Článek
Pobaltské státy čelí v posledních letech především kybernetickým útokům a masivním dezinformačním kampaním. Ty mají svůj původ hlavně na území Ruské federace. NATO bere nesmírně vážně nejen tato nebezpečí, ale taky hrozbu konvenčního úderu ze strany Ruska. Severoatlantická aliance proto svou vojenskou přítomnost v Pobaltí v reakci na ruské kroky posílila a coby prvek odstrašení vytvořila 4 multinárodní bojové skupiny vedené Spojenými státy, Velkou Británií, Kanadou a Německem. Nejen tyto jednotky trénovaly svou připravenost na Američany vedeném cvičením Sabre Strike 2018. „Vycházíme z našich současných možností a i s pomocí tohoto cvičení chceme zvýšit naši bojovou připravenost. Důležitá je pohyblivost našich jednotek po Evropě. Musíme se spolu s našimi aliančními kolegy a partnery ujistit, že jsou si téhle priority vědomi. Musíme být připraveni na jakoukoli krizovou situaci, která by nastala,“ uvádí zástupce velitele 1. pěší divize US Army, brigádní generál Ross Coffman.
Nejen ke zdaru cvičení Sabre Strike, ale vůbec k výkonnosti aliančních sil v Pobaltí velmi přispěla tzv. NFIU ́s, tedy malá regionální velitelství, která by měla v případě krize usnadnit rychlý přesun jednotek na východní křídlo NATO. Rozhodnutí vytvořit tyto NATO Force Integration Units, které představují strategickou spojnici mezi národními armádami a jednotkami z dalších aliančních států, padlo na summitu Severoatlantické aliance ve Walesu v roce 2014. „Máme úplný a detailní přehled o tom, kdo se v naší oblasti pohybuje, který vojenský konvoj kam míří, které jednotky se kam přesouvají. Tenhle komplexní přístup se týká taky péče o zraněné vojáky. I v tomto směru se připravujeme na skutečný konflikt. Máme tu kontrolní centrum evakuace zraněných. Každý voják ví, že kdyby se mu něco přihodilo, zdravotníci se o něj postarají. Dva a půl roku ten systém zdokonalujeme a ze skládačky se teď stává obrázek,“ pochvaluje si velitel multinárodních jednotek NATO Severovýchod, německý generálporučík Manfred Hoffmann.
Vojáci z aliančních zemí, doplnění kolegy z partnerských států, cvičili v Pobaltí a Polsku za značného zájmu veřejnosti postup proti fiktivnímu nepříteli. Všem je ale samozřejmě jasné, koho si za „x“ v rovnici o jedné neznámé doplnit… Ani generálmajor Vitalijus Vaikšnoras, náčelník generálního štábu litevské armády, nechodí kolem horké kaše. „Situace v našem regionu je stabilní. Je stabilně špatná. Sledujeme, jak v našem okolí přibývá ruských vojáků a vojenské techniky. Jak před několika lety řekla tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, „nemůžeme si dovolit být slabí“. Musíme být připravení na všechno a proto Litva věnuje na obranu 2 procenta HDP. Proto vytváříme nové vojenské jednotky a opětovně zavádíme všeobecnou brannou povinnost.“
Přítomnost českých vojáků v Pobaltí kritizovala v Česku KSČM. Ta by české vojáky ráda posílala jen do misí s mandátem OSN. Jak v exkluzivním rozhovoru pro Televizi Seznam prohlásil litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius, postoj českých komunistů je nepochopením situace v Pobaltí. „Nevím, jestli čeští komunisté předstírají, že nechápeme, co se kolem nás děje, nebo je z jejich strany pohodlnější, že prostě sami nechápou. Aktivity Severoatlantická aliance v Pobaltí, to není agrese, konfrontace nebo eskalace. Děláme úplné minimum ve srovnání s obří demonstrací síly kolem nás. Vezměte si velké vojenské cvičení „Západ“ nebo rozmístění 3 divizí v Západním vojenském okruhu Ruské federace. V případě NATO se bavíme o rozumném počtu vojáků předsunuté alianční přítomnosti,“ řekl Linkevičius, který České republice poděkoval za posílení vojenského kontingentu NATO v Pobaltí. „Řeč je celkem o zhruba 1200 vojácích. Ti, kdo se kvůli tomu hlasitě ozývají a mluví o eskalaci, by se měli přesvědčit o reálné situaci. Nesoutěžíme s Ruskem v počtu vojáků a zbraní, a nikdy nebudeme. Nemůžeme ale podceňovat a zanedbávat to, co se děje kolem nás.“
Ilustrační snímek.
Pobaltské státy vědí, že s konvenčními zbraněmi nemají v potenciálním konfliktu příliš nadějí na úspěch. O to víc se snaží na stejně důležitém kolbišti informačním. Dá se říct, že pokud na tomto bojišti přímo nevítězí, tak na rozdíl od některých jiných evropských států rozhodně neprohrávají. „My žijeme přece jenom blíže Ruské federaci, takže pro nás nejde o skrytou, ale o viditelnou hrozbu. Dezinformace jsou náš denní chleba. Pro nás je snadnější ruské informační aktivity v naší zemi pochopit,“ řekl Televizi Seznam nadrotmistr Tomas Čeponis z armádního StratComu, tedy útvaru strategické komunikace. Podle ministra Linkevičiuse pomáhá samotné povědomí litevské veřejnosti o tom, že nebezpečí dezinformačních kampaní existuje. „Pak je člověk ostražitý a rozmyslí si dvakrát, než něco podnikne. Předjímáte některé události a přijímáte preventivní opatření, protože později by se vám to prodražilo nebo by to už nebylo možné. Bavíme se o tom, že vymývání mozků se stalo zbraní. Svoboda tisku a svoboda projevu je nezpochybnitelná. Ale lež není alternativní názor, není to informace.“
