Článek
Média to právem řeší, čtenáři a diváci si dělají starosti: Prezident si vylobboval, že se bude moci scházet s lobbisty, jak ho napadne. Hrozí lobbing bez pravidel, ve skrytu katakomb. Bič na lobbisty nad Hradem nezapráská.
Pojďme si tu nepřehlednou situaci trochu rozebrat. Není hotovo, zákon ještě promrská parlament a registr lobbingu se dá zachránit tam. Především není jasné, jestli má hlava státu spadat do kolonky lobbista, do kolonky (z)lobbovaný, nebo hybridně do obou. Lobbuje například Huawei za prezidenta, prezident za Huawei, nebo jak? Jaký lobbistický statut má poradce Jie Ťien-ming a mají v kárných táborech wifi, aby se nechal případně registrovat?
Nebude jednodušší prezidenta vynechat, nebo se do toho beznadějně zamotáme? Jako by nestačilo, že registr zavaří kancléř Mynář. Pokud bude hlásit každou poradu s poradcem Nejedlým. A na hučení do soudců Ústavního a Nejvyššího správního soudu je v registru jaká kolonka?
O.K., zákon o lobbingu neřeší momentálního, ale jakéhokoli prezidenta. Akorát ten dnešní se vymkl standardům. Včetně Ústavy České republiky. Bylo by pošetilé doufat, že ho vrátí zpátky na koleje zrovna návod k legálnímu lobbování. Co to změní na tom, že si Zeman dělá co chce, naslouchá komu chce a protežuje koho chce, že jde na ruku Rusku a Číně, zpochybňuje práci BIS? Nic. Hrad bude v tomto volebním období stejný, ať už k němu povede nebo nepovede oficiální lobbistická stopa.
Pravidla lobbingu se řeší přibližně od roku 2005. Už v roce 2009 Bohuslav Sobotka – dávno ještě nebyl premiérem – navrhoval: Ať politici hlásí všechna setkání s lobbisty. Něco podobného, co teď vláda a co má platit od roku 2021. Nic neuspěchat.
Česká politika, a tím pádem i „lobbing“ s velkým L, vypadá po těch letech letech o dost jinak. Když zákon o lobbingu připravuje – má to v programovém prohlášení – vláda velmistra konfliktu zájmů Andreje Babiše, je to celkem surrealistický kontext.
Ze všeho nejdřív potřebujeme definici, co to lobbování je: „Soustavná činnost spočívající v komunikaci uskutečňovaná lobbistou za účelem ovlivnění jednání lobbovaného.“ Lobbistou ve smyslu zákona se může stát jen svéprávný člověk, který nebyl pravomocně odsouzený pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s lobbováním, nebo byl, ale jeho odsouzení je už zahlazené. Lobbisté i lobbovaní budou do registru vkládat čtvrtletní, veřejně přístupné zprávy. Za přestupek lobbistů a lobbovaných může Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran uložit pokutu až 100 000 korun. A tak dále.
Transparentnost je dobrá – ale českou politiku opravdu nerozežrali léta bez zákona operující lobbisté, lobbing není kůrovec a zákon není recept na něj.
Když vláda – tak jako minulý týden – schvaluje dotační program lesním společnostem (2,5 miliardy), z nichž dvě z největších vlastní Babišův svěřenský fond, žádní lobbisté se kolem toho motat nemusí. Totéž se týká zákonů. Když je ve Sněmovně Jaroslav Faltýnek, na co registrovaní lobbisté? Nevíte někdo, kdo u premiéra lobbuje za Agrofert?
Do bažin jsme zahučeli trochu jinou cestou.
