Článek
Před Štědrým dnem vláda rozhodla, že Česko se od 27. prosince řídí maximálním stupněm protiepidemických opatření. Víc už to teoreticky utáhnout nejde. Prakticky ano, protože český lockdown je pořád relativně měkký. Třeba v Itálii omezují i denní vycházení a cestování, a to od 24. prosince.
Vzpomínáte si správně, to je ta země, co to údajně na jaře „nezvládla“. Šestkrát lidnatější stát hlásí za úterý 13 tisíc nových případů, Česko 10 tisíc. Tolik ke srovnání, jak „tvrdě“ se pandemii čelí.
PES číslo 5 má platit nejméně do 10. ledna. Že by se situace mezitím zlepšila a režim uvolnil, není pravděpodobné.
Start 27. prosince přichází pozdě – bude to už desátý den poté, co koeficient PES stoupl do nejvyššího pásma. Ale politický příslib, že si „uděláme Vánoce“, a s ním spojená očekávání, se znovu ukázal jako nezrušitelný. Ministr Blatný nejdřív mluvil o 25. prosinci, ale pak si to rozmyslel, a na tiskovce dokonce nazval posun termínu až za Vánoce „dobrou zprávou“. Tak určitě.
Takže země navzdory alarmujícímu šíření nákazy funguje ne zas tak odlišně od jiných Vánoc – bohužel, s výjimkou nemocnic.
Pošetilé návrhy, aby o silvestrovské noci platila výjimka ze zákazu vycházení (komunista Zdeněk Ondráček), vláda naštěstí zamítla.
Uvolnění na počátku prosince byl omyl, potvrdilo se. Před Vánoci nastala nejnebezpečnější chvíle pandemie. Vláda v ní nebila na poplach, ale reagovala polovičatě. Teď nám nezbývá než si společně držet palce. Že vážné případy začínají přibývat se zpožděním plus minus dvou týdnů po nárůstu čísel pozitivních testů, je známé a ověřené. I tak se premiér a ministr zdravotnictví v minulých dnech dopustili výroků, že situace v nemocnicích je stabilní či stabilizovaná. Neuvěřitelné.
Dobré rozhodnutí je pevně dané datum 10. ledna. Dává alespoň trochu jistoty, že mezitím nebudeme čelit ad hoc pokusům, co a jak otevřít, krok vpřed, krok vzad.
Jistota je to samozřejmě chmurná. Přes svátky budeme sbírat odhodlání ji trpělivě snášet. Kdybychom byli člověk heidelberský a žili přes 400 tisíci lety, řešil by to tvrdý zimní spánek, ale něco jako hibernaci naše geny už dávno vylučují. Nebo že by přece? Zkusíme zazimovat?
Směs opatření pro pátý stupeň, to jsou tradiční technikálie „povoluje se - nepovoluje se“. Jedno je pochopitelné víc, jedno zase míň. Nedalo se čekat, že vláda na poslední chvíli před Vánoci vymyslí něco převratného. Podobně na to jdou i jinde.
Dál scházejí postupy, které by daly celé proceduře viditelnější logiku, srozumitelnost, a perspektivu. Dál chybí důmyslnější nástroje, neřkuli strategie, jak lidi motivovat, aby se v nebezpečných časech méně potkávali a méně pohybovali z místa na místo. Významné – asi ne teď přes svátky – jsou nákazy na pracovištích, ty vláda vůbec neřeší.
O nějakém trasování kontaktů nemůže být řeči, tady nám epidemie dávno přerostla přes hlavu. Ale jak ji dostaneme pod kontrolu, a to i v době, kdy významná část obyvatelstva podstoupí očkování, jenže nemoc tu pořád bude? Takže dejme tomu za rok touto dobou?
Chybí plán. Lepší plán než ubíjející zavírání-otvírání do doby, než nás, doufejme, spasí očkovací injekce. Chybí mnohem lepší plán než jak vyhrát válku a slavit. Plán rekonstrukce a plán, co dál dělat jinak. „Plán smyslu toho všeho.“ Stát se do takového úkolu pustit musí, každý z nás za sebe může.
Potřebujeme ještě o dost víc než PES na jedničce a vakcínu.
A co když přijdou další koronaviry, to si zase pěkně projdeme trasu od nákupních hodin pro seniory až po slavnostní očkování? Co bude? Po nějakém poučení z covidu zatím není ani vidu. Kapacita řízení státu se jakž takž koncentruje na hašení požáru (sem patří i závod o vakcínu).
Respektive ani to ne, protože vláda dál řeší desítky věcí, které jsou ve srovnání s pandemií a jejími důsledky zbytné. Těká.
