Konspirátoři chtějí nahradit média. Nesmysly šíří záměrně i z neznalosti

Jak oni sami nahlížejí na konspirace, které vlivem jejich aktivity na internetu získávají ohromnou moc? Jak přistupují k ověřování informací a co je jejich cílem? Přesně o tom pojednává následující reportáž, která má taktéž audiovizuální podobu s názvem My, (ne)důvěřiví. Video si můžete pustit níže.

„Dobrý den, zaujalo mě, co píšete, a dospěla jsem k tomu, že bych vám chtěla dát možnost vyjádřit se v další epizodě pořadu ‚My,‘. Nechci přiživovat vaši frustraci, naopak. Ráda bych vás pozvala ke smysluplnější debatě než přestřelce v komentářích. Máte ode mě zprávu na Messengeru. Těším se na odpověď,“ napsala jsem desítkám uživatelů na Facebooku pod jejich komentáře s konspiracemi, dezinformacemi či silně zavádějícími zprávami.

Například u takových, že „plukovník Prymula“ chce údajně očipovat všechny obyvatele, případně že pandemie koronaviru byla záměrně naplánovaná už před rokem 2012 a že z ní těží hlavně Bill Gates nebo Rockefellerova nadace. Nebo že šíření koronaviru napomáhá 5G síť.

Nakonec mi odpověděl jen drobný zlomek z nich. Pouze šest lidí souhlasilo s rozhovorem. Jestli mě ostatní ignorovali, nebo jsem psala falešným či neaktivním účtům, se už zřejmě nedozvím. Od těch, se kterými jsem se poznala v online prostředí, jsem se dozvěděla, proč se nezdráhají být zařazeni do skupiny internetových konspirátorů a proč šíří informace pochybné kvality.

„Mně nejde o lajk, mně jde reakce a o to, aby lidé přemýšleli nad tím, co sdílím. Aby prostě něco vymysleli a aby mi to sdělili. Nějaký prostě názor, nějakou reakci,“ říká hned na úvod Tomáš, který s označením konspirátor v souvislosti se svou osobou vůbec nemá problém. „Klidně bych řekl, že konspirátor jsem.“ Sám sebe označuje za člověka s vyhraněnými a kontroverzními názory.

Třebaže jsou mezi nimi značné rozdíly, respondenty z reportáže My, (ne)důvěřiví spojuje jedna věc - konspirace v zásadě vnímají jakou „pouhou“ negativní předzvěst budoucnosti. Nikoli jako teorii o spiknutí, přestože právě o něm často mluví. O nebezpečí konspiračních teorií se sami nebaví, takové téma musím v konverzaci nadhodit sama.

„Ne vždycky musí být konspirace úplně špatná. Jenom zkrátka ne vždycky dopředu víme, jestli se ukáže jako pravdivá nebo nepravdivá,“ míní sociální pracovnice, která na internetu vystupuje jako Wendy. Jako by predikce dalšího vývoje znamenala konspiraci…

„V minulosti jsem sdílela i věci, se kterými jsem třeba nesouhlasila, ale sdílela jsem to právě kvůli tomu, aby vlastně lidé měli možnost se nad tím jakoby zamyslet,“ líčí, kdy se zmýlila. V první vlně koronavirové epidemie si prý dávala záležet, aby měla všechny informace sdílené na facebookovém profilu ověřené. Dneska, v ještě méně přehledné situaci, už jí to připadá zbytečné.

„Přestala jsem jakoby usilovně vyhledávat zdroje a za každou cenu se dopídit, kde vlastně na to ten člověk, od kterého jsem příspěvek sdílela, přišel, protože to bere spoustu času a energie,“ dodává.

Čeho chtějí dosáhnout sdílením informací, jejichž původ neznají a nejsou si jisti jejich věrohodností? A proč vyhlašují pomyslnou válku médiím? Motivace a způsoby „boje“ se různí. V čem se nicméně shodují, je odhodlanost. Nechtějí, aby se téma nespokojenosti zařadilo mezi tabu. Přesně naopak. Frustrace nad současným vývojem i kvalitou médií by měla být dle jejich názoru dána jasně najevo.

„Čím víc lidí se v tomhle směru spojí, ať už třeba přes sdílení příspěvků na tohle téma, tím rychleji se tahle skupina stane silnější, když to řeknu na rovinu,“ míní podnikatel Josef.

S tím ale třeba nesouhlasí respondentka K., která si těsně před uveřejněním reportáže v pořadu „My,“ rozmyslela účast. Z toho důvodu redakce nezveřejňuje celé jméno. Její identitu ale zná. „Takto lidé zase uvědomělí úplně nejsou. Někteří lidé na internetu a na sociálních sítí tráví zbytečně příliš času, čekají jakoby na spásu, že ji tam najdou, ale nenajdou. Tu musí najít v sobě. Pokud se mi něco nelíbí, tak to musím změnit já, za mě to nikdo nezmění,“ míní.

Ať už sami, nebo ve skupině, chtějí zastávat roli jakýchsi aktivistů. V myšlenkách těch, které jsem poznala, je důležitý motiv vytvoření jakési alternativy k tradičním médiím, s nimiž tato skupina nesouhlasí, a demonstrování nesouhlasu s nařízeními vlády a politikou vůbec. A koronavirová krize je v tomto směru důležitým, ne-li nejvýraznějším, milníkem.