Konec domácího násilí a diskriminace. Švýcarky křičely za rovnoprávnost

Tisíce žen protestovaly v neděli v desítkách švýcarských měst. Ženy začaly křičet přesně v 15:24, tedy v dobu, kdy díky rozdílu v platech, začínají pracovat de facto „zadarmo“.

„Je to velmi emotivní moment. Křičím za sebe, ale také za své sestry a bratry. Křičím i za děti, které přišly o rodiče a křičím také za svou matku. Kdyby byla stále naživu, byla by tu také a křičela by se mnou,“ uvedla devatenáctiletá Roxanne Erricová, které později vysvětlila, že její matku zavraždil násilnický přítel.

S organizací protestů ženám pomohla Švýcarská federace odborových svazů, která uvedla, že pandemie koronaviru pomohla zvýraznit pomalý pokrok v oblasti zrovnoprávnění, pracovních podmínek a uznání domácích či pečovatelských prací.

„Pandemie ukázala, že tento typ prací stále vykonávají především ženy,“ napsala organizace na svých webových stránkách. „Konečně je vidět, že jde o důležitou činnost. Kromě potlesku na balkónech se však nic výrazně nezměnilo.“

Organizace spojených národů přitom řadí Švýcarsko na druhou příčku v indexu genderových nerovností. Skóre přiděluje zemím na základě indikátorů, jako je třeba mateřská úmrtnost nebo počet žen zvolených do parlamentu.

Aktivisté za práva žen přesto uvádějí, že ženy jsou v profesionálním světě stále systematicky diskriminovány, bezpečnost pracovních míst a možnost kariérního postupu jsou stále omezené. A ochrana žen, které čelí obtěžování, zneužívání a násilí, chybí.

Dokazují to i statistiky švýcarské vlády, podle kterých ženy v zaměstnání na plný úvazek vydělávají v průměru o 11,5 procenta méně než muži. Průzkum z roku 2019 - zadaný hnutím Amnesty International - odhalil, že sexuální násilí je v zemi stále velmi rozšířené. Jedna z pěti dotazovaných žen uvedla, že za svůj život byla vystavena sexuálnímu násilí.

„Byla bych ráda, kdybych se v noci mohla projít v sukni beze strachu z toho, že mě někdo bude obtěžovat, nebo že mě rovnou znásilní,“ uvedla dvacetiletá protestující Vani Nutiová.

Nedělní protesty byly uspořádány přesně rok po loňských manifestacích, které taktéž pořádala Švýcarská federace odborových svazů. Letošní akce byla menší z důvodu koronavirových opatření, přesto kromě křiku došlo i na minutu ticha, kdy ženy mlčely za oběti domácího násilí, které zahynuly rukou svých partnerů.

Loňská stávka byla první svého druhu od roku 1991, kdy se podobného protestu zúčastnilo přibližně 500 000 žen, aby demonstrovaly proti pokračující nerovnosti napříč všemi životními sektory 10 let poté, co byla rovnost mužů a žen zakotvena v ústavě země.

Účastnila se jí i dnes už sedmdesátiletá Rose-Angela Gramoniová, která v neděli přišla, aby znovu podpořila práva žen. „Nyní mohu v klidu zemřít. Je tu další generace, která to za mě převezme. Dlouho jsem byla smutná. Bojovali jsme za mnoho věcí, které se nikdy nedokončily a měla jsem pocit, že tu není nikdo, kdo by za ně bojoval dál,“ vysvětlila.

Demonstrace z roku 1991 nakonec vedly k přijetí zákona o rovnosti mužů a žen v roce 1995, který zakazuje diskriminaci a sexuální obtěžování na pracovišti.