jen hypotetické, zato oběti ekonomického úpadku společnosti jisté.
Jako zahájení prezidentské kampaně populisty profesorského ražení to není až tak špatné. Zima zřejmě sází na kocovinu a rychlý rozklad společenské soudržnosti v důsledku hluboké ekonomické krize. Kdy si pak voliči vzpomenou: Ten Zima měl pravdu!
Jinak i pan rektor se řadí k většinové sortě popíračů prezidentských ambicí. A hned k těm komičtějším. Již před dvěma lety si nechal zaregistrovat internetovou doménu prezidentzima.cz. Ale tvrdí, že jen proto „aby nebyla zneužita“.
Jaký dopad bude mít koronavirus na prezidentské volby v roce 2023 (a zda nějaký), samozřejmě teď nelze odhadnout. Pro nejbližší roky ale spíš nutno počítat se vzestupem a dlouhodobějším posílením destruktivních sil, které se budou snažit, řečeno katolickým knězem a historikem Tomášem Petráčkem, „pohnout společnost k úzkostné xenofobii, nervozitě a hysterii, která nás v důsledku poškodí více než samotná epidemie“.
I to ale vyvolá potřebu prezidentských kandidátů a nesporně i kandidátek, kteří by vyložili karty na stůl a zřetelně vyslovili své hradní ambice. A stali se jakýmsi promotéry snah o obrat životních priorit, udržení větší míry vzájemnosti, souznění s druhými, vyzrálejšího přístupu k životu. Ale také oponenty úsilí dál podkopat pod rouškou mýcení epidemie a jejích dopadů individuální svobody, autonomii občanské společnosti.
Kteří by řekli: Ocitli jsme se v nejistých, nebezpečných časech. Proto stojím před vámi a jdu do toho. Sledujte mne okem bedlivým.
