Článek
„Dobrý den, tady je sestra z ordinace vaší praktické lékařky. Mám pro vás výbornou zprávu: konečně máme možnost vás naočkovat. Hodilo by se vám to v neděli dopoledne? Nejste zrovna nemocná? Může vás tam někdo dovézt? Výborně! Tak tedy tuto neděli v 10:37 na radnici v Ealingu. Prosím, nechoďte dříve, nechceme, aby se tam lidé příliš potkávali. Máte k tomu nějaké dotazy? Ne? Tak bezva, pošlu vám ještě SMS s přesnou adresou a časem.“
Takhle zněl předvánoční telefonát 87leté matce našeho kamaráda žijícího v Londýně. Když mu to maminka dala vědět, rozplakal se. Po mnoha měsících obav o její zdraví a život si konečně bude moci oddechnout.
V nejnovější verzi státní strategie očkování, kterou máme k dispozici, je prvním cílem naprosto správně naočkování alespoň 70 procent obyvatel starších 80 let do konce února.
Za tuto změnu je třeba Ministerstvo zdravotnictví pochválit. V této věkové skupině se odehrála zhruba polovina dosavadních úmrtí v důsledku covidu-19. Rychlé proočkování právě této skupiny by mělo významně snížit nebezpečnost covidu-19 a mělo by umožnit alespoň částečné uvolnění plošných omezujících opatření. Detailněji jsme se tím s týmem BISOP zabývali zde.
Zásadním problémem však zůstává naivita nové strategie v přístupu k otázce, jak statisíce obyvatel starších 80 let v průběhu následujících deseti týdnů k očkování dostat. Stávající plán počítá se spuštěním online rezervačního systému od 15. ledna, doplněný bude o linku 1221.
Podle nás je ale iluzorní domnívat se, že se tímto způsobem do března podaří proočkovat 70 procent Čechů starších 80 let. Strategie k této otázce přistupuje, jako by šlo především o IT problém. Nic ale není vzdálenější realitě.
Stačí si představit vlastního průměrného příbuzného po osmdesátce, jak se mu nebo jí daří vyrovnat se s centrálním IT systémem. Představa nabývá na živosti především pro čtenáře, kteří mají sami za sebou zkušenost s objednáváním na nedávné antigenní nebo PCR testy prostřednictvím centrálního systému z dílny Ministerstva zdravotnictví.
Vláda jaksi předem spoléhá na to, že se všichni osmdesátníci a devadesátníci zaprvé dozvědí, že by se měli očkovat, zadruhé zjistí, jak se mají rezervovat, zatřetí se k tomu odhodlají a začtvrté překonají nástrahy rezervačního systému. To je velmi odvážný předpoklad. Je absurdní si myslet, že všemi čtyřmi kroky projde 70 procent této populace. A je smutné, že většina z nich to zvládne jenom v tom případě, že se o rezervaci a logistiku očkování postará jejich rodina. Typicky tedy bude lepší přístup k vakcinaci tam, kde mají senioři zázemí v majetnějších socioekonomických skupinách.
I kdyby však všichni osmdesátníci o očkování a způsobu rezervace věděli a i kdyby všichni zvládli překonat nástrahy rezervačních systémů, nebude to stačit. Podle dat PAQ Research z výzkumu Život během pandemie by se zdarma nechalo očkovat jen 54 procent obyvatel starších 55 let. A jejich zájem dokonce klesá, o pět procentních bodů proti září.
Odhadujeme, že s přístupem podle stávající strategie očkování vakcinujeme zhruba 30 až 40 procent starších obyvatel, tedy menšinu a zhruba polovinu stanoveného 70procentního cíle.
Řešení je přitom prosté: když chceme naočkovat významnou část starších obyvatel z rizikových skupin, musíme se s nimi spojit a očkování jim nabídnout.
Přirozeně tím zvýšíme počet seniorů, kteří se o očkování a způsobu registrace vůbec dozvědí. Navíc jim slovy behaviorálních ekonomů poskytneme „nudge“, ono „pošťouchnutí“, které může zásadně posunout počty vakcinovaných, jak už ukazují mnohé empirické studie z oblasti behaviorální ekonomie, psychologie i ochrany veřejného zdraví.
Nejde přitom o pouhou teorii, ale o praktické a prověřené řešení, které zvolilo mnoho našich sousedů dnes, ale i v minulosti v průběhu kampaní na očkování proti chřipce. Základní variantou je prostý dopis. Touto cestou se vydali například naši sousedé v Bavorsku a Berlíně. Mohou-li zdravotní pojišťovny dopisem zvát vybrané klienty na preventivní prohlídky, zvládnou jistě i upozornit seniory na očkování.
Nejlepší je ale kontakt telefonem. Ten navíc umožňuje diskuzi o benefitech a rizicích očkování, a může tak výrazně přispět ke zvýšení samotného zájmu o očkování. Vůbec nejlepší je telefonát spojený přímo s rezervací – jako ten z úvodu našeho textu. Úplně se tím eliminuje riziko, že se člověk k rezervaci termínu očkování prostě „nedokope“, i když o něj třeba má zájem, anebo že ho odradí samotný proces rezervace.
Svoje rizikové skupiny pečlivě obvolávají v Británii, kde má tento přístup tradici i v očkování proti chřipce a vede k tomu, že jsou Britové v proočkovanosti proti chřipce v absolutní světové špičce. Britové dosahují každoročně chřipkové proočkovanosti ve skupině nad 65 let kolem 75 procent, což je mimochodem i doporučení WHO. Pro srovnání – u nás je to 20 procent. A připomeňme, že v Británii ochotu k očkování proti covidu-19 deklaruje přes 70 procent dospělých, tedy zhruba o třetinu víc než u nás.
Jsme rádi, že se české vakcinační plány postupně vylepšují a že plánujeme velice správně očkovat nejdříve osoby starší 80 let. Aby se to ale povedlo, je třeba udělat ještě jeden krok: pozvat všechny nad 80 let na očkování.
Zkušenost z Velké Británie nám říká, že je třeba použít více kanálů, my doporučujeme alespoň tři: mimo centrální rezervační systém navíc telefonát od praktického lékaře či poskytovatele sociálních služeb a ještě dopis od zdravotní pojišťovny.
V ideálním případě by se tyto tři kanály měly doplnit o podporu na lokální úrovni (měst a městských částí). Ať už v podobě telefonní linky (jak ji například připravily pro své občany Úvaly), anebo využitím specifických kanálů, jimiž města se svými seniory komunikují (například různé neziskové organizace).
Pomoci seniorům najít cestu do očkovacích center je momentálně našim nejdůležitějším úkolem. Nespokojme se s jednoduchým IT řešením, hledejme cestu, která bude funkční pro naše osmdesátileté a devadesátileté spoluobčany.
