Konec roku mimo školní lavice: Známkování nemá smysl, nebude fér

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Studenti a žáci se budou vracet do škol v několika vlnách. Nejdřív ti končící vysoké školy, pak maturující na středních školách, poté první stupeň. A když se bude situace vyvíjet dobře, pak by se v červnu mohli do lavic vrátit i žáci druhého stupně, mohly by se konat přijímačky na střední školy. Je to dobrý plán z pohledu vzdělávání?

Ideální by z pohledu vzdělávání byl samozřejmě plán mnohem rychlejší. Nikdo z nás epidemiolog nejsme, takže těžko odhadovat, jak moc jsou epidemiologické limity nezbytné. Popravdě řečeno ulevilo se mi, když ministr Plaga oznámil ten plán. A říkal jsem si: Zaplať pánbůh, že vláda nevyslyšela tu velkou petici za otevírání škol až v září. Na druhou stranu po včerejší tiskové konferenci, která byla mnohem detailnější, vyplavalo na povrch, že druhý stupeň a střední škola už v podstatě toho do září moc nenachodí. Takže je to prostě taková remíza. Hodně bude záležet skutečně na tom, jak se s tím vypořádá ta která škola, protože určité mantinely na to, aby se děti letos ve školy objevily, tady jsou. A jsou využitelné. Na druhou stranu, jak to vypadá, většina škol s druhým stupněm a se středními školami bude dál vyučovat výhradně distančně.

Pojďme to rozebrat po částech. Zlom bude návrat žáků prvního stupně, mladší žáci se mají učit ve skupinách po maximálně 15 dětech, kde budou muset sedět v lavicích odděleně. Návrat je ale dobrovolný. Kolik žáků se podle vás do tříd skutečně vrátí?

Žáci prvního stupně jsou nejdůležitější skupina, která se měla vrátit. Příliš se neumí učit sami a je potřeba velká podpora rodičů a takhle se rodičům uleví. Tím, že je návrat dobrovolný, to znamená, že do školy pošlou děti především rodiče, kteří to naléhavě potřebují z důvodu, aby si udrželi práci. Protože doma nemají podmínky, aby dlouhodobě takto děti vzdělávali. Můj odhad je, že polovina dětí do školy chodit bude, polovina do školy chodit nebude.

Na tohle téma vznikly tedy dvě petice. Jedna, která si přála, aby se děti do škol do prázdnin nevracely vůbec, má zatím výrazně větší podporu. Vznikla ovšem dříve než ta, která si návrat dětí do lavic nepřeje. Uvidíme, jaká bude realita. Nicméně, jak si výuku v takových podmínkách představujete?

Situace se po tomto opatření školám zásadně komplikuje. Zatímco dříve probíhala výuka ve třídě a hlavní úsilí učitele se soustřeďovalo na děti naživo, tak se později musela škola adaptovat na online výuku přenesenou do virtuálního prostředí. Nicméně teď bude muset rozvinout obě dvě fronty, učit zároveň. Těžiště je pořád v online výuce, alespoň tak to ministr Plaga včera na tiskové konferenci přibližoval jako svůj hlavní záměr. Ale vedle toho bude potřeba naplnit smysluplně program pro děti, které dorazí do školy a nějakým způsobem to kombinovat. Takže odhaduji, že učitelé budou mít ještě více práce než doposud.

Možná až dvojnásobně, ne?

Úplně dvojnásobně to asi nebude. Nezapomínejme, že je spousta učitelů, asistentů, vychovatelů, kteří v této chvíli nemají naplno práci. Třeba takový učitel výtvarné výchovy, tělesné výchovy může nastoupit na plac a učit děti naživo, zatímco ti zbylí učitelé pracují prostě v každodenním online prostoru. Ale myslím si, že to školy dokážou nějak nakombinovat, ale rozhodně to bude pro většinu těch lidí více práce.

Další otázkou je bezpečnost. Věříte, že školy dokážou ochránit své žáky a učitele, když si vezmu, že ochranné pomůcky nemají pořád ani všichni lékaři a sestry?

Absolutní bezpečnost neexistuje nikde. Pokud jdete nakupovat do supermarketu, tak i když si vezmete textilní roušku, i když si vezmete rukavice, tak si je potom spousta lidí sundá, když zadává PIN u pokladny. Podobně je to s rouškami ve školách. I když si je děti budou sundávat jenom, když budou tedy v lavici 2 metry od svého dalšího spolužáka, tak k přenosu dojít může. Takže právě proto má smysl zvážit, jestli dítě do školy poslat, pokud bydlí v jedné domácnosti s někým z rizikové skupiny. A má smysl počítat s tím, že k přenosu v rámci školy může dojít úplně stejně, jako může dojít během hromadné dopravy cestou ze školy, do školy. Při procházce v parku nebo s tím, že prostě přijde jiný člen rodiny ze zaměstnání domů do společné domácnosti.

Jsou sedmileté děti tak disciplinované, že by zvládly udržet společenský distanc?

Já si myslím, že to se dá i sedmiletým dětem vysvětlit. Můžeme trošku vzít v úvahu i situace, které už nastávaly. Například, když hygienici stanoví opatření nějaké třídě, kde se objeví žloutenka, tak třída nadále do školy chodí, ale je sledována a má karanténu, musí se prostřídat ve speciálním režimu na sociálním zařízení, v jídelně a podobně. A také se to zvládá. Takže i malé děti, pokud se jim to vysvětlí, dokážou být relativně disciplinované. Až na některé jedince. Já si myslím, že to nebude o tolik větší problém, než když třeba jdete se svojí třídou na školní výlet a rozhodnete se někde koupat a musíte hlídat 10 dětí, které se vám najednou koupají někde ve vodě. Takže je to samozřejmě relativně stresová záležitost, je to velká zodpovědnost, ale není to pro učitele nic nového, protože celý učitelský život znamená neustálé pečování o bezpečí svěřenců.

