Článek
Mladší, euroskeptičtější a populističtější. Podle serveru Politico bude Evropský parlament po víkendových volbách právě takový. A také bude vůbec nejrozdrobenější v historii. Nadvláda dosud dominantních velkých frakcí je s téměř stoprocentní jistotou minulostí.
Vůbec poprvé od roku 1979, kdy se volby do europarlamentu konaly poprvé, se očekává, že dvě tradičně největší evropské strany – lidovci a socialisté – nezískají dohromady přes polovinu parlamentu.
Napovídají tomu ostatně výsledky parlamentních voleb v jednotlivých státech. Strany patřící pod Evropskou lidovou stranu (ELS) výrazně v posledních volbách ztratily v Polsku, Francii, Itálii nebo Španělsku.
Politické strany, které zase sdružuje Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D), pak ztratily pozice v Německu, Francii, Itálii, Polsku, Nizozemsku, Rakousku nebo v České republice.
Složit většinu se tak zdá mimo hru. Šéfové zmíněných uskupení budou muset jednat s menšími stranami, relativně velkého vlivu by mohli dosáhnout například evropští zelení, a koalice čítající více stran budou křehčí.
Euroskepse hlavní hybnou silou
A to je situace, která nahrává prakticky opačně smýšlejícím hnutím. S ústupem tradičně proevropských stran ze scény se do popředí derou euroskeptici a populisté. Nejvýrazněji se to daří Evropě národů a svobody – sdružuje například nizozemskou PVV, francouzskou Národní frontu a také italskou Ligu severu.
Právě Matteo Salvini z italské nacionalistické strany je v současné době nejhlasitější postavou bojující za spojenectví krajněpravicových stran napříč Evropou.
Pokud by se mu takový kousek podařil, měli by najednou euroskeptici v rukou silnou kartu. V europarlamentu jich může po volbách podle Politico může sedět na 250, ať už půjde o členy populistických nebo třeba konzervativních hnutí, a v takovém případě by byli nejpočetnější silou instituce.
Za současného stavu věcí jsou europoslanci naladění proti integraci roztříštění do čtyř menších uskupení, které mezi sebou do značné míry bojují. A i přes výraznou postavu v podobě Itala Salviniho a zdánlivé spojenectví velkých evropských nacionalistů (Salvini, Marine Le Penová a Geert Wilders) nelze předpokládat, že by vnitřní boje mezi evropskými nacionalisty zcela vymizely.
Salvini pro server Politico přiznal, že si je vědom rozporů uvnitř euroskeptických kruhů. Je podle něj ale na čase hledět do budoucnosti. Euroskeptiky má podle Salviniho spojit vidina společného nepřítele v podobě současného vedení Evropské unie a hlavních postav členských států.
V tomto ohledu jmenoval například Emmanuela Macrona, Angelu Merkelovou nebo také George Sorose – častý cíl krajní pravice v Evropě, připomíná americké NPR. Právě oni mohou podle Salviniho za to, že unie není v současnosti snem, ale noční můrou.
Budou přesto slyšet a ovlivňovat chod Evropského parlamentu, potažmo Evropské unie v příštích letech. Dosud vládnoucím silám nebude stačit podívat se po zelených nebo liberálech, nezbyde jim nic jiného než s euroskeptiky jednat a ustupovat jim.
Pokud by Salviniho plán vyšel dle představ svého strůjce, mohli by euroskeptické síly také obsadit kolem pěti z celkem dvacítky parlamentních komisí.
Narušitelé nepotřebují bezpodmínečně zvítězit
Evropský parlament byl v počátcích své existence spíš na okrasu, v posledních letech ale získali europoslanci výrazný vliv a formují směřování Evropské unie. Stávající proevropská garnitura si tak možná nevědomky tak trochu sama nalila vodu do bot.
Salvini ale není jediným evropským lídrem, který vzal za svou snahu o změnu současného pořádku. Stávající Evropský parlament se příliš nezamlouvá ani francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, ani on není příznivcem mocenského bloku velkých stran.
Zatímco Salvini si namlouvá evropské nacionalisty, Macron a jeho strana En Marche! pokukuje po liberálních silách. Zejména po Alianci liberálů a demokratů pro Evropu, se kterou by se Macronovi přívrženci po volbách rádi spojili a zformovali velkou proevropskou sílu.
Podle komentátorů bruselského dění ale Macronova vize příliš důvěry nemá a nová frakce by měla v rámci politického středu, kam by spadala, vůči lidovcům stále slabší pozici.
Salvini ani Macron ale nepotřebují stoprocentní vítězství. Zavedené strany už nyní vědí, že dosud minoritním hlasům budou muset naslouchat a ustupovat, jak už bylo zmíněno.
