Článek
Nebyl to jen tak ledajaký případ. Soudci v Brně vytáhli těžký kalibr. Dodatečné zdanění náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem podle nich míří proti základním principům demokratického právního státu. Čili porušuje hned Článek 1 odstavec první Ústavy České republiky.
Verdikt není překvapivý. Nepříjemně překvapivé – pořád ještě pro někoho – může být to, že takový zákon vůbec Poslanecká sněmovna schválí a prezident podepíše. Většina odhlasovala to, co jde proti základům demokracie a práva. Musel to „objevit“ a smést se stolu až Ústavní soud. Zaplať pánbůh za dělbu moci.
Soudce zpravodaj Jaromír Jirsa pravil, že nešlo primárně o čestný úmysl „zdaněním“ naplnit státní pokladnu. Údajné předražení církevních restitucí o 54 miliard, o kterém suverénně mluvíval Andrej Babiš, neprokázal žádný věrohodný výpočet. Vlastně ho neprokázalo nic. A roční příjem z dodatečně uvalené „daně“, respektive „škrtů“, by dělal – z pohledu státního rozpočtu pouhých – 380 milionů korun.
To je méně, než kolik stát utratí na 75procentních slevách na jízdném pro studenty a seniory – ovšem ne za rok, ale za měsíc. (Pro církve, hlavně ty malé, se ale může jednat o velmi důležité částky.)
Hlavním motivem celé „zdaňovací“ operace nebyly peníze, ale politika. Návrh komunistů vládní koalice podpořila, aby si pojistila jejich hlasy pro Babišův kabinet. Že zdanění soud zruší, na to by se dalo s klidem vsadit, pokud by bookmakeři na takovou tutovku nějaké kurzy bývali vypsali.
Je pravděpodobné, že s takovým scénářem počítali i někteří politici, kteří pro zdanění sami byli. Jen se jim nechtělo jít nejen proti komunistům a ohrozit důvěru vládě, ale ani proti veřejnému mínění. Církevní restituce jsou nepopulární. Pro dodatečné zdanění byly podle průzkumu z roku 2017 dvě třetiny lidí. Církve samotné jsou v žebříčku důvěry k vybraným institucím poslední s 25 procenty.
Dobrá zpráva: Ústavní soud rozhodl správně. Potvrdil věc, která by měla být – na téhle úrovni už úplně – banální: dohody se mají dodržovat. A teď tu špatnou zprávu: Většina dolní komory (Senát byl proti) dokáže zvednout ruku pro takhle ohnutý zákon. Těžce by poznamenal důvěru, že slovo platí.
Jízdní řád restitucí běží dál, církve vědí, s jakými příjmy a výdaji (například na zdravotní a sociální péči a na památky) plus mínus počítat. Důležitá je i odluka církví od státu, která má nastat v roce 2030, kdy je stát přestane financovat.
