Článek
Znovu je to taková pestrá směs. Jestli se Miloš Zeman během svého prezidentství něco opravdu skvěle naučil, tak míchat seznamy nositelů státních vyznamenání způsobem, který vyvolává rozruch. Letos ale byla kombinace svátečního projevu a seznamu vyznamenaných o poznání méně výbušná, což je v dnešní situaci nepochybně dobře. Jistěže se i v letošním seznamu laureátů potkávají nezpochybnitelní hrdinové (Píka, Koukal, Masopust) s pozoruhodnými osobnostmi (historik Čornej či komentátorský guru Nováček) i umělci diskutabilní úrovně (Dvořák, Trávníček) a v neposlední řadě také s podnikateli blízkými prezidentovu srdci.
Z poslední skupiny si zaslouží zmínku Vladimír Dohnal, majitel společnosti Top Hotels Group, která mimo jiné od letošního srpna provozuje restauraci Lví dvůr těsně vedle Pražského hradu. Na velmi výhodnou nájemní smlouvu upozornil deník Blesk. Dohnalova firma je také pravidelným dodavatelem cateringu na hradní oslavy 28. října. Na tu předloňskou, zvláště slavnostní dodala „chlebíčky“ za 3,2 milionu korun, v předcházejících letech byly účty zhruba poloviční. V Dohnalově Top hotelu na pražském Chodově měl Miloš Zeman zázemí svého volebního štábu během obou svých volebních triumfů, kromě toho se hotel na vlastních stránkách chlubí poskytnutím zázemí pro sjezdy Zemanovy Strany práv občanů i zajištěním oslavy narozenin Zemanova milce a exministra průmyslu Miroslava Grégra. V tomto případě jde tedy zjevně o podnikatele blízkého nejen prezidentskému srdci, ale i žaludku.
Nejdůležitější poselství letošního vyznamenávání poznamenaného koronavirem však bylo přece jen v něčem jiném. Přes všechny výhrady k některým laureátům se nedalo přehlédnout, že Zeman se pokusil jak v televizním projevu, tak ve skladbě vyznamenaných o určitou smířlivost.
Na nejvyšším českém vyznamenání pro Heliodora Píku, válečného hrdinu a oběť komunistické justiční vraždy, je divné snad jen to, že jej dosud neměl. V roce 1991 mu Václav Havel udělil tehdejší federální Řád Milana Rastislava Štefánika, ale Píkův tragický osud si jistě zaslouží i Řád bílého lva od samostatné republiky. Je to mimochodem ocenění, které jistě nepotěší české komunisty, s nimiž jinak Zeman obvykle jedná v rukavičkách.
Zvláště sympatické smířlivé gesto je vyznamenání pro předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, Zemanova někdejšího vicepremiéra, s nímž se ovšem dnešní hlava státu v posledních letech zle rozkmotřila. V neposlední řadě i kvůli chování hradního kancléře Vratislava Mynáře, který měl potřebu (a bohužel i mandát od prezidenta) obcházet české soudce a sdělovat jim, jak by si Hrad představoval jejich rozhodování. Rychetský se několikrát velmi kriticky vyjádřil k Zemanovu populismu, na což se mu z Hradu dostalo doporučení, aby se nemíchal do politiky. Nepochybně zasloužená medaile může sloužit jako doklad toho, že přes momentální roztržku lze dohlédnout na hlubší význam věci. Což je sdělení v dnešní době užitečné.
Do podobné skupiny by mohlo patřit i vyznamenání pro komentátora Českého rozhlasu Petra Nováčka. Dosud platilo, že když Zeman ocenil někoho z novinářského prostředí, dělal to hlavně proto, aby naštval hlavní mediální proud. Jména laureátů jako Petr Žantovský, Erik Best nebo Jana Lorencová byla brána spíše jako provokace než seriózně míněné ocenění zásluh. Nováček je naproti tomu v branži respektovaným a cenami ověnčeným doyenem. Smíření s novinářským stavem za tím nepochybně hledat nemůžeme, ale dílčí vlídné gesto by to snad být mohlo.
Samostatnou kapitolou jsou vyznamenaní za boj s koronavirovou epidemií. Jak Roman Prymula, tak Petr Šnajdárek odvedli v dosavadním boji s covidem-19 nepochybně velký kus práce, i když Prymula si to v posledních dnech podivuhodně pokazil. Hlavně ale asi oba plukovníci tuší, že by bylo patřičnější rozdávat metály až po boji. Proč se Hrad rozhodl dekorovat bojovníky uprostřed řeže, zůstává záhadou. Ale můžeme i ve vlastním zájmu doufat, že až si medaili za rok převezmou při odložené ceremonii, budou se moci tvářit, že ji přebírají jako vítězové.
I prezidentův televizní výroční projev se nesl ve smířlivějším duchu, než bylo v posledních letech zvykem. Zeman navázal na své nedávné, rovněž nad obvyklé poměry uměřené televizní poselství a znovu zcela správně podpořil vládní opatření a snažil se hrát na struny hrdosti a optimismu. Urazil tentokrát jenom „některé“ komentátory, neboť jednoho sám vyznamenal, a vůbec naladil projev tak, aby mnoho lidí nenaštval.
Česko v situaci, v jaké je, opravdu nepotřebuje zapadnout do tradičních intelektuálních a kulturních hádek o to, kdo měl a neměl dostat metál a čí přítomnost mezi laureáty poškozuje památku 28. října. Miloš Zeman dal svým letošním svátečním konáním k těmto debatám jen málo záminek, za což mu v kritické situaci patří dík.
