Konvalinka: Stát měl nepřiznanou taktiku promořování. A ta tragicky selhala

Česko podle profesora Jana Konvalinky při postupu proti epidemii koronaviru volilo nepřiznanou taktiku promořování, která vyústila ve velký počet obětí. Celkový rozsah katastrofy je přitom větší, než uvádí oficiální statistiky.

Cestou z krize je rychlé proočkování populace a poučení z chyb. „Bohužel je to za velkou cenu, ale myslím, že to nejhorší máme za sebou. Když neuděláme žádný velký průšvih, měli bychom do léta být z nejhoršího venku,“ říká Jan Konvalinka v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Mluvil i o svém postoji k lékům, kterým chybí data o účinnosti, nebo potřebě navrátit děti do škol.

Tento týden jsme si připomněli smutné výročí. Rok ode dne, kdy si v Česku covid-19 vyžádal první lidský život. Dnes už je zemřelých přes 25 tisíc. Jak tenhle tragický údaj vnímáte? Neznačí naši prohru s koronavirem?

Bohužel ano, chápu to jako selhání. Dokonce bych řekl, že naše společné selhání, nevynechávám z toho ani nás akademiky. Spousta lidí se velmi snažila, dělali jsme, co jsme mohli, ale je to tak. Nebudu říkat, zda jsme nejhorší na světě, nebo druzí nejhorší. Nicméně ty počty, ať už nakažených, nebo obětí, ty nás jednoznačně řadí k nejhorším na světě.

To, co paní profesorka řekla, je velmi důležité. Bohužel jeden čas i nešťastná komunikace ministerstva přispěla k tomu, že se mluvilo o tom, že jsou čísla nadsazená a obětí je ve skutečnosti méně, že je diagnostika nepřesná.

Ale ta čísla, která paní profesorka Dzúrová prezentovala, vůbec nesouvisí s žádnou diagnózou. To jsou mrtví lidé, kterých najednou máme v roce 2020 o 17 tisíc více a o dalších nejméně 15 tisíc víc za první tři měsíce roku 2021. Jejich úmrtí se přitom nedají vysvětlit jinak než působením viru.

Kdyby za tím byla zanedbaná vyšetření nebo jiné podobné aspekty, čísla by pořád stoupala. Ale ona přesně korelují s tím, jak stoupá a klesá křivka průběhu epidemie. Jinými slovy, tyto lidi zabíjí virus a je velmi důležité to říci. Ne proto, abychom se sebemrskali nebo strašili, ale abychom si uvědomili rozsah té katastrofy. Těch 25 tisíc křížů na Staroměstském náměstí je málo, mělo jich tam být přes 30 tisíc.

Co selhalo a v čem se poučit?

Nechci být prokurátor a jmenovat viníky, příčin je spousta. Jednou z věcí je paradoxně i to, že jsme na jaře 2020 fantasticky zafungovali. Vláda zareagovala správně a zabránili jsme růstu epidemie. Navíc zafungovala občanská společnost. Bohužel to ale vedlo k tomu, že jsme nedostali tu lekci, že je to opravdu smrtící pandemie. Spousta lidí to pochopila tak, že opatření byla zbytečná. Trochu jako když platíte pojistku na dům, on vám nevyhoří a vy si říkáte, že placení té pojistky je nesmysl. Jenže potom jednoho dne požár přijde a vy zjistíte, že nemáte pojištění.

Nehledal bych ale tolik viníky, spíše právě to poučení – co příště udělat lépe a jak být připravení. Víme, že je třeba mít pandemické plány, posílené hygienické služby, připravené laboratoře a hlavně, že musíme vylepšit digitalizaci a informační systémy ve zdravotnictví.

Podle ekonoma Štěpána Jurajdy vláda nezatáhla za brzdu dříve, protože šla cestou naplnění nemocničních kapacit. Dokud nemocnice, byť nadoraz a s maximálním vypětím, fungují dál, nebrzdí se a pokračuje promořování. Souhlasíte s ním?

