Článek
Jako před osmi lety obrátil vzhůru nohama českou politiku zásah policistů Roberta Šlachty na Úřadu vlády, tak na Slovensku nezůstal kámen na kameni po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové v únoru 2018.
Nejvyšší soud teď zvrátil osvobozující rozsudek nad mafiánem Mariánem Končnerem, který si podle obžaloby novinářovu vraždu objednal. Nadřízený soud nařídil nižší instanci vše znovu zhodnotit a zabývat se novými důkazy předloženými prokuraturou.
Když před devíti měsíci Specializovaný trestní soud Kočnera a jeho spolupracovnici osvobodil s odkazem na právní zásadu „při pochybnostech ve prospěch obviněného“, otřásl vírou mnoha Slováků v návrat spravedlnosti.
Právě „spravedlnost“ byla motivem i silou velké politické změny, kterou po vraždě Slovensko prošlo: desetitisíce lidí na demonstracích proti vládě Roberta Fica žádaly „slušné Slovensko“. Vyšetřování nakonec odhalilo mnohem víc než jen pozadí vraždy – vazby organizovaného zločinu na úřad vlády a nejvyšší patra moci. To vyvolalo politickou krizi a pád vlády Roberta Fica. Nejprve ho jen vystřídal stranický kolega Peter Pellegrini, jakýsi Fico s lidskou tváří, ale volby v březnu 2020 znamenaly konec dvanáctileté vládní éry strany Směr.
Nečekaný vítěz Igor Matovič také vyhrál díky slibu, že dostane za mříže všechny zločince minulé éry včetně členů minulých vlád.
Zosobněním spravedlnosti se už na jaře 2019 stala nepříliš známá právnička a ekologická aktivistka Zuzana Čaputová, která s programem férovosti a slušnosti porazila všechny soupeře včetně tehdejšího místopředsedy Evropské komise za Směr Maroše Šefčoviče – a stala se prezidentkou.
Zvítězila tedy teď konečně ta Slováky vytoužená spravedlnost alespoň na nějaký čas? Zdaleka ne, a to hned ze dvou důvodů.
První souvisí s případem vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové: soud ještě zdaleka nekončí. Případ se vrátil ke stejnému senátu Specializovaného trestního soudu.
Přitom ten příběh je na první pohled úplně jasný: byli zavražděni Ján a Martina. Už dříve byli po přiznání viny odsouzeni dva muži, vrah Miroslav Marček dostal 25 let. Ze shromážděných důkazů i průběhu líčení jasně vyplynulo, že pracovali na objednávku. V případu se jako možný objednatel nikdy neobjevil nikdo jiný než Kočner a jeho spolupracovnice Alena Zsuzsová. Ale ty soud nakonec osvobodil. Budou teď stačit dodatečné důkazy – žádný není přímý, anebo se zase vše zamotá ve výměně názorů mezi soudy?
Je vlastně štěstí, že si Kočner v současnosti odpykává dlouholetý trest za padělání směnek a Zsuzsová dostala za zprostředkování jiné vraždy 21 let vězení. Kdyby dnes chodili po svobodě, celému obrazu by to ještě víc ublížilo.
Ano, že nezávislý soud rozhodl před devíti měsíci proti veřejnému mínění, je nepochybně dokladem pevného právního státu. Ale odvolací soud vytkl tomu prvostupňovému – o jehož nezávislosti nezapochyboval – vážné prohřešky: „Soud prvního stupně rozhodl předčasně a náležitě nezjistil skutkový stav a nevypořádal se se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí. Rozhodnutí náležitě nezdůvodnil,“ řekl předseda trestního senátu nejvyššího soudu Peter Paluda.
Na první náznak nápravy čekali pozůstalí devět měsíců. „Trápení rodičů a blízkých Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové po dnešním rozhodnutí nekončí, ale jsou zase o krok blíže ke spravedlnosti,“ komentovala prezidentka Zuzana Čaputová.
Podstatnou poznámku připojila ještě před úterním jednáním aktuální ministryně spravedlnosti Mária Kolíková: „Na konci bude velmi důležité, abychom všichni rozuměli tomu, proč soud rozhodl tak nebo onak. To považuji za absolutně nejpodstatnější klíč k právnímu státu a důvěře v jeho instituce.“
Po prvním verdiktu prvoinstančního soudu tomu tak rozhodně nebylo. Výrok odvolací instance, jak ho přednesl předseda senátu Peter Paluda, je logický a srozumitelný.