EDUin kritizuje plán vlády na organizaci přijímaček pro střední školy. Proč je jsou podle vás přijímací zkoušky v červnu špatný nápad?

Já jsem velmi rád, že se na to ptáte, protože přijímací zkoušky jsou pro nás asi největším zklamáním. A to nejen teď, jak byla oznámena nejnovější opatření, nejnovější jízdní řád. My vůbec nechápeme, proč přijímací zkoušky nebyly už dávno organizovány úplně jinak. Jednotné přijímací zkoušky jsou s námi několik málo posledních let, zaváděl je až ministr Chládek a vlastně naplno vstoupily v platnost, jestli se nepletu, až za ministryně Valachové. A do té doby si školy organizovaly přijímací řízení samy. Testy, které připravil Cermat, jsou hotové a nebyl žádný důvod, aby se neřeklo: Můžeme přijímací zkoušky z Cermatu dát k dispozici ředitelům škol, kteří to potřebují. To jsou v podstatě dneska jenom gymnázia, kde je velký převis poptávky, kde je potřeba roztahovat peloton. Vlastně celé přijímací řízení, tak jak je teď pojato, je velmi pravděpodobně ovlivněno silným lobbingem Asociace ředitelů gymnázií. Ale to je relativně úzká skupina, není to většina škol, máme více středních odborných škol.

Proč si myslíte, že jde o lobbing Asociace ředitelů gymnázií?

Ne, že by šlo o lobbing. Včera zrovna v České televizi říkala paní Schejbalová jakožto šéfka Asociace ředitelů gymnázií, že potřebují rozrůzňovat peloton. Ale přiznejme si to, opravdu potřebuje rozrůzňovat peloton jenom škola, která má velký převis, všechny ostatní školy se dokážou naplnit plus minus tak, jak jsou zvyklé. Mimochodem, přijímací zkoušky tak, jak budou pojaty, budou ještě prohlubovat nerovnosti mezi dětmi. To EDUin dlouhodobě kritizuje.

Protože příprava je na rodičích spíše než na žácích?

Přesně tak. Příprava je na rodičích, dříve to bylo především na placených kurzech, dneska je to prostě kombinace rodičů a placených kurzů, které můžou běžet už jenom výhradně online. Takto organizovaným řízením s jedním kolem místo dvou bude stresová zátěž ještě větším faktorem. Takže nevybereme lidi, kteří mají nejvyšší studijní předpoklady, ale bude tam prostě mnohem větší „chybovost“.

Jak byste si v EDUinu představovali klasifikaci letního pololetí? Mělo by být známkování mírnější, vzhledem k tomu, že se učilo online? Nebo by se nemělo známkovat vůbec?

Definitivní vyhláška, na které ministerstvo pracuje, není ještě venku. I když, jak začínají prosakovat informace, tak bude přístup vlády opět spíše zklamáním. Ministr Plaga mluvil především o tzv. formativním hodnocení, to je, řekněme, protipól klasického známkování. Ale vypadá to, že si spousta asociací do toho prosadí přece jenom prvky, které budou za nějakých okolností známkovat. V podstatě jakékoliv známkování bude něco podobného jako ty přijímačky, bude mířit zcela mimo a budeme míchat hrušky a jablka.

A jak byste si to tedy ideálně představoval?

Ideální by skutečně bylo neznámkovat. Můžeme se podívat vedle k sousedům na Slovensko, kde mají známkování nově zakázáno. Spoustu předmětů můžete uzavřít slovy: absolvoval, neabsolvoval. Což by byla přijatelnější varianta. Jakmile řekne ředitel školy „budeme známkovat“, tak spousta učitelů propadne panice, že nemá na základě čeho, a začnou vymýšlet testy a různé další úkoly jenom pro známku. Bude to úplně mimo. A navíc skutečně hodnotíte někoho, u koho nevíte, jestli test dělal on, za jakých ho dělal okolností, podmínek, anebo jestli ho dělal rodič. Nějaké dítě to třeba vůbec nevypracovalo, vypracoval to rodič ve strachu, že známka bude špatná. Jinde se to prostě snažilo udělat dítě v mezích svých možností, ovšem vzhledem k dalším podmínkám technickým, rodinnému zázemí a něčemu podobnému to mohlo být mnohem, mnohem složitější.

Vzhledem k tomu, že děti jsou bez školy už od 11. března, tak v jakém stavu se do lavic vrátí? Dá se říct, že doma hloupnou?

Tak takhle bychom mohli říct, že doma hloupnou i přes prázdniny. Když si vezmete, jak vypadá situace na prvních hodinách poté, co se děti vrátí z prázdnin, tak na otázku „co jste dělali předchozí vyučující minulý rok“ se dozvíte zásadně, že nic. A když zkoušíte opakovat, tak ten náběh je velmi postupný. Takže já bych to úplně hloupnutím nenazval. Ono se na tom může také ukazovat, jak vlastně probíhá klasická výuka ve školách prezenční formou. A co se tam děti učí, to možná teď rodiče nablízko zjišťují až podle úkolů, které jim chodí e-mailem od jejich učitelů. Zjišťují, že je tam spousta informačního balastu, který dneska už není příliš podstatný a který si popravdě řečeno většina z dospělých, i když to brala jednou, dvakrát, někteří třikrát na různých stupních škol, nepamatuje. Nebo já nevím, kolik si třeba vy například pamatujete z názvosloví hydrogensolí?