Článek
Šokující informace premiéra, že za výbuchem v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 pravděpodobně stáli agenti ruské rozvědky GRU, připomněla některé základní a opomíjené nebo dlouhodobě zpochybňované skutečnosti.
Česko má své spojence na Západě, nikoli na Východě. Neblahá historická zkušenost se Sovětským svazem a Putinovým Ruskem platí a má být jedním z pramenů směřování státu.
Politika „všech azimutů“ je stejný nonsens jako byl „most mezi Východem a Západem“. Nic takového. Představa, že bychom za současné situace nebyli zodpovědnou součástí Evropské unie a NATO, je děsivá. Agresivní Rusko by si nás podávalo „v první linii“.
Výmluvným důkazem, kam patříme, jsou fotografie dvou „vrbětických“ agentů, zveřejněné v sobotu večer českou policií. Tytéž tváře svět dobře zná od novičokového atentátu v Salisbury v roce 2018. Česko a Západ čelí stejné hrozbě a úplně stejným státním teroristům.
Stejně jako v Anglii byl atentát ve Vrběticích proveden v zájmu cizí země jejími agenty a znamenal smrtelné ohrožení nicnetušících občanů. (A nesejde na tom, jestli vrbětický výbuch byl nakonec předčasný, nebo proběhl podle plánu jednotky 29155.)
Rozdíl je v tom, že Británie je na rozdíl od nás (jaderná) velmoc, a především v tom, že nemá v čele proruského prezidenta.
Jednou z hlavních funkcí státu je chránit jeho občany před násilím. Po zprávě, že ruští agenti byli ne v pozadí, ale v popředí jedné z nejhorších katastrof posledního desetiletí u nás, se dá konstatovat: s Milošem Zemanem v čele je tato funkce státu v ohrožení. Prezident není bezpečnostní riziko, ale bezpečnostní hrozba.
Alegorií Zemanova prezidentství zůstává mobilní telefon poradce Martina Nejedlého v obalu s portrétem Vladimira Putina.
Místo aby buď podporoval její důvěryhodnost, nebo neříkal nic, Miloš Zeman autoritu české kontrarozvědky podrývá. Je to minimálně evropský unikát a teď máme černé na bílém, že to odpovídalo ruským zájmům.
2018: „Doufám, že neprozrazuji jiné státní tajemství než tajemství o neschopnosti BIS. Za šest let není jediný údaj o tom, že by se podařilo odhalit byť jen jediného ruského nebo čínského špiona.“ 2019: „Říkal jsem panu premiérovi, ať se pan Koudelka místo fiktivního honění ruských a čínských špionů zaměří na ekonomickou kriminalitu v České republice.“ V roce 2020 BIS zaúkoloval bezprecedentním požadavkem: „Zabezpečte informace a poskytněte mi zprávu, kteří konkrétní ruští zpravodajští důstojníci působí v Česku, kteří Češi spolupracují s ruskými zpravodajci, jaké informace jim předávají a jak spolupráce vypadá.“ A nechal si vypracovat analýzu, podle které ředitel BIS neplní své povinnosti, dlouhodobě zamlčuje a neposkytuje informace zákonným adresátům a zveřejňuje informace v rozporu se zákonem.
Protože je to Zeman, shrnul svou podporu nejvyššího ústavního činitele Bezpečnostní a informační službě do slova „čučkaři“.
Přinejmenším o dvou ruských špionech, dokonce těch mezinárodně nejznámějších, teď Miloš Zeman ví. Když připočteme osmnáct vyhoštěných ruských diplomatů či „diplomatů“, měla by to být i pro něj nepřehlédnutelná sestava. Tím pádem by měl vyhodnotit svou odpovědnost a konat. Jak?
Kdybychom si odmysleli, že jde o Miloše Zemana, běžná hlava státu by vystoupila s prohlášením, které atentát cizí zpravodajské služby kategoricky odsoudí. A vyzdvihne naši státní suverenitu, mezinárodní ukotvení a společné hodnoty, které jsou nám drahé. Jako úcta k pravdě a lidským životům. Dodá občanům klid a sebevědomí.
Tohle samozřejmě může udělat i Zeman. Ale v tom případě, a vzhledem k minulým osmi letům na Hradě by to asi nebylo snadné, by měl říct a učinit i B. Odstřihnout se od proruské politiky, od nadbíhání ruským zájmům. Přestat tlačit na Sputnik a na Dukovany (ani jedno z toho navíc není v kompetenci prezidenta). Propustit poradce Martina Nejedlého. A vedoucího kanceláře bez bezpečnostní prověrky.
Druhá možnost je neříkat víceméně nic, nechat to na vládě, tvářit se dál, že BISka jsou čučkaři a tohle byla jen jejich klika, za kterou ředitel Koudelka toho generála nedostane tuplem. V krajním případě utrousit něco o důkazech a presumpci neviny.
V tom případě by měl Miloš Zeman odstoupit. Už dvakrát sliboval „na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. Po Vrběticích je jasné, že se na jeho prezidentství musí něco změnit, nebo nemůže pokračovat ve funkci. Prezidentský slib není k smíchu.
