Článek
Islamistické hnutí Tálibán, které před dvěma týdny začalo s intenzivním obsazováním Afghánistánu, převzalo kontrolu nad kábulským letištěm.
Posledních pět amerických letadel odletělo z Kábulu v noci na úterý krátce po půlnoci místního času. Mluvčí Tálibánu poblahopřál Afgháncům k vítězství nad „okupanty“ a k získání nezávislosti a slíbil vytvoření vlády mnoha stran, která bude prosazovat „islámský systém“.
Obyčejní Afghánci se připravují na novou realitu, jejíž podoba zatím není jasná.
Od rána pláču
První den pod plnou kontrolou Tálibanu začala Ari Ahmadiová tím, že preventivně spálila všechno oblečení, které by se novým vládcům země nemuselo líbit.
„Pláču od dnešního rána. Můj bratr šel ven a koupil mi burku. Džíny jsem spálila. Plakala jsem a pálila je, spálila jsem s nimi i své naděje. Nic mě už neudělá šťastnou. Čekám jen na svou smrt, tento život už nechci,“ říká pro britský The Guardian.
„Tolik jsem se snažila získat práci na celním úřadu ve městě Farah a podařilo se mi to. Oslavovala jsem to s přáteli, pozvala jsem je k sobě domů. Byli jsme velmi šťastní. O práci jsem ale přišla už po třech týdnech. Tálibán řekl mnoha ženám, aby opustily kanceláře. Když jsem sledovala situaci, ani jsem se nepokusila vrátit. Místo mě teď sedí v úřadu muž s dlouhou bradkou,“ popisuje novou realitu mnoha tamních žen Afghánka.
Přišli jsme o všechno
Inženýr Nesar Karimi z Kábulu začal svůj první den pod vládou Tálibánců u vchodu do banky v kábulské čtvrti Shahr-e-Naw.
„Šel jsem tam kolem šesté ranní, než se banka otevřela, ale už tam stálo mnoho lidí. Čekal jsem do dvanácti, ale zavřeli bankomat a řekli, že jim došly peníze. Domů jsem tak nepřinesl nic. Byly tam stovky lidí. Tálibán mlátil lidi rourami, chtěl jsem zůstat, ale byl to blázinec, tak jsem se vrátil domů. Šlo tak už o druhý den, kdy jsem se pokoušel vybrat nějaké peníze, ale nešlo to,“ říká.
Bývalá úřednice Ahmadiová i inženýr Karimi popisují i náhlou změnu atmosféry ve městě.
„Venku vidíte, jak se nikdo nesměje. Po celém městě panuje absolutní pocit deprese,“ říká mladá Afghánka.
Potvrzuje to i Nesar Karimi. „Většinu života jsem prožil v Kábulu, ale nikdy jsem tu nic podobného neviděl. Nikdo na ulici nic necítí. Lidé otupěli, je jim to jedno. Mně je to také jedno, moje generace přišla v řádu hodin o všechno. Lidé jsou zlomení,“ dodává.
Musím poslouchat, abych přežil
Právě v metropoli Kábulu se život v éře vlády podporované západními mocnostmi blížil v určitém smyslu životu v západních státech. Na ulici hrála hudba, lidé se bavili a svobodně žít mohly i ženy. Tomu je navzdory ujišťování Tálibánu nejspíš konec.
Mnozí lidé proto přijali ještě před možným vyhlášením nových pořádků vlastní opatření, aby snížili rizika.
„Jako první jsem se rozhodl nechat si narůst vousy a nosit afghánské tradiční oblečení,“ uvedl obyvatel severního města Mazár-e Šaríf Jabar Rahmani. „Nikdo by se neměl podřizovat, když mu říkají, co má nosit. Ale tady musím poslouchat, abych přežil. Hranice mezi životem a smrtí je pod vládou těchto lidí velmi tenká. Vousy nebo oblečení mohou být pro lidi v jiných částech světa běžnou záležitostí, ale tady jde o život ohrožující záležitost,“ říká.
Novou realitu pod vládou Tálibánu popisuje i obyvatel města Herát Reshad Sharifi.
„Mám ve zvyku vstávat brzy ráno a vydat se k nedaleké hoře. Na několik dnů jsem s tím přestal, ale dnes jsem poprvé vyrazil. Vždycky mám na sobě šortky a tričko. To jsem si oblékl i dnes. Zastavili mě ale, mířili na mě zbraněmi a řekli mi: Jdi domů, obleč se jako muslim a pak se vrať. Ztratil jsem naději na život,“ popsal zážitek a své pocity z prvního dne pod novými vládci země.
Mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžahíd v úterý na letišti v Kábulu řekl, že hnutí chce, aby lidé žili v souladu s pravidly islámu a zbavili se cizích vlivů.
„Naše kultura je prostoupena jedem, všude vidíme ruský a americký vliv, dokonce i v jídle, které konzumujeme. Lidé by si to měli uvědomit a učinit nutné změny,“ dodal.
Tálibán již dříve uvedl, že zakázána bude kromě tradičních písní hudba a ženy by „dočasně“ měly setrvat doma.
