Konec otravným cookies. Jednou je nastavíte, dál úřaduje bankovní identita

Bankovní identita nám všem změní život, tvrdí banky. Jak a za kolik, popsal v rozhovoru pro SZ Byznys šéf oblasti otevřeného bankovnictví v České spořitelně a předseda Komise pro digitalizaci České bankovní asociace Martin Medek.

Lidé si u vás mohou prostřednictvím bankovní identity pořídit zatím jen běžný účet a nové penzijní spoření. Co dalšího chystáte?

Připravujeme také převod už existujícího penzijního spoření od jiného fondu. Teď to znamená obejít obě dvě firmy, podepsat nějaké papíry, jít na Czech POINT. Do konce září také spustíme možnost sjednat si digitálně s bankovní identitou úvěry.

I hypotéky, nebo jen spotřebitelské úvěry?

Spotřebitelské. U hypoték začneme v říjnu nebo určitě ve čtvrtém letošním kvartálu refinancováním. Z procesního pohledu je to jednodušší než zřízení nové hypotéky. Pak to ale budeme chtít rozšířit i na klasickou hypotéku.

Tedy klient, který bude chtít v říjnu odejít s hypotékou od jiné banky do České spořitelny, ji bude moct u vás podepsat na dálku.

Ano, přes bankovní identitu. A je to logické – bankovní identitu používáme tam, kde je digitalizace nejdál – účet, úvěr, část hypotečního procesu, zmiňovali jsme penzijko. Díváme se i na stavební spoření. Celkově jsme v bance udělali plošný nálet na naše produktové portfolio a díváme se, které procesy jsou nejvíc připravené, kde to dává největší smysl. Jak nám, ekonomicky, tak klientům, aby to pro ně bylo co nejjednodušší.

Co komu dává smysl a jak, se ještě dostaneme. Pojďme ještě k šíři využití bankovní identity. Například ve Skandinávii je možné s bankovní identitou jít nakoupit po zavíračce, nebo se za den stát majitelem nemovitosti koupené na hypotéku včetně přepsání energií na sebe. Dočkáme se někdy něčeho takového?

Já bych si třeba nechtěl dům vybírat přes internet.

Ano, část lidí to nevyužije. Ale budou mít ostatní tu možnost?

Asi ano. Ale nemyslím si, že je moudré někoho v něčem dohánět. Měli bychom si najít vlastní cestu pro potřeby našich občanů. Mně se třeba hodně líbí kanadská cesta.

Jejich model digitální identity je velmi podobný tomu, co jsme započali my. Také tam s tím začaly před pěti šesti lety banky, postupně se připojili poskytovatelé dalších údajů navázaných na vaši identitu.

Tím se rozrůstá možnost použití a z bankovní se stává plnohodnotná digitální identita. A vy si pak jako uživatel můžete na jednom místě spravovat, jaká data se k vaší identitě vážou, v jakých situacích je budete sdílet.

Například jestli jste očkovaní proti covidu…

To nevím, jestli to tak v Kanadě mají, ale i třeba to. Tam jsme už v rovině státních služeb.

Ale u těch soukromých služeb – můžou to být třeba cookies. Dnes, když jdeme někam na web, klikáme, zda dáváme souhlas s cookies, nebo ne a pořádně nevíme, co to znamená. I tady se dají najít řešení – uživatel si nastaví, jaká data o sobě a kde chce sdílet, nechat si za to třeba platit, pokud je to pro ty firmy výhodné.

Vy si někde nadefinujete, která data chcete o sobě sdílet a jak a v momentě, kdy se přihlásíte bankovní identitou, se vaše volba na všech těch webech zohlední?

Je to jeden z možných scénářů vývoje produktu bankovní identity a myslím, že to bude velmi relevantní cesta. Pro firmy jsou cookies důležité kvůli marketingu apod., ale tohle může být budoucnost, že si budeme nechávat za sdílení svého soukromí platit.

Když se podíváme na složení lidí, kteří využívají bankovní identitu, jsou to hlavně mladí lidé, vzdělanější, s vyššími příjmy, nebo je to napříč obyvatelstvem?

Když vezmu čísla jen za Spořitelnu – bankovní identitu má aktivovanou 1,8 milionu klientů.

Což je podílově na všech klientech kolik?

Máme 4,5 milionu klientů neboli záznamů v databázi. Těch aktivních, pro které jsme hlavní banka, je kolem 2,5 milionu. Naprostá většina z nich, asi 2,3 milionu, má přístup do internetového bankovnictví. A z této množiny má bankovní identitu aktivováno 1,8 milionu lidí.

Zbytek jsou buď cizinci, nebo lidé, kteří u nás byli naposledy před lety a nemáme aktualizované jejich údaje, mají u nás třeba uvedenou už propadlou občanku, nedaří se nám je kontaktovat apod.

Z těch 1,8 milionu máme 250 tisíc unikátních uživatelů, což znamená, že od 1. 1. 2021 alespoň jednou použili bankovní identitu. Když se podívám třeba na věk, nepřekvapivě máme nejvíc uživatelů ve věku 20 až 40 let. Ale podobné procentní zastoupení mají lidé 60 a více, což překvapivé už je.

