Článek
Důvěra v prezidenta v červenci klesla na 43 procent, oznámilo Centrum pro výzkum veřejného mínění. To se už třicet let lidí ptá: „Řekněte prosím, důvěřujete prezidentovi republiky? Rozhodně důvěřujete, spíše důvěřujete, spíše nedůvěřujete, rozhodně nedůvěřujete?“ V otázce nefiguruje jméno aktuální hlavy státu. Na dlouhé časové řadě jsou k dispozici zajímavé úkazy.
43 procent důvěry (a 54 procent nedůvěry) je na prezidenta velmi slabých, ale není to výjimka. Podobné vysvědčení dostal ve výzkumu i Václav Havel v roce 1999, po devíti letech na Hradě. A až do konce mandátu v roce 2003 se k monumentální důvěře z počátku 90. let už nepřiblížil.
Za Václava Klause bývala důvěra v prezidenta znatelně vyšší, než je teď, až do roku 2011. A zkolabovala po novoroční amnestii z roku 2013. V lednu toho roku prezidentovi důvěřovalo jen 26 procent lidí (a 72 procent nedůvěřovalo), což dodnes představuje obtížně překonatelné dno prezidentské popularity.
V lednu 2013 se konaly přímé volby prezidenta a v březnu složil slib Miloš Zeman. Průzkumy důvěry od té doby jen potvrzují, co se při volbách 2013 a 2018 stalo (a co se také dalo po zavedení přímé volby čekat). Prezident ztratil část své „aury“, prezidentský úřad už se netěší tak velké „úctě“, jako se tradičně u Čechů těšil. Volební kampaň a volby společnost rozdělily. A Zemanovi jako prezidentovi se nepodařilo „přetáhnout“ na svou stranu ty, kteří mu nedůvěřovali, už když na Hrad kandidoval.
O sjednocení společnosti „skrze názor na Hrad“ nemůže být ani řeči, potvrzují čísla.
Důvěra v prezidenta za Miloše Zemana v průměru klesla, a ze zhruba setrvalého stavu vyčnívají dvě jednorázové výjimky. Podzim 2014, po šokujícím rozhlasovém rozhovoru z Lán (k..da sem, k.. da tam): 32 procent, druhá nejnižší důvěra v prezidenta za třicet let. A jaro 2017, Zemanovo přetahování s premiérem Bohuslavem Sobotkou ohledně odvolání Andreje Babiše: jen 42 procent důvěry.
Není překvapivé, když důvěra v konkrétní prezidenty s postupem času spíš klesá. Normální úděl politika: okouká se, unaví se, dělá chyby, vyprchají iluze. V průzkumech je důležitý okamžik, kdy poprvé převládne nedůvěra nad důvěrou. Václav Havel se takhle „okoukal“ po devíti letech mandátu (1999), Václav Klaus stejně tak (2012). Teď, když je v úřadě Miloš Zeman, důvěra v prezidenta dál velkou většinu času převládá, ale těsněji než dřív. V menšině byla už během dvou výše zmíněných období – a potřetí teď, v létě 2020.
Tentokrát ale nedůvěru nepodporují ani tak jednorázové skluzy typu Klausova amnestie nebo rozhovor z Lán. Důvěra v prezidenta klesá znovu kvůli „okoukání“. A viditelné únavě – na obou stranách, únavě Zemana i únavě ze Zemana.
Viděno průzkumy, do tohoto „stadia důvěry“ dospěl Miloš Zeman zhruba o dva roky dříve než jeho předchůdci. Do konce mandátu mu zbývá dva a půl roku.
Jedinou věkovou skupinou, u které momentálně převažuje důvěra v prezidenta nad nedůvěrou, jsou podle CVVM lidé nad 60 let. Mezi lidmi ve věku 30 až 44 let důvěřuje prezidentovi jen každý třetí.
Pokles důvěry odráží i Zemanovy veřejné aktivity nebo pasivity posledních měsíců.
Nepovedený televizní projev na počátku koronavirové nákazy. Slabá empatie. V dubnovém průzkumu dostal za svůj výkon v krizi nejhorší známku. O prezidentovi je v posledních měsících slyšet méně, někdy není snadné rozlišit mezi pobytem v Lánech a dovolenou. Zato se stabilní intenzitou plní média jednak jeho staré problémy typu omluva za Peroutku, jednak jeho spolupracovníci – podnikající kancléř Mynář, obžalovaný šéf lánské správy Balák. K tomu vždy k dispozici čerstvý nášup trapnosti, jako když se Hrad soudí do roztrhání těla o zveřejnění platů.
Pohled na prezidenta se podle průzkumů už čtvrtým rokem zase tolik nemění. Kdo Zemanovi nevěřil, má jen málo důvodů ke změně názoru. Ani pokles důvěry z výše zmíněných důvodů není masivní. Ale v postojích lidí vůči prezidentovi a vůči Miloši Zemanovi hraje stále větší roli únava. Tím pádem možná i lhostejnost.
