Článek
„Docent Svoboda (…) prohlásil, že váš příchod na Ministerstvo zdravotnictví je jakýsi skok do rozbouřené řeky rovnající se téměř politické sebevraždě. Já bych nebyl tak příkrý, zázraky se dějí,“ pravil při jmenování Jana Blatného do čela rezortu zdravotnictví prezident Miloš Zeman.
V žebříčku nejpovzbudivějších výroků na adresu nově nastupujících politiků zřejmě „zázraky se dějí“ nebude úplně vysoko. Vždyť Blatný střídá Zemanova oblíbence Romana Prymulu, tak proč mu na cestu zbytečně podkuřovat.
Už první tisková konference nového ministra zdravotnictví – v historii samostatné České republiky jubilejního dvacátého – ostatně ukázala, že zázrak se nekoná. Kolem Jana Blatného se navzdory jeho sympaticky skromnému a racionálnímu vystupování nerozzářila aureola, jež by svým světlem přesvědčila skeptiky, že koronavirus představuje reálné nebezpečí a bylo by záhodno dodržovat vládní opatření. Zato se před politickým nováčkem tyčí ohromná halda práce, která bude povýtce politická a v níž bude třeba složitě hledat cestu právě k tomuto cíli.
To je totiž hlavní úkol nového ministra. Nemá cenu si nalhávat, že Blatný se stává něčím jiným než ministrem covidu-19. Úhradovou vyhlášku, která rozděluje peníze mezi jednotlivé segmenty zdravotnictví, stihl podepsat už Prymula, zákony, které měly systémově o kousek posunout celý rezort a které piplal Adam Vojtěch, jsou kvůli boji s koronavirem ve Sněmovně u ledu. A k výběru šéfa VZP bojující vlivové skupiny nového ministra těžko připustí. Zkrotit covidová čísla je prostě hlavní a fakticky jediný požadavek, který na Blatného míří.
Blatný je erudovaný a uznávaný hematolog. Kdybychom ještě žili v normálních časech a řešili ještě nedávno normální politické problémy, mohli bychom při jeho nástupu do úřadu třeba zajásat nad tím, že na něj s největší pravděpodobností za pár týdnů nevyplave, že někde opsal diplomku.
Jenže normální časy jsou pryč a do čela zdravotnictví se musí postavit především někdo, kdo úřadu a jeho protiepidemickým opatřením vrátí poztrácenou důvěryhodnost. Té mimochodem zasadil na Vyšehradě těžkou ránu Blatného předchůdce, rovněž erudovaný lékař a nezkušený politik Prymula, svou naprosto školáckou politickou chybou. Prvním a nikoli jediným Blatného úkolem je vyvarovat se podobné boty. Medicínská erudice může představovat ve funkci mírné plus, z úst lékaře mohou znít opatření proti epidemii o fous lépe. Ale není to ani zdaleka zásadní věc.
Z politického hlediska je bohužel Blatný zcela nepopsaný list. Nevíme nic o jeho politickém přesvědčení. Ochota nastoupit do vlády Andreje Babiše za jeho hnutí ANO by mohla ukazovat jistým směrem, na druhé straně Blatného jméno figuruje pod peticí hnutí Milion chvilek pro demokracii požadující rezignaci Andreje Babiše. Svůj podpis, dosud uvedený na stránkách petice, Blatný nicméně na tiskové konferenci poněkud nepřesvědčivě popřel.
To bylo dost zvláštní, ale jinak si Blatný za první ministerskou tiskovku pár kladných bodů zaslouží. Kromě klidného vystupování třeba za klíčovou myšlenku, že není zapotřebí stávající opatření zpřísňovat, ale je zapotřebí je začít dodržovat. Dosáhnout něčeho takového je ovšem v dnešní rozhádané době herkulovský úkol a samotná medicínská erudice v tom moc nepomůže. Česko nepotřebuje v čele zdravotnictví primárně lékaře, těch je dost v ministerských expertních skupinách a přidružených institucích.
Blatný slibuje transparentní rozhodování na základě sdílených dat, což je nepochybně správná úvaha, ale ani to není samospasitelné. Že lze ve vládním tiskovém sále pustit prezentaci s pěknými grafy, zjistil v posledních týdnech i ministr Prymula. Byla to fajn změna, ale jenom tohle prostě nestačí.
Klíčem k úspěchu je odborné podklady od spřízněných expertů posbírat, přehledně uspořádat a sdělit ve formě, která bude široce pochopitelná a přijatelná. Opřít o ně jasně formulované cíle a postupy, jak se k cílům dobrat. Dlouhodobější strategie by byla velmi vítaným bonusem. To je těžké a může to úplně stejně dobře zvládnout skvělý lékař jako průměrný herec, záleží na odhodlání, přesvědčivosti a komunikačním talentu.
Na každý pád je nutné Janu Blatnému držet palce, neboť je tím držíme i sami sobě a také všem českým zdravotníkům, na které doléhá ještě těžší zkouška než na nového ministra zdravotnictví. A to už je opravdu co říct.
