Komentář: Zeman nabil ostrými. Takhle tvrdě ještě neútočil

Spojenectví mezi premiérem Andrejem Babišem a prezidentem Milošem Zemanem není žádným pevným přátelstvím na celý život, jak by se někdy mohlo zdát. Je to čistě pragmatický mocenský pakt. Zemanovi poskytuje mocenské páky, které dosahují dál, než se píše v prezidentské kapitole Ústavy, Babišovi zase politickou podporu (nejen) v půtkách s opozicí a relativní klid na premiérskou práci. Není proto zase tak překvapivé, že to v tomto vztahu občas zaskřípe. Jako minulý týden.

Prezident Zeman ve dvou rozhovorech pro Parlamentní listy a Blesk.cz postupně prozradil, že lidi v jeho okolí odposlouchávala nebo snad stále odposlouchává Bezpečnostní informační služba. A že požádal Andreje Babiše, aby s tím agenti BIS přestali a premiér že mu slíbil, že to zařídí.

To je řada skandálních informací v několika málo slovech. Předně odposlechy tajné službě povoluje (nebo nepovoluje) soud, konkrétně podle zákona předseda senátu pražského Vrchního soudu. Nikoli premiér. Ten má právo pověřovat službu zpravodajskými úkoly a žádat od ní informace, ale neřídí její práci a nerozhoduje o použitých metodách. To Zeman jistě dobře ví, přesto bezelstně přiznává, že požadoval po Babišovi nezákonný postup a ten mu slíbil, že mu vyhoví.

Babiš vzápětí Zemanovu verzi vehementně popřel, čímž se dostal se Zemanem do nezvyklého klinče, v němž je zcela zřetelné, že jeden z obou vysokých ústavních činitelů veřejnosti bezostyšně lže. Jelikož z minula víme, že takovou věc docela dobře umějí oba zmínění pánové, je těžké v tomto sporu hledat pravděpodobnější verzi. Lze si docela dobře představit, že se Babiš k Zemanovi zachoval jako k mnoha lidem před ním včetně celých voličských skupin – prostě mu něco slíbil, aby měl pokoj, a pak se na to vykašlal.

Zajímavější je ale možná samotný konflikt mezi oběma politiky. Zeman mimo jiné obvinil BIS, že by mohla něco zjistit na politiky, kteří by následně byli vydíratelní. „Aniž bych byl příliš velký skeptik, pokud pan Koudelka bude tyto metody používat i u lidí, kteří mají vliv a, řekněme, i významné ekonomické vazby, tak se může z těch odposlechů vyloupnout v některých případech, že jsou vydíratelní, a že tedy pan Koudelka s nimi může manipulovat,“ řekl Blesku prezident.

Jen o chvíli později si Zeman postěžoval, že původně byl s Babišem dohodnutý na tom, že šéf BIS Michal Koudelka 15. srpna skončí, ovšem Babiš po schůzce s Koudelkou náhle změnil názor. Na logický dotaz novinářky, zda tím chce naznačit, že vydíratelný by mohl být i sám Babiš, prezident rozšafně odvětil: „Ale já nemůžu vyloučit vůbec nic. Všichni kromě mě jsou potenciálně vydíratelní.“

O Miloši Zemanovi si můžeme myslet mnoho různých věcí, ale je zcela zjevné, že není hloupý, je zkušený, svá mediální vystoupení pečlivě řídí a informace v nich dávkuje tak, jak potřebuje. Zcela zjevná narážka na Babišovu možnou vydíratelnost proto zcela jistě nebyla náhodná nebo nezamýšlená. Jen chabě zastřené tvrzení, že Koudelka prostřednictvím odposlechů drží Babiše pod krkem, aby si udržel křeslo, patří k nejdrsnějším urážkám, které z Hradu na adresu šéfa BIS zazněly.

Zeman BIS kritizuje dlouhodobě, vyčítá jí třeba nedostatečný boj s ekonomickou kriminalitou a zcela záměrně opomíjí další úkoly, které jejím agentům zákon o zpravodajských službách ukládá. Při jejich čtení se přitom zájem BIS o Martina Nejedlého a další osoby v Zemanově blízkém okolí nejeví nikterak skandálním. Stejně jako třeba při vzpomínce na anabázi s bezpečnostní prověrkou pro hradního kancléře. Nicméně takhle tvrdý útok fakticky vinící šéfa tajné služby z mafiánských praktik, to už je opravdu silná káva.

Současně ovšem Zemanovy výroky patří také k nejtvrdším zpochybněním Babišovy pozice, jaké jsme v posledních letech z Hradu slyšeli. Když si hlava státu bohorovně pohrává a myšlenkou „potenciální vydíratelností“ premiéra, to pak ani moc nepomůže, když v jiné části rozhovoru vlažně vyzve své voliče z prezidentské volby k podpoře hnutí ANO.

Ze Zemanovy strany jde o palebnou přípravu na povolební vyjednávání o vládě. Babiš dostal zcela jasně na srozuměnou, že po sečtení hlasů nenajde na Hradě starého známého, s nímž se jako vždycky nějak dohodne. Najde tam opět jen tvrdého hráče s jasnými mocenskými požadavky – mezi něž bude skoro jistě opět patřit hlava Michala Koudelky na stříbrném podnosu.

Jak se Babiš s touto vyhlídkou vyrovná, není jasné. Na jedné straně je pravda, že otevřené konfrontaci se Zemanem se vždy vyhýbá, na druhé straně ale platí, že mnoho posledních kauz (ruská ambasáda a Vrbětice, Rosatom, jakž takž vlastně i Koudelka) nakonec dopadlo spíše podle Babišových než Zemanových představ.