Ano, tuhle myšlenku bych podepsal. Tady se to nikdy neřeklo nahlas, ale de facto jsme jen sledovali kapacity nemocnic a JIP, šlo o nepřiznanou taktiku promořování: dokud to zvládají nemocnice, tak se nic neděje a můžeme žít normálně. A tahle taktika tragicky selhala. Protože máme opravdu výborné zdravotnictví a skvělé lékaře a sestry, došlo k tomu, že jsme tu taktiku mohli dělat mnohem déle než Itálie nebo New York, kde se to sesypalo mnohem dříve. Ta taktika byla velmi nešťastná.

Kromě toho, že máme robustní zdravotnictví plné obětavých zdravotníků, se ukázala i síla české vědy. Česká stopa je ve vývoji léků, testovacích kitů i ochranných pomůcek. Je něco, co vás v tomto ohledu příjemně překvapilo?

Budu osobní, měl jsem funkci koordinátora testovacích aktivit na univerzitách a na Akademii věd a byla to pro mě jedna z nejvíce pozitivních zkušeností mého života. To obrovské nasazení lidí. Té akce se účastnily stovky lidí z univerzit i Akademie věd ČR z celé země. Důležitou roli hrála například doktorka Ruth Tachezy, která nyní také vystupovala na konferenci Univerzity Karlovy. Mnoho lidí nechalo všeho a chopilo se té práce. A nejen to, ti lidé opravdu vyvíjeli řadu věcí na koleni – podobně jako jiní šili roušky, vědci vyvíjeli testy, které by se normálně dovezly z Tchaj-wanu nebo Jižní Koreje, ale najednou to nešlo, protože Korea nevyvážela a letecké spojení nefungovalo. Takže jsme během pár týdnů udělali něco, co by normálně trvalo měsíce. Lidé byli nadšení a udělali skvělé věci. Jak univerzitní pracovníci, tak řada firem vyvinula ohromně zajímavé reagencie, kity a produkty, které dnes opravdu fungují.

Česká stopa je ostatně vidět i v mezinárodním měřítku. Řekl bych dvě jména, která měla globální dopad. Jedním je Tomáš Cihlář, jenž vedl tým, který vyvinul remdesivir. Druhé jméno je Petr Ludwig. Člověk, kterého někteří na sociálních sítích vnímají kontroverzně, ale on je ten, kdo rozjel obrovskou akci Masks4All. V době, kdy i WHO měla velmi pochybovačná stanoviska ohledně masek, tak on byl jeden z lidí, kteří světu vysvětlovali, že by je měli všichni nosit a že to funguje. Objevil se na CNN i BBC a v našem prostředí není mnoho lidí, kteří by měli takový dosah, takže bych ho rád ocenil.

Zmínili jsme vývoj léků. Virostatika a obecně léky na covid-19 jsou poměrně ožehavým tématem. Někteří promítají své naděje i do preparátů, u kterých důkazy o účinku chybí. Jak si to vysvětlujete?

Je to úplně přirozené a rozhodně to nikomu nemám za zlé, pokud má člověk třeba nemocného příbuzného a hledá, co by pomohlo. Mám to ale trochu za zlé některým akademickým hodnostářům a lidem obdařeným akademickými tituly. Ti musí vědět, že to, co doporučují, není prokázáno. V případě léků je to právě i často zmiňovaný ivermektin. Ti lidé by měli vědět, že testy neprokázaly účinnost takových sloučenin proti covidu-19, a přesto je prosazují a na špatně zdokumentovaných studiích se snaží prokázat, že fungují. Je to nezodpovědné.

Někdy je cesta důležitější než cíl a my nesmíme rezignovat na pravidla, která si medicína po staletí krvavě zaplatila. Ten selský rozum vám prostě někdy správnou informaci nedá. Že daná látka pomohla babičce, tetičce a dvaceti pacientům – to neznamená, že je to účinný lék. Máme velmi pečlivě propracované systémy testování účinnosti léků a měli bychom se jich držet. Když nebudeme, vracíme se někam do dob, kdy se pouštělo žilou.

