Konec jedné éry. Tusk polským prezidentem nebude, opozice složitě hledá nového zachránce

„A pak vcházím já, celý v bílém.” Nikdo už v Polsku pořádně neví, odkud tahle věta pochází, poslední roky se ale pravidelně opakuje ve spojení s Donaldem Tuskem. Je to romantická naděje, jak se celý v bílém vrací do země a zachraňuje polskou demokracii, trochu jako princ na bílém koni. To je jeden výklad spojení. Druhý je daleko jízlivější a bývalému premiérovi se vlastně vysmívá.

Věta nejspíš pochází z vtipu básníka, satirika a kabaretního umělce Wojciecha Młynarského. Má jít o závěr anekdoty o nápadu na cirkusové vystoupení, ve kterém figurují balóny naplněné trusem a Amazonky s luky a šípy na koních. Následují potřísnění diváci a celý cirkus, a až potom autor nápadu vchází na scénu „celý v bílém".

Ať už je původ rčení jakýkoli, Donald Tusk v bílém kráčet nebude. Překvapivě v úterý večer řekl, že se květnových prezidentských voleb nezúčastní. Své rozhodnutí měl přitom veřejně oznámit až 2. prosince – tedy den poté, co by skončil ve funkci předsedy Evropské rady.

„Oznamuji tohle rozhodnutí dnes, protože není času nazbyt, a nechtěl bych nějak opozici komplikovat proces výběru kandidátů. Myslím si, že ty volby můžeme vyhrát, ale je k tomu potřeba kandidatura, která není zatížená obtížnými, nepopulárními rozhodnutími, a já takovou přítěží jsem,” řekl Tusk vybraným novinářům v Bruselu.

K prezidentským volbám se v Polsku upřela pozornost hned po ohlášení výsledků říjnového hlasování do parlamentu. Většinu si ve sněmovně udržela vládnoucí strana Právo a spravedlnost, v Senátu ale těsně vyhrály opoziční strany.

Ve volbách se bude příští rok v květnu hrát o pravomoc vetovat zákony. Pokud by totiž kandidát opozice porazil současného prezidenta Andrzeje Dudu, tábor šéfa vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského by přišel o možnost rychle prosazovat své reformy. Třípětinovou většinu pro přehlasování prezidenta totiž ve sněmovně nemá.

„To, co dělá Donald Tusk, pro nás nemá větší význam. Celé funkční období se soustředíme na těžkou práci a prosazování zájmů Polska,“ komentoval Tuskovo rozhodnutí mluvčí prezidenta Dudy.

Úterní rozhodnutí v Polsku symbolicky končí éru sporu na ose Tusk-Kaczyński, která provází politiku posledních patnáct let. Nevraživost obou politiků i jejich stran silně poznamenalo letecké neštěstí u Smolenska v dubnu 2010. Tehdy zemřel bratr Jarosława Kaczyńského Lech, tehdejší prezident, a část polské pravice dodnes z nehody viní Tuska.

Nejsnadnějším vysvětlením je to, že Tuskovi v propočtech nevyšla šance na vítězství. Podle nedávného průzkumu by ho současný prezident Andrzej Duda ve druhém kole s přehledem porazil.

Tusk už v Polsku dlouho nežije a hrdinou mladší liberální generace už dávno není. Pozice předsedy Evropské rady, na kterou v roce 2014 odešel do Bruselu, byla sice pro celou zemi velkým úspěchem, Tusk ale neopouštěl Polsko jako vítězný premiér.

Scénu vyklidil rok před parlamentními volbami během obřího odposlechového skandálu, který se týkal i ministrů jeho vlády. Nahrávky z varšavských restaurací naturalisticky ukázaly propojení byznysu s politikou. Volby nakonec Tuskova Občanská platforma drtivě prohrála a v politické defenzivě je dodnes.

Ve straně si expremiér zachoval vliv celou dobu, politici se k němu jezdili do Bruselu radit. Před letošními volbami do Evropského parlamentu Tusk nevídaně zariskoval, když sjednocenou opozici otevřeně podpořil. Sázka se mu nevyplatila, strany nedokázaly PiS porazit a Tuskův obraz utrpěl. Část liberální opozice vzpomínající na „staré zlaté časy” Občanské platformy ale v návrat výřečného charismatického expremiéra doufala.

Spekulace o Tuskově kandidatuře podpořilo i nedávné oznámení publikace jeho politických memoárů. Kniha „Upřímně” má vyjít v polovině prosince a kromě popisu zákulisí evropské politiky se bude týkat i poměrů v Polsku. Psát Tuskův politický nekrolog by ale bylo předčasné, nejspíš se totiž ještě letos stane předsedou evropských lidovců.

Jediným jasným kandidátem na funkci hlavy státu se zdá být současný prezident Andrzej Duda. Před pěti lety senzačně porazil tehdejšího prezidenta Bronisława Komorowského, což předznamenalo odchod liberálů do opozice.

Právě spektakulární porážka jasného favorita Komorowského straně PiS ukazuje, že v prezidentských volbách není nic jisté, a i když je teď Duda jasným favoritem, bude záležet na aktuální náladě společnosti a typu kampaně.

„Myslím, že nás čeká ostrá a těžká prezidentská kampaň, ve které se budeme muset dalece angažovat. O tom nemám pochybnosti,” řekl ve středu v Polském rozhlase jeden z přední politiků PiS Antoni Macierewicz.

Kdo se Dudovi nakonec postaví, ještě úplně jasné není. Občanská platforma po dalších prohraných volbách řešila vnitrostranické půtky a čekala na rozhodnutí Tuska. Vyslat může neúspěšnou kandidátku na premiérku Małgorzatu Kidawu-Błońskou, polarizujícího varšavského primátora Rafała Trzaskowského nebo exministra zahraničních věcí Radosława Sikorského. „Tuskovo rozhodnutí nám zrychluje kalendář, takže se budeme snažit předběhnout čas a nebýt pozadu,” komentoval výběr místopředseda strany Tomasz Siemoniak v Radiu Plus.

Své ambice dal už jasně najevo předseda agrárních lidovců Władysław Kosiniak-Kamysz, který letos na podzim ve volbách dovedl stranu k historickému výsledku blížícímu se deseti procentům. Kosiniak-Kamysz je populárnější než vlastní strana a má slušnou šanci oslovit i voliče pravice. Do druhého kola by se ale v případě kandidáta Platformy nemusel dostat, vyzývá tak k „opozičním primárkám”.

Vlastního kandidáta bude mít v prvním kole nejspíš i aliance levicových stran. Mluví se o liberálním politikovi a europoslanci Robertu Biedrońovi nebo o lídrovi progresivní strany Spolu Adrianu Zandbergovi.