Článek
Očkujte se. S touhle větou na rtech premiér Andrej Babiš vstává i usíná. Samo o sobě je to chvályhodné, ale také tragicky nedostatečné. To se ukazuje teď, kdy se rozjíždí vládní kampaň s drsnými obrázky z jednotek intenzivní péče a zvažuje se další vlna represí vůči neočkovaným.
„Nestihl třetí dávku.“ „Neměl čas se očkovat.“ „Uvěřil dezinformacím.“ To všechno jsou hesla, která provázejí snímky lékařů pečujících o pacienty zhuntované covidem. Vláda přitom pozvedává obočí a říká, že je to sice drsné, ale pravdivé zobrazení a že to snad povzbudí ty, kteří ještě očkovaní nejsou.
Stejně dobře by ale pod snímky mohlo stát „Bál se, že den po očkování nebude moci do práce“, „Chtěl vakcínu, ale nedokázal se dostat do očkovacího centra a nikdo mu nezavolal“ nebo „Uvěřila dezinformacím, které se vláda neobtěžovala vyvracet“. Překážky, které brání váhajícím v tom, aby se nechali očkovat, popsal už před časem dost přesvědčivě průzkum agentury PAQ Research.
Vláda ovšem v tomto směru nepodnikla nic. Nezlepšila se motivace praktických lékařů oslovovat neočkované pacienty. Vláda nevyšla vstříc ani obavám z vedlejších účinků. Bolavé rameno samozřejmě není nic hrozného, pro mnoho lidí je to věc k pousmání. Ale pokud manuálně pracujete na stavbě nebo někde u pásu, může vás tenhle nepodstatný, ale velmi častý vedlejší příznak na den z práce hravě vyřadit. Přesto nepřišel ani pokus s tím něco udělat – ani nárok na den volna, ani vyšší nemocenská. Nic. Hlavně že je „brutální“ kampaň.
Ministerstvo zdravotnictví musí jenom doufat, že na krutých obrázcích neumírají opuštění imobilní pacienti nebo lidé, kteří se báli, že kvůli jednomu dni s bolavou rukou nebo vysokou teplotou přijdou o práci.
Jinými slovy – na to, aby vláda zaujala bohorovný postoj ve stylu „my jsme vám to říkali“, má za sebou příliš mnoho nesplněných domácích úkolů.
Totéž lze říci o chystaném „lockdownu pro neočkované“. Ten nemá nic společného s expertními doporučeními. Je to čistě politická represe, nebo chcete-li negativní motivace k očkování. Za cenu velkého společenského pnutí zřejmě o fous zvýší proočkovanost. Jenže vláda k tomuto opatření sahá ve chvíli, kdy je naplno rozjetá pátá covidová vlna, z níž se lze dostat pouze co nejširší společenskou spoluprací.
Pátá vlna se vládě rozeběhla pod rukama za nečinného přihlížení premiéra i ministra zdravotnictví, což dokonce přimělo odbornou mezioborovou skupinu MeSES k uspořádání první tiskové konference. Nezaznělo na ní nic moc nového. Vlastně je smutné, že odborníci musejí recepty opakovat pořád dokola, aniž by se ve Strakově akademii hnula myš.
Lockdown nikdo nechce, na tom panuje shoda. Nevolá po něm ani MeSES. „Než bude zvažováno zavedení série přísnějších protiepidemických opatření, například omezení hromadných akcí či dokonce lockdown, musí být předtím v nejvyšší možné míře využity mnohem levnější nástroje k boje s epidemií: očkování, testování a ochrana dýchacích cest,“ píše skupina expertů ve svém stanovisku.
Vláda se dušuje, že lockdown nepřipadá v úvahu, ale zároveň neomylně kormidluje zemi do situace, v níž už půjde o jedinou možnost.
Žádné z cest, které nabízí MeSES, se pořádně nevěnuje, zato vymýšlí, jak dál zatopit pod společenským kotlem, než předá veslo nástupcům. Pro vyšší proočkovanost dělá zoufale málo, pro vymáhání ochrany dýchacích cest vůbec nic a testování omezila znepřístupněním bezplatných testů a ukončením testování ve školách.
Ty jsou přitom nejvděčnějším prostředím pro šíření viru – nejvyšší incidence v přepočtu na populaci je ve věkové skupině 6 až 14 let. A protože jsou děti často bezpříznakové nebo mají velmi mírné průběhy infekce, šíří se od nich virus rodinami ke starším a rizikovějším věkovým skupinám. Nicméně hlavní hygienička si vystačí s tvrzením, že testovat děti je zbytečné, neboť jim nehrozí, že skončí v nemocnicích. Proto plošné testování ve školách skončilo v září a od té doby se ve třídách virus dva měsíce bez jakékoli kontroly šíří. Slíbené dvě vlny školních testů na samém konci listopadu jsou jen kyblíček vody do velmi rozjetého požáru. Bude toho potřeba víc.
Nepíše se to snadno, ale jedním z důležitých kroků bude prolomit mýtus o „bezinfekčnosti“ očkovaných. Přinejmenším v domácnostech. Jakkoli víme, že očkovaní šíří virus méně než neočkovaní, bezinfekční pokaždé nejsou. A že se na očkovaného rodiče pozitivně testovaného dítěte nevztahuje karanténa, ba dokonce ani povinnost testu, je prostě při dnešních znalostech riziko jako hrom.
Bez soustavného a plošného testování ve školách, a pokud možno i ve firmách, se stávající vlna zabrzdit nedá. Je smutné, že stát dodnes nemá pro školní testování – a už vůbec ne pro PCR testy – potřebnou infrastrukturu a každou testovací vlnu řeší ad hoc. Přitom je to opatření řádově levnější než zavřené školy nebo širší lockdowny – a také s nesrovnatelně menšími dopady na vzdělávání a všeobecný – jak se teď rádo říká – wellbeing.
Splnit zanedbané domácí úkoly v očkování, testovat jako o život a vymáhat ochranu dýchacích cest, to jsou relativně levné a jednoduché kroky, které – alespoň podle MeSES – mohou odvrátit od Česka další lockdown.
A jiné varianty bohužel nejsou. Zdravotnictví znovu nabralo kurz k samotné hraně svých kapacit. Připomeňme, že když Ministerstvo zdravotnictví naposledy plošně zakázalo poskytování odkladné péče, leželo v nemocnicích asi 4500 covidových pacientů, z toho zhruba 600 na JIP. To jsou čísla, jimž už se vyhnout nedokážeme.
Když počet covidových pacientů na JIP v únoru 2021 překročil tisícovku, vydala odborná společnost intenzivní medicíny pokyny pro fungování zdravotní péče v režimu „nedostatku vzácných zdrojů“. Tam se snad dostat nemusíme, ale vyžaduje to aktivní přístup od vlády i od každého jednotlivce.
Přinejmenším na sociálních sítích je velmi populární alternativa „dejte už lidem pokoj“. Ta bohužel proti covidu nefunguje. Zato spolehlivě vede k přehlcenému zdravotnictví, které by si nakonec vynutilo lockdown i na sebeotrlejší vládě.