Jsou naopak nějaké látky, které nadějně vypadají? Lékaři, se kterými mluvím, zmiňují třeba dexametazon nebo i monoklonální protilátky. Rýsuje se v nich něco, co by do budoucna mohlo být tím skutečně účinným lékem?

Tyto dvě látky se nejen rýsují, ale právě prošly tím složitým klinickým testováním. Často se říká: ty zlé farmaceutické firmy nám to nechtějí testovat, protože by na tom nevydělaly. Není to tak. Zrovna dexametazon, což je kortikoid, velmi laciný a dávno patentovaný, prošel velmi komplexním klinickým testováním. Potvrdil svou účinnost a nyní se používá. Naopak zmiňovaný ivermektin těmi klinickými zkouškami neprošel, přesněji řečeno – neukázal významný benefit. Takže to není tak, že laciné látky nemají šanci být testovány.

Monoklonální protilátky byly testovány a zdá se, že jsou velmi účinné. U nich je ale problém, že jsou naopak velmi drahé. Také se podávají nitrožilně v nemocnici a působí jako virostatika. Problém s virostatiky ale je, že je musíte podávat na úplném začátku infekce. Když se virus opravdu rychle množí, v tu chvíli má smysl ho blokovat. Později už se vyskytnou komplikace zánětlivého procesu, velmi často lidé umírají na bakteriální infekci, která doprovází zápal plic. V tu chvíli už je pozdě podávat virostatikum.

Nyní se proto pracuje na perorálním podání, tedy pilulkách, nebo na na sprejích do nosu či úst, které by virus blokovaly v počátečním stadiu. Ale opět – musí to projít náročným klinickým testováním.

Jedním z pilířů postupu proti covidu-19 je testování. Mnoho odborníků dlouho upozorňovalo, že je třeba testovat ve firmách, to už se nyní rozjelo. Objevuje se ale kritika, že antigenní testy nejsou dost citlivé a málo časté. Jak to vidíte vy?

Na jednu stranu se k té kritice přidávám, ty testy by se měly provádět opravdu alespoň jednou za pět dní, a za druhé by to měly být ty nejlepší testy. Na druhou stranu, zaplať pánbůh, že už to probíhá. Jak jsme často říkali, lepší je lovit ryby roztrhanou sítí, než vůbec ne. Ta incidence, která se zatím ukazuje, je sice nízká, ale pořád jsou to tisíce lidí, kteří by mohli šířit nákazu, a my je teď poznáme. Navíc jsme schopni pozorovat ložiska viru.

Mimochodem, naši studenti vymysleli jednoduchý systém, jak rychle otestovat citlivost antigenních testů, a výsledky už na webových stránkách vyvěšujeme. Pozorujeme přitom, že se testy liší i řádově.

Jaká je nyní situace, pokud jde o odhalování mutací viru? Když jsme se o to téma před měsíci začali zajímat, vyšlo najevo, že například sekvenace leží na Státním zdravotním ústavu pouze na paní doktorce Heleně Jiřincové a jejím malém týmu…

Paní doktorku Jiřincovou by měli pozlatit, řádně odměnit a dát jí k ruce velký tým. Tuhle kritickou věc dělala ona a potom několik nadšenců na řadě ústavů a vysokých škol, včetně třeba Jana Pačese z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Teď už se na tom pracuje, i když pozdě. Vypracovává se strategie, rozpočet a tak dále. Vše se systemizuje pod vedením Státního zdravotního ústavu a je zapojena řada laboratoří, jak soukromých, tak akademických a zdravotnických.