Ovšem spravedlnost na Slovensku právě prochází i další zkouškou ohněm, snad ještě obtížnější, než je posouzení vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Nový kabinet Igora Matoviče už musel vyměnit premiéra, naprosto nezvládl boj s epidemií koronaviru a na jeho dovládnutí do konce funkčního období (jaro 2024) nevěří už ani voliči čtyř koaličních stran. Ale jednu velkou zásluhu má: Uvolnil ruce orgánům činným v trestním řízení a ty začaly bez pardonu rozebírat to, co zbylo po Ficovi a co bývalý prezident Andrej Kiska nazval „mafiánským státem“.
Policie si přišla například pro nejmocnějšího muže v zemi a spolumajitele Penty Jaroslava Haščáka, vyšetřován je na svobodě. A zatkla i řadu dalších vlivných podnikatelů ficovské éry, mnozí sedí ve vyšetřovací vazbě. Stejně jako desítky soudců, prokurátorů, jiných policistů a také vysokých státních úředníků a politiků. Z korupce, zneužití pravomoci veřejného činitele, praní špinavých peněz, vydírání a dalších trestných činů byli obviněni například dva bývalí policejní prezidenti, exministr Peter Žiga, bývalý generální prokurátor, náměstkyně na ministerstvu spravedlnosti, místopředsedkyně Nejvyššího soudu, šéf Národní kriminální agentury, ředitel odposlechů v tajné službě, ředitel ekonomického odboru na ministerstvu vnitra, advokáti, „podnikatelé“… A nedávno také šéf Bezpečnostní informační služby jmenovaný už novou vládou a šéf inspekce na Ministerstvu vnitra. Padni, komu padni.
Řada z těchto lidí teď v klidu vazební věznice přemýšlí, zda vezmou vše na sebe, nebo promluví o fungování systému a podílu exministra vnitra Roberta Kaliňáka a expremiéra Roberta Fica na něm – a zajistí si tak nižší tresty.
Nic podobného se nestalo ani na konci éry předchozího mafiánského státu Vladimíra Mečiara, ani při střídání vládních garnitur v Maďarsku, Polsku a už vůbec ne v Česku. Ale to, co dlouhé měsíce vypadalo jako vítězné tažení spravedlnosti, se nyní zaseklo. Opozice v čele s Robertem Ficem s rostoucími volebními preferencemi a hanebným koronavirovým výkonem vlády začala hlasitě křičet, že nejde o žádnou spravedlnost, ale o politicky motivované čistky a válku policajtů.
A když se uplatnila zásada „padni, komu padni“ nejen na služebníky Ficova režimu, ale i na nového šéfa tajné služby nominovaného koaliční stranou Jsme rodina, její šéf Boris Kollár se ohradil. Mezi jeho poslanci v Národní radě totiž sedí i bratr a manželka zadrženého exšéfa Slovenské informační služby. A tak je situace před hlasováním o odvolání ministra vnitra, které v parlamentu vyvolala opozice, ne zcela jasná.
A většina veřejnosti už vnímá jen jako naprostý chaos, když každý týden sebere jedna policejní složka pár příslušníků jiné složky, aby jí to ta druhá za pár dní vrátila.
Jen málokdo má dost informací a znalostí, aby si mohl udělat jasnější obraz skutečnosti jako zkušený investigativní novinář Marek Vagovič, který o současném dění napsal: „Razie v Národní kriminální ústředně je bezprecedentní akce, kterou se snaží mafie otočit kolem dějin. S pomocí žoldnéřů v politice i v bezpečnostních složkách. Organizovaný zločin se chce vrátit oknem k moci.“ I tady by byly žádoucí dva tři soudní verdikty v některém z desítek rozpracovaných případů, aby veřejnost viděla, že nejde jen o válku policajtů, ale o pečlivý postup orgánů činných v trestním řízení. A že spravedlnost je někdy pomalá, ale má stále zcela volné ruce.
Kdyby se teď konaly na Slovensku volby – a kabinet je tak chatrný, že se to stát může – vyhrály by v nich strany bývalé vlády: Hlas Petera Pellegriniho (22 procent) a Směr Roberta Fica (12). Spolu se zmíněným Borisem Kollárem (v 90. letech se pohyboval blízko bratislavské mafii, preference podle agentury Focus z počátku června 7,4 procenta) by sestavily vládu.
Navzdory verdiktu Nejvyššího soudu o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové teď spravedlnost na Slovensku zase běží závod o život.