Čím si to vysvětlujete? Že při covidu bylo potřeba jednat na dálku nebo že se starší lidé báli osobního kontaktu na pobočce?

To ani ne. Když se podíváme na čísla našich digitálních uživatelů, je to průřez celou společností.

Víme také, že klienti, kteří používají bankovní identitu, jsou více aktivní – mají u nás zřízeno více produktů a více využívají finanční služby.

Jak jste museli změnit bezpečnostní procesy v souvislosti se zaváděním bankovní identity? A kolik to celé stálo?

Bez pohledu na bankovní identitu realizuje Spořitelna měsíčně 40 milionů digitálních operací – v mobilním a internetovém bankovnictví. A všude je nějaké ověření klienta. To řešení ověřování identity a zabezpečení bylo velmi robustní už předtím.

A tam je další kouzlo bankovní identity: Když se na ni podívám z technického pohledu, je to nějakých osm deset políček, které určují vaši identitu. Jméno, příjmení, číslo občanky, datum platnosti občanky, rodné číslo apod. My jsme se museli naučit těchto pár datových políček bezpečně, se souhlasem klienta a v řádu maximálně vteřin sdílet ven mimo banku.

Pokud jsme něco navíc investovali, bylo to právě do toho, aby i toto sdílení mimo banku bylo bezpečné a abychom byli schopni zaznamenat, s čím klient souhlasil nebo nesouhlasil. V některých situacích si můžete totiž vybrat, které atributy své totožnosti budete s třetí stranou sdílet.

A jestli dáváte souhlas dočasně, nebo trvale.

Přesně tak. Souhlas můžete i odvolat, identitu zneplatnit apod. Byly to tedy spíš takové dílčí investice. Spořitelnu celé toto řešení stálo 20 až 30 milionů korun.

Spoustu z těch věcí jsme ale museli udělat i tak, protože před třemi lety přišla regulace PSD2, která nám říkala, že tímto způsobem musíme umožnit akreditovaným třetím stranám sdílet třeba transakční historii.

Když jsme u té bezpečnosti, co musí dodržovat klient, aby pro něj byla bankovní identita bezpečná? Tady už nejde jen o případnou krádež peněz, ale celé identity. Pak si na vás může někdo třeba půjčovat peníze nebo ještě něco závažnějšího.

Platí stejné poučky a doporučení jako u internetového bankovnictví. Chovat se ke své bankovní identitě jako k přístupům do internetbankingu. Nikam si je nezapisovat, s nikým je nesdílet. Pouze je vkládat do formuláře banky, který dobře znáte. Vzděláváme klienty, jak rozpoznat, že to je opravdu stránka vaší banky. Uživatel nikdy nemusí dávat údaje ke své identitě té soukromé firmě, kde se chce ověřit.

Kolik vám plyne z toho, že umožňujete využívat bankovní identitu? Jste jedna ze zakládajících bank společnosti Bankovní identita, která celé to řešení poskytuje. Vy platíte peníze za to, aby se lidé mohli ověřit u vás, ale zároveň z Bankovní identity kasírujete poplatky za ověřování u jiných soukromých firem.

Je to tak, máme dvojjedinou roli. V případě ověření identity u státu je to zdarma, ale soukromé firmy za ověřování zákazníků platí. Pro uživatele je bankovní identita vždy zdarma.

Letos nám z toho poplynou příjmy v jednotkách milionů korun, možná se přehoupneme přes tu desítku. To jsou příjmy očištěné o část, kterou si nechává Bankovní identita, a. s. na svůj provoz.

Ale není to očištěné o náklady na implementaci atd.

Ne.

A máte nějaký odhad vývoje?

Říká se tomu hokejka. Jsme na začátku: Služba BankID byla spuštěna v červnu a teprve teď se jí účastní těch pět bank, které tam měly být už v červnu. Chleba se bude u té hokejky lámat po roce, roce a půl používání. Věřím, že se pak dostaneme na rapidní růstovou trajektorii.

Jak čekáte, že se bankovní identita odrazí v hospodářských výsledcích banky? Bude to například nový významnější zdroj růstu?

Máme sice nějaký komplexní pohled, ale směrodatná odchylka je poměrně velká. Pokud budeme na té hokejce mít příjmy z bankovní identity v řádu desítek milionů korun, příjmy Spořitelny jsou v desítkách miliard za rok. V moři produktů to není nijak extrémní zlatá žíla.

Na druhou stranu je to prostředek pro prodej dalších produktů, ve státním sektoru to bereme jako příspěvek k digitalizaci společnosti, z čehož my pak také těžíme. Protože bankovní sektor bude velmi záviset na digitální gramotnosti lidí a tom, co jsou lidé schopni vyřešit přes samoobslužné kanály.

Jak bylo náročné získat akreditaci Ministerstva vnitra, které říká, kdo může bankovní identitu poskytovat?

Tím, že jsme už spoustu věcí měli dřív pro naše internetové bankovnictví, akreditace spočívala hlavně v procesních věcech. Třeba, když si klient z jakéhokoliv důvodu zruší identitu, zemře apod., jak to poznamenat do systému, aby identita nebyla použitelná. Dál případy výpadků – najednou jsme se napojovali na systémy státu, které mají odstávky, my máme odstávky… Abychom se byli vzájemně schopní informovat v krizových situacích.