Je třeba, aby se sekvenovalo více, ale na druhou stranu si nemyslím, že nutně potřebujeme sekvenovat všechno. Když to bude dobrý statistický soubor, budeme mít přehled, kolik mutací je a jak jsou závažné. Myslím, že kdyby se podařilo sekvenovat třeba dvě až tři procenta záchytů, tak bychom měli dobrý obrázek o mutacích a o tom, kde se objevují. Teď jsme ale pořád hluboko pod jedním procentem. To je velmi málo.

Naděje se nyní upínají k očkování. Například AstraZeneca ale hlásí krácení dávek. Podobně je tomu u Johnson & Johnson, panovala nejistota, zda vůbec v dubnu dorazí. Neobáváte se, že očkování bude v příštích měsících drhnout?

Obávám se toho, ale nepanikařil bych. Stále má v dubnu přijít velké množství vakcín a ještě více v květnu. Je třeba zastavit umírání. Proočkovat ty rizikové nad 60 let, případně lidi obézní, diabetiky a další nemocné – to by se s nějakými dvěma miliony dávek a alespoň aplikováním první dávky mělo povést – zbavíme se té největší noční můry. Nezbavíme se epidemie, ale uděláme to nejdůležitější, ochráníme životy lidí.

Ta situace má už nyní velké důsledky. Bohužel i politické a dlouhodobé, budou se těžko odstraňovat. Třeba Německo se k nám chová velmi velkoryse, spíš nabízí pomoc, než aby na nás ukazovalo jako na toho špindíru. Ale bohužel jsme selhali a tohle selhání nutně nemůže nemít politické a ekonomické důsledky.

Zdá se ale, že se očkovací strategie změnila. Očkují se například i relativně mladí pedagogové, zatímco řada nejstarších vakcínu nedostala. Není to proti původní myšlence očkovat nejzranitelnější?

Patřím mezi ty, kdo si myslí, že to je chyba a že bychom to tak dělat neměli. Měli bychom důsledně očkovat ty nezranitelnější. Primárně podle věku a potom podle nějakých zdravotních potíží. Jsem učitel a kolegové mě za to nebudou mít rádi, ale myslím, že přednostní očkování pedagogů je chyba. Jsou velmi přesvědčivé matematické modely ukazující, že každý den, kdy ty staré lidi nenaočkujeme, tak to má za následek lidské oběti. My ale musíme postupovat tak, abychom oběti minimalizovali.

Praktičtí lékaři zmiňují, že se na řadu jejich nejstarších pacientů nedostalo, přitom do center nechtějí nebo nemohou jít. Do ordinací ale stále neproudí dost vakcín. Nebrzdí celou akci to, že se seniorům více nešlo naproti?

My jsme to udělali tak, že Pfizerem očkujeme v očkovacích centrech, což je asi správná cesta. Ale vždy tady budou senioři, kteří si tam tu cestu nenajdou, pro některé je to i dopravně náročné. Bylo proto i součástí strategie, že se o ty méně pohyblivé nebo ty, kdo nemají tu možnost, postarají praktičtí lékaři. Ti je znají, mají je v databázi, mohou za nimi dojet a naočkovat je. Bohužel se ale vakcína k praktikům zatím pořádně nedostala.

Takže máme desítky procent lidí nad 80 let, kteří nebyli očkováni, protože se nedostali do očkovacích center a jejich praktik nedostal očkovací látku. Naočkovali jsme lidi v domovech důchodců – což je strašně důležité a je to dobře – a dále mobilní seniory. Ale v tuhle chvíli máme velkou mezeru u seniorů, kteří se sami nedovedli zaregistrovat a dostat se sami do očkovacích center. O ty by se měli postarat praktičtí lékaři, zatím ale nedostali šanci.

V minulých týdnech navíc museli některým seniorům vysvětlovat, že se nemusí bát AstraZenecy…

S tou AstraZenecou to byla nešťastná věc. Tady ale musím říct, že se ministr Blatný zachoval dobře hned ve dvou momentech. První, že nepřipustil dovoz Sputniku bez registrace EMA a vydržel ten politický nátlak. A druhá věc je, že nezastavil očkování AstraZenecou na rozdíl od řady evropských zemí, kde to byla podle mého názoru naprostá chyba a stálo to mnoho životů. Každý den neočkování totiž znamená oběti.

