Článek
Tajná služba ani veřejnoprávní televize nepatří do opozičních řad. A neměli by si to myslet ani jejich zastánci.
Najdeme jen málo zemí na světě, kde hlava státu v jeden den žádá odvolání šéfa zpravodajské služby i veřejnoprávní televize. Česko takovou zemí je, protože si za prezidenta zvolilo právě Miloše Zemana. A ten ve svém druhém a naštěstí posledním volebním období hodlá naplnit tradiční předsevzetí odcházejících politiků a zapsat se jednou provždy do dějin: v Zemanově případě úplnou destrukcí státu, v jehož čele stál.
Tohle už jsme psali několikrát, takže by nás poslední aktivity náhle probuzeného prezidenta neměly překvapit. A bude hůř. S tím, jak se blíží konec volebního období této sněmovní většiny (říjen 2021) i prezidenta (březen 2023), bude tlak narůstat. Času je málo, je potřeba přidat na obrátkách.
Akce pochopitelně vyvolává reakci. Ředitel BIS Michal Koudelka poskytuje médiím rozhovory, v nichž v zásadě nemůže říct nic konkrétního, protože řídí, ehm, tajnou službu. Dojem, který dokáže vyvolat mezi řádky, je ale celkem jednoznačný: Jsme špičková organizace, kterou se někdo pokouší zdiskreditovat. (Onu plánovanou diskreditační kampaň oznamuje ředitel Koudelka v rozhovoru pro Deník N úplně otevřeně.)
Možná to tak je a bude, respektive to tak asi skutečně je a bude, když se prezident veřejně pochlubí, že si nechal na Koudelku zpracovat kompromateriál od bývalého zaměstnance BIS Jiřího Roma a předal jej předsedovi vlády.
Problém je, že slova o skvělých výsledcích BIS nelze nijak zkontrolovat. V normální zemi má občan ten nejlepší důvod důvěřovat svým zpravodajským službám tehdy, když o nich pokud možno roky vůbec neslyší.
BIS se stala – ne vlastní vinou – součástí politického souboje. Česká televize je jí už dávno, křehké příměří uzavřené po krizi roku 2000 nemohlo trvat věčně. A tak se na obranu ČT už rovnají šiky. Znovu se píší petice, Senát kontrolovaný opozicí přijímá zvláštní usnesení k jednomu hlasování Rady ČT, která odvolala svou Dozorčí komisi, organizují se demonstrace. Duch roku 2000 se vrací.
Jinými slovy, všechno se vyvíjí přesně tím směrem, jakým si prezident přeje. Pokud premiér vydrží a Koudelku uhájí, což znamená, že mu vláda příští rok na jaře prodlouží mandát na dalších pět let, Hrad s tím neudělá nic. Stejně tak není úplně jisté, že si Andrej Babiš v předvolebním čase přeje otevírat další bojiště společenského konfliktu zrovna v České televizi, i když se zatím zmohl jen na poněkud nedůstojnou poznámku, že vůbec neví, kdo v Radě ČT sedí. (Radní volí Sněmovna a Babiš jako poslanec byl od roku 2014 u volby všech současných radních.)
Takže nikde není psáno, že Koudelka s Dvořákem skutečně padnou. Instituce, v jejichž čele stojí, se ale budou minimálně u části veřejnosti na dlouho těšit pověsti „opozičních sil“, které se v kritických letech 2013–2020 zařadily na jednu stranu rozdělené společnosti.
V obou případech je to nesmysl, v obou případech je možné snést spoustu argumentů proti, ve výsledku to je ale dost jedno: často je důležitější, jak věci vypadají, než jaké skutečně jsou.
A tímhle také prezident Zeman a jeho spojenci zatím vítězí. Člověk by se měl vlastně nejvíc těšit na chvíli, kdy bude na ČT obden rozezlen příští premiér, pokud to bude třeba Petr Fiala nebo Ivan Bartoš. Bude to ukázka, že se země vrací aspoň trochu do normálu. Pokud to ještě půjde.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
