Článek
Kontinentální pohár popírá základní podstatu atletiky - individualitu. Světová atletická špička jako Caster Semenyaová nebo Noah Liles se na letošní ročník sjela do Ostravy, aby se podílela na jedné z největších atletických show zaměřených na dramatičnost, atraktivitu a diváky. Síly poměřil tým Afriky, Ameriky, Evropy a společný tým Asie a Oceánie. Každý výběr měl svého ambasadora, bývalou atletickou hvězdu - například za Evropu to byl Colin Jackson, za Ameriku Mike Powell. Součástí soutěže jsou netradiční pravidla, jako například používání žolíků, které ambasadoři udělují svým favoritům, a v případě vítězství tak tým získá dvojité body, absence více pokusů nebo dálkové běhy, při kterých se po kolech postupně vypadává.
Úřadující mistr Evropy Francouz Pascal Martinot-Lagarde přiznává, že formát Kontinentálního poháru se zcela liší od všech jiných atletických soutěží. „Je to rozhodně show. Protože takhle lehká atletika nemá fungovat. Normálně jsou tři medaile. Zlatá, stříbrná a bronzová,” vyjmenovává. V běhu na 110 metrů překážek vytvořil tým se svým největším rivalem, Rusem Sergejem Šubenkem.
Od svého ambasadora, bývalého překážkáře Colina Jacksona, dostali žolíka a protože ruský atlet zvítězil a francouzský doběhl třetí, pro tým Evropy vyběhli první místo a jejich body se jim zdvojnásobily. „Ve svém závodě jsem doběhl jako třetí. Ale jako tým jsme zvítězili. Takže to je více o tom, že nejenže do toho musíte dát všechno, ale váš partner do toho také musí dát všechno. Je to tedy spíš show. Není to individuální,” říká Martinot-Lagarde. Přiznává, že především již zmiňovaní dálkoví běžci nemají z pravidel radost. On si ale mítink a jeho přátelskou atmosféru užil: „Obvykle na závodech to je tak, že já se připravuji tady a moji protivníci jsou ode mě velmi daleko. Ale tentokrát jsme byli jen spolu, měli jsme na sobě stejná trika,” pochvaluje si Martinot-Lagarde spolupráci s Šubenkem.
Toho šestadvacetiletý Francouz porazil v letošní sezoně jen jednou, a to v srpnu na mistrovství Evropy v Berlíně, kdy o pouhé dvě tisíciny sekundy bral zlato. O svém vítězství tvrdí, že nebylo ani trochu snadné. „Protože celá moje sezóna byla složitá. Jen před rokem jsem měl zlomenou levou nohu. Nebyl jsem na světovém mistrovství v Londýně. Sledoval jsem ten šampionát na svém gauči, téměř jsem brečel, měl jsem depresi. Opravdu jsem byl strašně smutný, že tam nemůžu být. A tato frustrace mi pomohla. Vzal jsem svoji frustraci jako motivaci pro letošní rok. Změnil jsem svůj rok. Mám dvě děti, opustil jsem náš dům a šel žít do bytu blízko ke stadiónu. Abych byl pořád v té správné atmosféře. Každý krok mého života byl pro výkon," přiznává Francouz s kořeny na Pobřeží slonoviny.
„A proto jsem za tuto medaili opravdu šťastný. A měl jsem všechna ta zranění na začátku minulé sezony a tahle sezona začala opravdu špatně. A když vidím výsledek, když vidím tu zlatou medaili, jen já můžu vidět celou tu cestu, kterou jsem musel ujít, abych ji získal. Takže proto jsem pak na dráze tolik brečel, dnes už mám oči suché, všechny slzy mi došly. Jsem opravdu šťastný, že jsem evropský šampion.”
V rozhovoru dále Martinot-Lagarde prozradil, proč má strach z lokace mistrovství světa, které se příští rok koná v katarském městě Dauhá i jaké jsou jeho plány na olympiádu 2020.