Pracuje se na širokospektrálních vakcínách, kterým nebudou unikat ani mutace?

Ano, pracuje. Je tam několik strategií. My si ale nejsme zcela jistí, že vakcíny na některé mutace špatně fungují. Víme o tom v laboratorních podmínkách. Nevíme ale, co to bude znamenat pro pacienta, není to totéž. Možná i nižší imunitní odpověď vyvolaná vakcínou bude pořád stačit na to, že ten člověk nezemře, nebo nepůjde do nemocnice. Já bych si na to dokonce vsadil, že i ta nižší účinnost vakcín bude stále dost dobrá na to, aby ochránila většinu nakažených.

Také se plánuje takzvané boostování, tedy že by lidé dostali ještě třetí dávku vakcíny. To by mělo samo o sobě zvýšit odpověď tak, aby to stačilo i na mutace. Současně se ale pracuje i na tom, aby byly modifikované vakcíny, které by byly účinné i proti rezistentním kmenům. Technologie RNA vakcín, jako je Pfizer nebo Moderna, umožňuje, aby mohl být člověk rychle přeočkovaný další dávkou, která už by byla účinná na mutovaný virus.

Je to ale tak, že stále nevíme, jestli bude třeba nechat se za rok pravidelně přeočkovat, že?

Nevíme, ale je dobře být na to připraveni.

Pokud jde o kratší výhled. Mezioborová skupina pro epidemické situace pod vedením Petra Smejkala teď navrhuje přes Velikonoce přísný lockdown. Je to podle vás dobrý nápad?

Pořád si myslím, že ano. Čísla v posledních dnech vypadají optimisticky a myslím, že se slunečným počasím, které nyní je, ještě půjdou dolů. Byť je to predikce, kterou bych si možná neměl dovolovat. Teď je strašně důležité, abychom využili Velikonoc a aby to opravdu spadlo na velmi nízká čísla. Především abychom neudělali tu prosincovou chybu, kdy jsme rozvolnili, a dokonce otevřeli hospody.

Měli bychom čísla srazit tak nízko, jak to jen půjde. Využít toho, že bude volný pátek a volné pondělí a lidé si budou brát dovolené. Protáhnout to třeba na celý týden. René Levinský tomu říká průsek lesem – když se šíří požár, jednu linii stromů vykácíte a on se zastaví. Musíme udělat dupnutí na brzdu, která by čísla srazila pod tisíc případů denně. To nám potom umožní rozvolnit masově a hlavně sledovat ty, kdo budou infikovaní, a ty dávat do izolace. Což ale znamená i posílit testovací kapacity.

Ten nejdůležitější argument pro to, abychom na Velikonoce provedli přísný lockdown, je to, že musíme co nejdřív a za každou cenu otevřít školy. Abychom to mohli udělat, musíme opravdu zajistit, že toho viru tady nebude mnoho. Jinak se to zase rozjede. Všichni nám říkají, že jsme lockdownisti, ale my jsme otevírači. Chceme otevřít – a zejména školy – co nejdřív. Ale abychom to mohli udělat a aby neumírali lidé, tak musíme virus nejdřív dostat pod kontrolu.

Pokud se situaci podaří udržet na nízkých číslech. Zůstáváte optimistou ohledně toho, že si v létě oddychneme a bude maximálně 1000 nakažených denně?

Řekl bych, že pokud to takhle uděláme, budeme na takových číslech i dříve. Bohužel je to za velkou cenu, ale myslím, že to nejhorší máme za sebou a teď to bude klesat. Když neuděláme žádný velký průšvih, měli bychom do léta být z nejhoršího venku. Ale pak se musíme připravit buď na případnou příští vlnu, nebo příští pandemii.