Článek
První nouzový stav začal 12. března 2020 a od té doby jsme v něm víc než půl roku. Momentálně nepřetržitě 164. den.
Spousta lidí už tolik nevnímá, co všechno to obnáší. Mimořádná situace se jakoby mění v běžnou situaci, na kterou si zvykli. Ne na lockdown s jeho zákazy a příkazy, ale na to, že platí zákony tak jako dřív, a ne nějaké pandemické „stanné právo“. Což je ovšem klam.
Nejvyšší soud v úterý po roce s nouzovým stavem řekl, jak trestat pachatele krádeží. Šlo o to, jestli takřka automaticky přísněji, což byla dosavadní praxe, anebo přísněji jen tehdy, když zloději ohrozí boj s pandemií nebo zneužijí současné situace. Od loňského jara se totiž psalo o řadě sporných případů, symbolem se stala krádež pěti housek, za kterou recidivista dostal půldruhého roku vězení.
Nejvyšší soudci teď rozhodli, že platí b, tedy že metr se má zpřísňovat, jen když zlodějina souvisí s pandemií. To je ovšem významná změna a dobrá i zlá zpráva zároveň.
Za dobu loňského nouzového stavu se stalo 8354 krádeží, v tom druhém až do 7. března 19 393 krádeží, uvádějí statistiky Nejvyššího státního zastupitelství. To znamená, že se teď mění parametry spravedlnosti až pro tisíce pachatelů. U neuzavřených případů bude potřeba rozlišovat, jak moc se krádež týkala nebo netýkala pandemie.
Nejvyšší soud rozhodl správně, koneckonců případy jako pět housek budily rozruch právě tím, že se pro leckoho příčily „relacím“, jaké tresty se za co spravedlivě udělují. To je ta dobrá zpráva.
Špatná zní, že to trvalo rok. To je dlouho vzhledem k tomu, že v dnešní době je požadavek „sebou hodit“ všudypřítomný, že nouzový stav se nepozorovaně mění ve stav běžný a že soudy si nedokázaly poradit přirozenou cestou samy, bez výkladu Nejvyššího soudu. Návod teď dostaly, přísněji by se měli soudit v první řadě ti, kdo ukradnou ze sanitky kufřík, seberou záchranářům peněženku nebo se vloupají do skladiště respirátorů (všechny tři případy se staly).
Tím ale příběh nekončí. Problém, co a jak trestat za nouzového stavu, trvá a justice si nevystačí s kuchařkou, jak postupovat u krádeží. Žalobci a soudci musí ještě víc zapojit vlastní úsudek.
Přísnější sazby se za nouzového stavu týkají jen několika v zákoně vyjmenovaných trestních paragrafů – kromě krádeže třeba podvodu, lichvy a šíření nakažlivé nemoci nebo poplašné zprávy.
A pak se dočtete o tom, jak silniční pirát vybrzdil sanitku převážející pacienta. Možná se shodneme, že v březnu 2021 to není totéž, jako kdyby se to stalo loni v červenci nebo před pěti lety. Je to horší. Nebo není? A když to skončí obžalobou, jak si soudce poradí? Bez manuálu. Jak přitěžující okolností je nouzový stav a situace ve vyčerpané zemi vůbec?
Podobně by se daly rozebírat desítky jiných případů, křiklavá jsou například napadení seniorů v MHD, mluvit by se dalo o domácím násilí atd. Rozhodně jde o větší problém než krádeže syrečků a rumu v samoobsluze.
Kromě zákonů by soudci asi měli víc než jindy brát v úvahu i něco jako nalézání přirozené spravedlnosti, nebát se být tvůrci práva a být připraveni věrohodně obhájit svůj názor. Život se nám poslední dobou mění před očima a stabilní, ale tuhý svět paragrafů za tím může docela často pokulhávat. Lidský faktor v justici si zaslouží důvěru.
