Článek
Případ premiér: Podceněný a nezvládnutý boj s pandemií. Potvrzený střet zájmů, který škodí pozici Česka v Evropě i důvěře Čechů v právní stát. Případ prezident: Demontáž ukotvení Česka na Západě. Mlčení a rozporuplné informace ve chvíli, kdy státní instituce musí táhnout za jeden provaz. Mlha jako vystřižená z příručky hybridních válek.
Bohužel. Dva nejvyšší představitelé výkonné moci si nevedou dobře a za své výkony jsou zralí na rezignaci. Miloš Zeman si o nominaci řekl svým postojem k vrbětické kauze.
Událost už týden testuje mezinárodní postavení státu. Probíhá diplomatická válka s Ruskem. Postavili se za nás spojenci. Premiér a ministr zahraničí na tiskové konferenci opakují, že jsme „suverénní a sebevědomý stát“. Ministr vnitra děkuje, že se podařilo rozbít dvě kompletní rezidentury ruských tajných služeb.
Prezident k bezprecedentní události, týkající se státní bezpečnosti, bezprecedentně týden mlčí. Členové vlády jen ujišťují, že mají jeho podporu. Teď už víme, že to není pravda, nebo alespoň ne celá.
Miloš Zeman vystoupil v nedělním projevu s jakousi vlastní vrbětickou vyšetřovací verzí, jejíž vyznění by se dalo shrnout do jeho oblíbené „presumpce neviny“. „Počkejme tedy bez hysterie a spekulací na výsledky vyšetřování a potom teprve rozhodněme.“
Počkejme? Ale vláda přece už na základě vyšetřování a informací tajných služeb s jasnou zprávou přišla a podle ní postupuje. Kdežto prezident, který kabinet údajně podporuje, po týdnu nabídl moře dalších „indicií“, ve kterých se posluchač jen těžko mohl zorientovat. Poselství: Kdoví, jak se to celé seběhlo.
Miloš Zeman vedle sebe postavil dvě jakoby rovnocenné „teorie“: Buď to bylo tak, jak říká vláda, anebo „pokud naopak podezření bude vyvráceno, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážné důsledky pro náš vnitřní politický život.“ Neuvěřitelné, zlověstné.
Prezident veřejně připouští, že se vláda mohla v tak zásadní věci stát obětí zpravodajské hry.
To nejen není podpora vlády, ale naopak podkopávání její mezinárodní pozice. Ne že by v zahraničí utrpěli šok, Zemana znají, ale i tak: když chcete a potřebujete mezinárodní solidaritu, úplně vám nepomůže, když prezident říká něco jiného než členové vlády.
I vzhledem k pozornosti, s jakou se projev (a interview na CNN Prima News) hodnotí, se sluší připomenout, že prezident nemá ohledně vyšetřování žádné kompetence. Jeho názor váží míň než názory a informace těch, kdo kompetence mají. Už jen to, že se Zeman do případu plete jako alternativní tiskový mluvčí vyšetřovací skupiny, jeho rozuzlení komplikuje.
Stejně tak jsme odvykli, že prezident nemá kompetence, pokud jde o stavbu jaderné elektrárny. Pochopitelně: není z výkonu své funkce odpovědný, kromě velezrady a hrubého porušení Ústavy. Jakkoli se u Dukovan ustálil příběh „Zeman tlačí Rosatom“, ve skutečnosti se musí spoléhat jen na rozhodnutí jiných, která se snaží ovlivnit. Protože jde o hru, kterou prezident dobře ovládá, může se zdát, jako by u Dukovan bylo nejdůležitější právě jeho slovo. Ale tak to přece není.
„Počkejme tedy bez hysterie a spekulací na výsledky vyšetřování a potom teprve rozhodněme“ znamená zadní vrátka pro mezitím de facto vyřazený Rosatom – ale také nic víc nic méně než mínění hlavy státu, která je v tomto případě bez pravomocí.
Prezidentskou pravomocí par excellence je naopak zastupování státu navenek. Co v tomto smyslu mohl Miloš Zeman dělat, když vyšla najevo vrbětická aféra? Spojit se a mluvit se státníky. Vystoupit na podporu vlády v zahraničí a u mezinárodních institucí. Od prvních dnů před světem zdůrazňovat, že jsme součástí západního spojenectví a jeho hodnot. Napsat článek do nějakých vlivných novin. Prostě tak nějak to, co se asi od prezidenta, který vykonává úřad v zájmu všeho lidu, čeká.
Místo toho přišel projev, který nešířil sebevědomí, ale nejistotu a pochybnosti. Slova „zpravodajská hra“ neměla zaznít.
