Článek
Česko se za období od roku 2009 do roku 2019 podílelo na celkem 1106 hlasování na půdě Rady Evropské unie. Proti návrhům se vyslovilo – nebo se hlasování zdrželo – pouze ve zlomku případů.
„Evropská unie přijímá evropskou legislativu, která je z 97 procent spolupodepsaná českou vládou. Stává se málokdy, že jsme takzvaně přehlasovaní,“ shrnuje zásadní výsledky studie její spoluautor Vít Havelka, výzkumný pracovník Institutu pro evropskou politiku Europeum.
„V Evropské unii se hlasuje pouze v okamžiku, kdy je víceméně jasné, že nějaký návrh projde. Pokud není jasné, že projde, že bude mít dostatečnou podporu pro kvalifikovanou většinu, tak se o něm nehlasuje,“ vysvětluje Havelka.
Cílem podle něj zároveň je, aby bylo proti co nejméně států. Nejlepším scénářem je pak jednomyslné schválení návrhů. I proto studie ukázala, že při hlasování výrazně převažují hlasy pro návrhy. Za první sledované období to bylo z 94,58 procent, za druhé pak z 96,47 procent.
Studie o hlasování v Radě Evropské unie
Studie vznikla ve spolupráci maďarského Institutu zahraničních věcí a obchodu (Institute for Foreign Affairs and Trade, IFAT), Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (SFPA) a Institutu pro evropskou politiku Europeum, jež sídlí v Praze a zaměřuje se na evropskou integraci.
Studie zmapovala hlasování v Radě EU od roku 2009 do roku 2019, rozdělené na dvě dílčí pětiletá období. Zaměřovala se především na spolupráci při hlasování jednotlivých členských států v rámci různých uskupení, jako je například visegrádská skupina, Benelux a další.
Jako příklad uvádí Havelka Nový pakt o migraci a azylu, který Evropská komise představila minulý rok v září.
„Evropská komise představila Nový pakt o migraci a azylu, který je už nějakou dobu projednávaný, ale ještě se o něm nijak nehlasovalo. A je to mimo jiné z toho důvodu, že na něm není shoda. A dokud na něm nebude shoda, aby prošel Radou EU, tak se o tom hlasovat nebude,“ popisuje proces Havelka.
Rada Evropské unie
Rada Evropské unie (označovaná také jako „Rada ministrů“) je jednou z hlavních institucí EU.
Jejími členy jsou ministři členských států, kteří se účastní jednotlivých zasedání podle své specializace. Jejím hlavním úkolem je schvalování veškeré legislativy EU a určování, na čem by Evropská komise měla pracovat.
Pro schválení evropské legislativy je třeba souhlas jak Rady EU, tak Evropského parlamentu. Ani jedna z institucí nemůže druhou přehlasovat.
„V Radě EU se dle tématu hlasuje buď kvalifikovanou většinou nebo jednomyslně. Kvalifikovaná většina se používá v drtivé většině případů. Jednomyslnost je používaná v obzvláště citlivých otázkách, jako je například zahraniční nebo daňová politika,“ vysvětluje Vít Havelka z Institutu pro evropskou politiku Europeum.
Další informace o Radě EU nabízí například Euroskop.cz.
Nejbližším partnerem Česka je Slovensko
Studie se zaměřovala také na blízkost hlasování jednotlivých členských států. V případě Česka se sice ukázalo, že nejvyšší shodu má s Francií, jak ale zpráva uvádí – Francie je častým hlasovacím partnerem u řady dalších států.
„Důvodem je skutečnost, že Francie se v Radě jen velmi zřídka staví proti návrhům a většinou je podporuje. Proto je téměř u každého členského státu EU Francie uvedena mezi deseti nejčastěji hlasujícími partnery,“ vysvětlují autoři. „Nezdá se proto, že by byla hlavní zemí, se kterou by Česko koordinovalo své kroky.“
Nejdůležitější partneři Česka, v jejichž případě studie ukázala, že blízkost hlasování má základ ve společných zájmech, jsou Slovensko, Kypr, Litva, ale také Lucembursko nebo Finsko. Shoda v hlasování Česka s těmito státy je totiž vyšší, než je statisticky pravděpodobné.
„Pozice Slovenska není překvapivá. I téměř 30 let po rozdělení mají obě země velmi podobné politické preference a pro české diplomaty jsou Slováci téměř vždy prvním partnerem, se kterým diskutují pozice k projednávané materii,“ přibližuje Havelka.
Vysoká shoda hlasování je podle něj překvapivá spíše v případě Finska, Lucemburska a Kypru. „Jako nejpravděpodobnější příčina se jeví podobný názor na fungování vnitřního trhu, kde Česká republika dlouhodobě prosazuje co nejvolnější obchod a dokončení vnitřního trhu,“ uvádí jednu z možných příčin. Jednoznačné vysvětlení společného hlasování Česka s těmito zeměmi však zatím výzkumníci nemají.
Hlasovací partneři Česka se přitom v průběhu zkoumaných let příliš nezměnili. V prvním období spolupráci koordinovalo Česko více s Litvou, Slovenskem a Lucemburskem, ve druhém pak se Slovenskem, Finskem, Kyprem a do jisté míry i s Bulharskem.
Studie se zvlášť zaměřovala také na vyslovování proti návrhům či případy, kdy se země zdržely hlasování. Proti návrhům se Česko nejčastěji stavělo společně s Rakouskem, v celkem deseti případech, a se Slovenskem – za celé sledované období dohromady devětkrát.
